Electric girl

Kapitola 8

„Dooobře, teď prosím nezačni vyšilovat, ok?“vytrhnu jí svojí ruku a s obavami se na ní podívám. Civí do prázdna, naprosto strnulá. Vím, že bych jí měla utěšovat, obejmout a pokusit se jí probrat, ale jediné co dokážu je otočit se a odejít do svého pokoje. Opřu se o dveře a proklínám svojí neopatrnost. Už nemám sílu dojít k zásuvce, jenom žuchnu na postel a v mžiku spím.

Probudím se pozdě v noci s ukrutným hladem. Nechce se mi otvírat oči, ale když mi znovu hlasitě zakručí v břiše, neochotně se zvednu do sedu. Prodělám malý infarkt, když spatřím siluetu tyčící se u mé postele. Užuž jsem připravená zaútočit první, když poznám Vika. Na chvíli si úlevně oddechnu, než mi dojde, že je v noci u mé postele.  

„Proboha Viku, co tu chceš?! Je… Děsně pozdě!“zním spíš ospale než naštvaně. On ale vypadá naprosto rozzuřeně. Čapne mě za ruku (ne příliš šetrně) a vytáhne na nohy. Moje bolestivé syknutí ignoruje a táhne mě z pokoje. Nemám sílu protestovat, nedostatek energie jsem ještě dospat nestihla. V obýváku se svítí, a na gauči sedí Annabel. Polknu, když si uvědomím, že mě čeká kázání. Vik mě ale nevede k ní, místo toho zamíří do koupelny. Zabouchne za námi. Chci se zeptat, proč nejsme u Annabel, když mě pustí a chytí se za hlavu.

„Svlíkni se.“poručí. Koukám na něj, jako kdyby se zbláznil, což je vzhledem k jeho požadavku dost pravděpodobný.

„Suse, hned se svlíkni. Chci to vidět.“dojde mi, že mluví o modřinách, a začnu naprosto odhodlaně vrtět hlavou.

„Není sakra žádná možnost, že bych se před tebou svlíkla, Viku. Možná před pár měsícem, ale teď fakt ne.“dívá se na mě naprosto vyděšeně a mě je ho tak strašně líto, ale tohle nemůžu. Nesnesu jeho zhnusený pohled, až uvidí mé tělo. Spí s Annabel, co by viděl na mě? Postava nedokonalá, zadek moc velký… Nad čím to sakra uvažuju?! Jasně že netouží vidět tvoje tělo bláhovko, chce kvůli Annabel zjistit škodu.

„Musím to vidět sakra!“vrazí pěstí do zdi, až to zaduní. Opře si hlavu o ruku a zavře oči. Chvilku rozpačitě stojím na místě a zírám na něj, než k němu přistoupím a chytnu ho za biceps. Zasyčí, jako bych ho spálila a podívá se na mě rozvášněným pohledem.

„Suse…“zamumlá dívajíc se na moje rty. Opatrně od něj ustoupím, děsí mě, v jakém stavu je.

„Co ti Annabel řekla?“zeptám se a přimhouřím na něj oči. Povzdechne si a odvrátí ode mě pohled.

„Viděla tvojí ruku, jsou všude, že?“prostě přikývnu, nemám sílu mu lhát.

„Proč?! Proč jsi nepřišla za mnou?! Mohl jsem tě před tím ochránit! Tohle ti nesmí dělat.“

„Hej! Zklidni se, chtěla jsem to.“vytřeští na mě oči.

„Potřebovala jsem to.“pořád nechápe, ale já mu nemůžu vysvětlovat důvody, proč jsem ho vyměnila za otce, jak nedokonalá jsem si připadala, když mě tak lehce nahradil Annabel, jak zničená jsem byla z jeho nezájmu…

„Dobře. Fajn!“bezmocně rozhodí rukama a vyjde z koupelny.

„Je to naprosto v pořádku Bel, ona to chtěla! Co víc, potřebovala to! Z naší kámošky se stala psychouška!“zařve na Annabel. Ta se ani nehne, kouká do země a kouše si nehty. Jeho slova mi ublíží.

„Cokoliv kámo. Není to věc ani jednoho z vás. Teď, když dovolíte, dám si něco k jídlu, a půjdu si lehnout, protože co? Zítra konečně vypadnu z týhle mučírny a začnu žít!“nečekám na jejich odpověď, v kuchyni si vezmu rohlík a vrátím se do postele.

....

Ráno probíhá v tichosti. Annabel spí na gauči, schoulená u Vikova boku. Zavrčím, když je vidím. Postavím se před Vika, který spí jak nemluvně. Po měsíci si ho konečně zase prohlídnu. Vypadá jinak, dospěleji, zjevně mu vztah s Annabel svědčí. Prostě mu to musím přát, miluju ho. Opatrně, abych ho nevzbudila, ho políbím na čelo a jdu dělat snídani. V pokoji už jsem se dobila na max, takže mám dobrou náladu a jsem spokojená. Nandám si sluchátka a začnu si bezhlasně zpívat. Smažím vajíčka, když za mnou zaskřípe podlaha. Slyším to, jen protože mám pauzu mezi písničkama. Otočím se a poprvé za měsíc usměju na Vika

„Brý ráno! Vajíčka?“nečekám na odpověď a strkám mu do ruky ještě teplý talíř. Vytahuju si sluchátka a znovu se na něj zářivě usmívám. Doufám, že včerejší incident prostě přejdeme. Vik si ale prohlédne moje tričko s dlouhým rukávem a po chvíli se beze slova otočí a přejde ke stolu. Annabel se na mě narozdíl od Vika ani nepodívá, vezme si z lednice jogurt a sedne si na gauč. Zapne telku na max, aby byla jakákoliv konverzace nemožná, a dělá, že se dívá na Spogeboba. 

Pokud máte chvilku, budu moc ráda když mi dáte vota :3