Electric girl

Kapitola 19

Nervózně si okusuju ret, když si rvu svůj obří zadek do té malé mezírky, kterou mi mezi sebou nechali.

„Můžeš si sednout na mě, jestli s tím máš problém.“odfrkne si pohrdavě Liam. Nevěnuju mu ani pohled. Andrew zaskučí, když se k němu natisknu, ale potom na mě mrkne. Moc ho nechápu, ale dokud mi pomáhá vytvářet odstup od Liama, jsem spokojená. Andrew se začne dohadovat s Alicí, který díl pustí, a já se nervózně vrtím. Cítím Liamovo tělo tak blízko u svého, to teplo… Až se mi z toho motá hlava. Když o mě omylem zavadí rukou, naběhne mi husí kůže po celém těle. Protřesu si hlavu a ještě víc se natisknu na Andrewa. Když se zhasne, proplete si se mnou prsty a palcem mi dělá uklidňující kroužky na hřbet ruky. Snažím se uvolnit, ale v Liamově přítomnosti je to naprosto nemožný. Po 15 minutách to vzdám, nejsem schopná se do děje zakousnout.

„Alice, kde máte kuchyň? Dala bych si něco k pití.“Alice ke mně otráveně hodí pohled, pořád ale na půl oka pozoruje obrazovku. Když se odpovědi nedočkám, rozhodnu se to tu prozkoumat sama. Vyjdu z obýváku a vejdu do prvních dveří, který uvidím. Koupelna, bezva. Je tu obří vana i sprchový kout. Mrknu do zrcadla, ale hned se radši odvrátím, vypadám unaveně. Vyjdu na chodbu a narazím do něčího těla.

„Promiň, neviděla jsem… Och, to jsi jenom ty.“Liam se na mě zářivě usměje. Protočím oči a chci se od něj otočit a odejít, ale chytne mě za loket.

„Ukážu ti kuchyň.“řekne otráveně. Proč to ale dělá, když s tím má takovej problém? Prostě jenom kývne a on mi pokyne, ať jdu za ním. Dělám mu do zad ksichty a vyplazuju na něj jazyk. Když zastaví, málem můj jazyk skončí na jeho zádech. Aj.

„Tady. Chceš pití?“je velká, zařízená v modré barvě. Rychle porovnám, jak dlouho bych tu hledala skleničku sama s tím jak dlouho to bude trvat Liamovi.

„Yep, máte nějakej džus?“Liam se na mě usměje a přejde k ledničce. On se na mě právě usmál??? Udělalo to jeho obličej tak neskutečně krásným. Podlamují se mi kolena, a zatímco je otočený zády, začnu si ovívat obličej. Mám dojem, že se moje hormony zbláznily.

„Chceš ho naředit?“vyndá dvě skleničky a já zvednu obočí. Liam nevypadá zrovna na typ, co pije džus.

„He?“doprošuje se odpovědi a otočí se na mě. Když vidí můj pohled, zazubí se.

„Vypadáš, jako bys viděla mrtvolu.“zasměje se. Odfrknu si a přejdu k němu. Vezmu si od něj skleničku a čekám, až mi nalije džus. Je tak blízko…

„Vypadáš trošku mimo.“podotkne vesele. Proboha, vůbec ho nepoznávám, je uvolněný, a milý…

„Nejsem zvyklá na … přijemnýho Liama. Ale líbí se mi to.“vzájemně se na sebe usmějeme, a chvilku mám pocit, že mě chápe. Že on je osoba, které bych se měla vyplakat na rameni z toho zmatku, ve kterém žiju, že on by mi to rameno nabídl a podržel by mě. Hladil by mě po zádech a mumlal uklidňující slova… Že by za tohle moh jedinej úsměv? Liam vypadá stejně zmateně jako já, když se ke mně přibližuje. Zastaví se těsně u mých rtů, ale na tohle mu kašlu. Věci se maj dodělávat. Obejmu ho kolem krku a spojím naše rty.