Electric girl

Kapitola 26

Eh... Protože teď všichni musíte naprosto nechápat Liama, rozhodla jsem se udělat krátkej náhled do jeho hlavy :D Bylo vážně hrozně mazácký chvilku psát z jeho pohledu, a pokud je to divný, tak se vážně olouvám, ale z pohledu opačnýho pohlaví jsem zatím nepsala :D ... Takže je to vážně krátký, možná později přidám ještě jednu... :3 

Hope u like it :3

.............................

Liam

Právě teď se nenávidím. Připadám si jako největší špína světa, ale potřebuju od ní odstup. Z holky, co mi teď pláče na posteli, je mi ještě hůř, jenom se vyskytla na špatném místě ve špatnou chvíli, a já jí naprosto bezcitně využil, ale musel jsem. Chtěl jsem Jí na chvíli dostat z hlavy... Pche.. Jakoby to šlo. Její vůně, která mě sráží na kolena, ulpěla všude na mém oblečení, a ani laciný parfém dívky se zlomeným srdcem, s kterou se snažil zapomenout na Susan, Jí nepřebije. Představuju si Její tělo na mé posteli, zatímco tu mám jinou, Její modré oči, ve kterých se topím, když se do nic moc dlouze zadívám, jak se na mě zbožně dívají, Její hebké rty, které jsem ochutnal pouze na pár sekund, na malý nedostačující okamžik, a přesto mě vzpomínka na ně pronásleduje dnem i nocí... 

Opřu si hlavu o stěnu a mávnu rukou směrem k holce, jejíž jméno jsem buď zapomněl, nebo jsem se na něj ani nikdy neptal, ať vypadne. S vzlyky odejde, ale je mi to jedno. Mám před očima jenom Jí, a Její slzavé oči, když jsem Jí řekl slova, která Jí očividně ublížila. Praštím pěstí do zdi a frustrovaně vykřiknu. Potřebuj Jí, ale mít nemůžu! Někdo mi vtrhne do pokoje, a já zoufalec na malý okamžik doufám, že je to Ona... Okamžitě nad sebou zavrtím hlavou, jsem bláhový. Co by tu chtěla? Veřejně jsem Jí zesměšnil, ale jedině tak se vyhnu její přítomnosti. Dal bych cokoliv za to, aby sem přišla, i kdyby na mě měla křičet, mlátit do mě... Chci Jí vidět tak moc, jako chci dýchat. Nevím, jak přežiju nenávist, kterou uvidím v Jejích očích, ale horší než to slzavé udolí, které jsem dnes způsobil, to nebude.Její bolest mě ničí, cítím to až fyzicky. 

"Potřebuju pomoct, Alice."zamumlám se zavřenýma očima a rukama ve vlasech. Připadám si jako smyslů zbavený, jako narkoman bez své drogy... 

"Říkala jsem ti, že to bude těžký."její zastřený hlas plný soucitu mi nepomáhá. 

"Nikdy jsem si nepředstavoval, že by něco mohlo bějt takhle kurevsky těžký, Alice!"vykřiknu a zlostně se na ní podívám. Zamračí se na mě a popojde blíž se zvednutým ukazováčkem.

"Tak hele! Varovala jsem tě, že když si budete na blízku, bude s to zhoršovat! To tys nebyl schopnej udržet od ní ruce! Myslela jsem, že to chápeš! Jste jako dvě půlky jednoho! Čím víc se vaše duše znovupoznávají, čím víc zjišťujou jak úžasný pocit je být celek, tím těžší bude ignorovat to! Tvoje duše potřebuje být s ní! Ona je na tom líp, o těchle sračkách neví, ale to neznamená, že bude v pohodě..."

"Nenávidí mě."zašeptám.

"Divíš se jí?"

"Ne."se svěšenými rameny následuju Alici do sklepa.