Electric girl

Kapitola 27

Susan

Zapnu televizi, najedu na drama a po 10 sekundach bulím jak malý dítě. Je to tak smutný! 

"Suse, jsi ok?"zamračím se na Vika, který si sedne vedle mě.

"Blbější otázku nemáš?!"

"Nech ho, chce ti pomoct."zastává se ho Andrew. Sedá si na druhou stranu a chytá mě za ruku. Všichni tři se koukáme na Tři oříšky pro Popelku (no, tak to není úplně drama, ale je to smutný! Ona neví, jakej blbec každej kluk je, a až se ožení, tak jí určitě bude podvádět! A teď je jí očarovanej jenom protože nebylo tak snadný jí získat, za chvíli ho to přejde a ona se bude muset se zlomeným srdcem vrátit k tý krávě maceše a...), Vik mě objímá kolem ramen, a Andrew mě drží za ruku. 

Když pohádka skončí, Vik navrhne, že si pustíme nějakou komedii, ale já se vymluvím na bolest hlavy. 

"Suse, neplánuješ se tam zase zavřít na 3 dny, že?"zeptá se s obavami Vik a zkoumavě se na mě zadívá. Zavrtím hlavou a povzbudivě se usměju. 

"Nope, zítra ti možná udělám i snídani!"zasměje se a vrátí sou pozornost k televizi. V pokoji hned zasednu k notebooku aniž bych se podívala do Liamova okna. Připojím se na skype a zavolám Annabel.

...

Víkend byl klidný. Vikovi jsem snídani opravdu udělala, ale jen protože jsem celou noc nemohla spát, a už mě nebavilo tupě zírat do stropu. U Liama se svítilo asi do 3 do rána (ne, že bych to nějak zkoumala), ale hlasy se neozývaly. V neděli odpoledne přijela March, uklidila, přivezla zásobu do ledičky a vynesla smetí. Ochotně jsem jí pomáhala, protože jsem stejnak neměla co dělat.

"Takže, jak se ti tu zatím líbí?"ptá se mě, zatímco vláčíme obří pytle s odpadkama.

"Je to tu tak jiný, trochu se bojím školy, ale zatím to tu miluju."nemysli na Liama, nedělej to. Vhodím pytel do popelnice a když se otočím, někdo vychází ze dveří od sousedů. Čekám Adriana, nebo Alici, ale na Liama prostě připravená nejsem. Zase mě ohromuje jak dokonale vypadá, ale nemůžu si nevšimnout kruhů pod očima a krvavé skrny obočí. Vypadá jako... Spálené? Podívá se na mě psím pohledem. Chvíli na sebe zíráme, cítím jak mě celou přejíždí pohledem, až se zavrtím. Tím ho asi proberu z tranzu, protože se na mě nenávistně podívá, nasadí si slunečňáky a odejde. Zase mám sucho v puse, sevřné hrdlo a klepou se mi ruce. Ta nenávist... Musel se tak hrozně přemáhat, ten den v motelu, že nedal to zhnusení mou osobou znát... 

"Jsi v pořádku?"chytne mě March za ruku a tím mě donutí se na ní podívat. Kouká se starostlivě, nejsem na to zvyklá. Chvilku vzpomínám, kdy se na mě takhle naposledy dívali rodiče, ale potom to vzdám. Nikdy. 

"Jasně."falešně se usměju, uvolním svou ruku z jejího sevření a vydám se zpět dovnitř. 

...

V pondělí jsem celá nervózní, a vzhůru už od 6. Kabelu mám sbalenou už ze včera, ale přesto jí snad posté kontroluju. Vybírám si krátkou bílou sukni s barevnými puntíky, k tomu červené tričko a vysoké boty. Vlasy se s tím naštěstí netlučí, za což jsem nesmírne vděčná. Spletu si je do copu, a lehce se namaluju. 5 minut potom stojím před zrcadlem a zírám na svůj odraz. Odhodlávám se, abych vyšla ven, protože se mi vůbec nechce. 

(mám tu menší změnu :D vůbec nevim, jak bych psala, kdyby chodili na univerzitu :D takže udělám, že se přihlásí do maturitního ročníku na místní gympl :D Doufám, že to není moc velkej problém :/ :D Jejich věk se nemění, pořád se vydávají za 19 leté ;) Dotazy kdyžtak do komentů :)), slibuju, že odpovím jak nejrychleji budu moct :3).

Do kuchyně sejdu kolem sedmé a těžce se složím na koženou židli. 

 "Já nikam nejdu."oznámím Vikovi se zavřenýma očima. Jen se zasměje a dál se věnuje přípravě svačiny. 

"Hodím se marod. Určitě mám teplotu, a zimnice. Šáhni na mě! Podívej jak jsem zelená!"Vik se na mě podívá pohledem to-jako-opravdu? Sklopím oči a začnu se ďoubat ve chlebu, co mám před sebou na talíři. Ani si nekousnu, nejsem si jistá, jestli bych se nervozitou nepoblila. 

"Chci jet na motorce."oznámí mi jako nic Vik. Zvednu k němu oči a otevřu pusu v němém úžasu.

"No co? Nathan tu není, a Andrew souhlasí."protočím oči.

"Nepojedu s tebou v sukni na motorce."zavrčím na něj. Pokrčí rameny.

"S tím ani nepočítám, vezmi si auto."neumim řídit sakra.

"Jestli se zabiju, vynutím si stání duchem a budu tě strašit tak dlouho, dokud se hrůzou nepočůráš, což potom vyfotím a dám na tvůj profil na facebook!"hrozím mu, ale jen se zasměje.

"Kde by vzal duch foťák?"

"Vyčarovala bych si ho."

"Pleteš si ducha s čarodějnicí, zlato."mrkne na mě.

"Tak si do závětě napíšu, ať mě pohřbí s foťákem, a ten se pak stane taky duchem!"vítězně se ušklíbnu.

"Foťák bude duch? Meleš nesmysly."Naše konverzace pokračuje dalších 15 minut, než si neuvědomíme, že už je na čase jet. Povzdychnu si, a sundám svoje boží boty. Nahradím je červenými nízkými balerínami. Odporoučím se do garáže a nastartuju auto. Oh, hodí se mi k botám! 

"Fajn, nemůže to být o tolik jiný než na trenažéru ne? Tohle zmáknu, je to jenom auto."mumlám si pro sebe a opatrně vyjedu z garáže. Povede se mi nesbořit ani jeden sloupek od plotu, co je tak nebezpečně blízko mýmu levýmu boku, a vesele se zařadím na silnici. Myslím, že jsem zrovna projela na červenou, protože jsem nestihla šplápnout na brzdu. A tuhle značku sice neznám, ale nevypadá to, že by s z ní ostatní auta něco dělaly... Trošku bloudím, ale nakonec zaparkuju na parkovišti místního gymplu. Zhluboka se nadechnu, nasadím si sluneční brýle, seberu tašku, a vystoupím z auta. Okamžitě mě ohromí hluk, každej si s někým povídá, pořád někdo na někoho pokřikuje... Jsem zmatená z počtu obětí a chvilku jen stojím a zírám na všechny okolo. Je to jiné než v seriálech, úplně. Nejsou tu uniformy (což jsem sice ani nečekala, ale vypadalo by to možná o trochu míň chaoticky), jedna holka má na sobě něco podobného šatům pro princeznu, které se teda vážně do školy nehodí, další je v masce kočky? W-T-F? Vedle mě zastaví motorka a já si oddychnu když si Vik sundá helmu. 

"Tohle nezvládnu."oznámím mu. "Vrácím se domů"už chci otevřít dveře, když mě chytí kolem pasu a nasměruje ke vchodu. 

"Jsi budoucí vůdkyně, parta hlasitejch teenagerů pro tebe není problém."zašeptá mi do ucha a hodí si ruku přes moje ramena. 

"Tak pojď, sestřičko, najdeme pana ředitele."zazubí se na mě a táhne mě dovnitř. AAAAARRRRGGGGGHHH!!! Umřu tu!