Electric girl

Kapitola 16

Alice s Adrianem u nás byli hodinu. Vik si s Adrianem dost rozuměl, Adrew flirtoval s Alicí, ale já jsem z toho měla podivný pocit. Něco na těch dvou bylo špatně, jejich chování bylo až moc uvolněné, až moc přátelské… Jako by se snažili vypadat v pohodě, ale chvilkami vypadávali z role. Alicino nervózní mrkání, Andrewa podupávající noha… Nejspíš začínám být paranoidní.

„Stavte se zítra večer! Uděláme Supernatural maraton!“navrhuje Alice, když už všichni stojíme ve dveřích a loučíme se. Andrew se jí zmínil o své posedlosti tímto seriálem, čehož se okamžitě chytila (není na tom nic divnýho, Susan, hodně lidí miluje tenhle seriál!).

„To by bylo bezvadný! Seženeme popcorn!“vyhrkne Andrew, aniž by se nás ptal na souhlas. V nejhorším se vymluvím na bolest hlavy. Domluvíme se na čase a konečně odejdou. Nemluvíme, když jdeme všichni tři do kuchyně, snažíme se strávit, co se právě stalo. Vezmu si jogurt a sednu si vedle Andrewa na barovou stoličku. Vik si opře lokty o bar. Nekoukáme se na sebe, čumíme do prázda. Potom vyprsknu smíchy. Vikovi se taky zaškubají koutky, a já z toho jak krásným ho to dělá málem omdlím. Andrew mě plácne do ramene, ale já se prostě nemůžu přestat smát. Proboha, jsme všichni naprosto odvařený z konverzace s lidmi, jsme vážně dost mimo.

„Co budeme dělat?“zeptá se Vik přátelsky, když se přestanu smát. Usměju se na něj, ráda, že to napjetí co mezi námi bylo zmizelo.

„Já nevím jak vy, ale od chvíle co jsem tu vířivku viděla, do ní toužím skočit.“hodím kelímek od jogurtu do koše a rozeběhnu se nahoru pro plavky. Vyberu si zářivě zelené s hnědými bublinami, které toho dost odhalují, ale ostatní se mi nelíbí. Když doběhnu k vířivce, kluci už tam sedí. Zakousnu se do tváře, když uvidím Vikovo tělo. Srdce mi buší až v krku, když si vedle něj sedám, a naskočí mi husina po celém těle, když omylem zavadí nohou o tu mou. Povzdychnu si, a radši se posunu blíž k Andrewovi, čehož lituju v okamžiku, kdy jeho ruka zatoulá na mé stehno. Podívám se na ní se zvednutým obočím, ale přes vodu není nic vidět.

„Takže Viku, co takhle nějaké historky o malé roztomilé Susan?“nadhodí Andrew klidným hlasem, zatímco mi dělá prsty kroužky vysoko na stehně. Sakra, je to tak příjemné, chyběl mi takhle intimní dotyk. Vik si nás nedůvěřivě měří, jakoby něco tušil, a já se vymlouvám, že Andrewovi nesundávám ruku právě, protože by to Vik poznal. Vik začne vyprávět něco o tom, jak jsme se spolu poprvé opili alkoholem, který jsme předtím ukradli z laboratoře, a já potom strávila půl hodiny nad záchodem, ale prostě ho nedokážu vnímat. Je to poprvé po půl roce, kdy na mě něco působí víc než Vikova přítomnost. Andrewovi prsty se sunou pořád výš, zanechávající za sebou pálící cestičku. Když se zastaví těsně pod lemem mých kalhotek, frustrovaně zasténám. Vik vyskočí na nohy a vražedně se na Andrewa podívá.

„Co to sakra bylo?“zeptá se rozhořčeně Andrewa, ne mě. Vzduch ztěžkne.

„Nesnáším, když vyprávíš moje trapasy!“zavrčím na něj. Doufám, že si bude myslet, že sténání bylo kvůli jeho ztrapňování mojí maličkosti. Vytřeští na mě oči, zavrtí hlavou a protře si oči. 

„Jsem asi… jsem asi jenom unavenej, omlouvám se. Půjdu si lehnout, zabalte to taky brzo, ok? Zítra vstaneme dřív a půjdem se podívat do města.“nečeká na nás, prostě odejde. Andrew stáhne ruku, a já zrudnu. Odvrátím od něj pohled.

„Krásko, nestyď se přede mnou.“zašeptá mi Andrew do ucha. Projed mnou vzrušující zachvění, když se mi jeho rty otřou o rameno.

„Tohle nemůžu…“zašeptám dost nepřesvědčivě.

„Proč? Protože miluješ Vika? Na tom nesejde, ber to jako rozptýlení…“mumlá mi do kůže na krku. Znovu zasténám, otočím se k němu a tím přesunu jeho hlavu na mojí klíční kost. Můj tep je na hranici mrtvice. Zabořuju vlasy do jeho jemných vlasů a znovu zasténám, když si polibky propaluje cestičku k místu za mým krkem. Je to jiné než s Vikem, tohle je vzrušující, vášnivé a naprosto nezávazné. Dokážu myslet jen na Adrewov rty, které uždibují můj ušní lalůček. Jeho ruce se dostanou na můj zadek a nadzvednou mě. Neodtrhuje ode mě rty, dokud mu nesedím na klíně. Vážně se na mě zadívá a přibližuje svůj obličej k mému. Pár centimetrů předtím, než by se naše rty setkaly, se zarazí. Očima hypnotizuje mé rty, které si nervózně olíznu. Zavrčí, ale pořád čeká. Zakňučím a přitáhnu si ho blíž. Když se naše rty spojí, zasténá pro změnu Andrew. Och, to je tak sladký! Rukama jezdím po jeho břiše, zatímco se čím dál tím vášnivěji líbáme. Ruce se mu přesunou na mé tváře, když zaslechneme pískání? Zarazíme se a zmateně na sebe koukáme. Ozve se to znovu, jako by se nás někdo snažil vypískat? Co to do háje…?

„Nemůžete se přesunout dovnitř? Mohli by se koukat malý děti!“zaskřípu zuby, když poznám Liamův hlas.