Electric girl

Kapitola 22

"Maj extrémní zpoždění!"zavrčím nevrle. Skoro jsem se nevyspala. Liam si přes noc užíval sexuální maraton a já se kvůli sténání a vzdechům budila snad každou půl hodinu. I kokrhání kohouta v 5 ráno by bylo lepší...

"Jenom 5 minut, krásko."zamrmlá Andrew. Taky nevypadá zrovna spokojeně. Jsem si celkem jistá, že se mi během noci snažil dostat do pokoje. Kdo jiný by skoro vyrval kliku? Vik na nás vrhne pobavený pohled. Je naprosto svěží a jen čekám kdy zakřičí rozcvička a začne nám předcvičovat. I kdyby to udělal, totálně bych to ignorovala. Tady na obrubníku mi je naprosto skvěle.

"Vypadáš skvěle."zašeptá Andrew tak aby ho Vik neslyšel. Vrhnu na něj chladný pohled a se rty pevně sevřenými zavrtím hlavou. Nemám na něj náladu. 

"Vy teda vypadáte."zasměje se Alice, když se konečně objeví u nás. Adrian s Liamem jí následujou. To jdou taky?

"Moc jsem toho nenaspala."nenávistně se podívám na Liama. Suveréně pokrčí rameny a ďábelsky se usměje. Idiot.

"Klidně ses mohla přidat."zazubí se. Protočím oči a radši ho začnu ignorovat Rozčiluje mě už jenom to, že tu je. Pokud plánuje mluvit, za jeho zdraví neručím. Obtížně se zvednu na nohy a maličko zavrávorám pod tíhou batohu. Liam mě pohotově zachytí za ruku. Po celém těle se mi rozeběhne úžasný pocit a srdce mi zrychlí, jakoby se chtělo vytrhnout z mé hrudi a dostat se k Liamovi. Pf, i moje srdce je podrazák. Liam se zmateně podívá na svojí ruku, která mě pevně drží na holé kůži. Oba se probereme z tranzu a Liam okamžitě mou rukj pustí. Odolám nutkání otřít si jí do kalhot.  

"Nemáš zač."zamumlá. Neobtěžuju se s odpovědí. Všichni na nás se zájmem a zmatkem v očích koukají. Jen se na ně usměju a odstoupím od Liama. 

"Neboj, dneska si to vynahradíš!"zasměje se vesele Alice. Ráno volala a domluvili jsme se na změně trasy zahrnující stanování. 

"Jdem?"

...

Zjistila jsem, že pěší turistika je ta nejvíc otravná věc, co existuje. Po 3 hodinách chůze necítím nohy ani záda (možná jsem si toho tolik brát neměla, ale klapky na oči mi ráno připadaly podstatný!). Jedinou pauzu co tihle magoři udělali byla ta na oběd, ke kterému jsme měli jenom každý chleba s máslem! 

"Musím čůrat."oznámím všem. Jako jeden se zastaví a upřou na mě pohled. 

"Ale no tak, můžu vás dohnat, nebo tu na mě někdo počkejte. Pokud tu budete stepovat všichni, bude mi extrémně trapně, asi jako teď."hodím těžký batoh na zem a odkráčím do lesa. Slyším ještě, jak se dohadují, kdo tam počká. Jejich hlasy přehluší potuček, který na místě, které jsem si vybrala pro svou potřebu, lehce padá. Cestou zpět ujídám borůvky a koukám po houbách (nope, nevyznám se v nich, ani je nejím, ale přijde mi vzrušující najít houbu!). Naprosto se nezatěžuju přemýšlením nad tím, že na mě někdo čeká. Pravděpodobně je to Vik, nebo Andrew. Spíš Andrew, ten by se chytil každé příležitosti být se mnou osamotě. Nasbírám pro něj hrst borůvek a vydám se zpět. Rozsypu je, když zjistím, že Andrew na mě nečekal. Na pařeze sedí Liam. 

"Máš střevní potíže?"zavrčí nevrle, když mě uvidí. Omámeně zavrtím hlavou. 

"Eh... Sbírala jsem ti borůvky... Teda... Myslela jsem, ž Vikovi, nebo Andrewovi, nečekala jsem..."

"Že se tu s tebou budu zdržovat? Och, věř mi, to já taky ne, ale Alice mě donutila, prej se spolu máme naučit vycházet."rozesměju se. S ním vycházet? Nemožný. 

"Něco vtipnýho?"zeptá se se zvednutým obočím. Jenom zavrtím hlavou a natáhnu se pro bágl. Liam ho ale sebere první. 

"Vezmu ti ho."zvedne se z pařezu s mým batohem v ruce, jakoby nic nevážil. Nechápavě se na něj podívám. 

"Sestřička se má poslouchat."

"Tim, že mi vezmeš batoh, nesmažeš ten noční rámus co vydáváš."zavrčím na něj, a natáhnu se, abych mu batoh vytrhla. Uhne rukou. Zakopnu a přistanu na jeho hrudi. Trošku se zapotácí, ale naštěstí to vybere. Divím se, že ho jeho batoh nepřevážil, ale myšlenky mě naprosto přejdou, když k němu zvednu oči. Rty má tak blízko těch mých a kouká se na mě tak toužebně...Odtáhnu se a zamumlám omluvu. 

"Taky jsem viděl, jak tě z něj bolí záda."pokrčí rameny a vydá se na cestu. Dívám se na něj trošku šokovaná (hooodně strašně moc). Popoběhnu abych ho dohonila, nasadil vražedné tempo i s tak velkou zátěží. Ani se na mě nepodívá. Po 5 minutách ticha se konečně ozvu.

"Nebolí tě ruka? Klidně to vezmu."zavrtí hlavou. Dalších 5 minut ticha.

"Vážně mě už záda nebolej, nedělá mi problém to vzít."otráveně se na mě podívá a zavrtí hlavou. Dalších 5 minut ticha. Stojíme na křižovatce. 

"Faajn, doufá, že víš kudy, protože je dost divný, že jsme je po 15 minutách ještě nedošli."Liam se kousne do rtu a hodí můj batoh na zem. Svůj si taky sundá a začne se v něm hrabat. 

"Zabloudili jsme, že jo?"řeknu s panikou v hlase. Nechci vyhladovět v tomhle šíleným lese jen za Liamovi společnosti! Možná mě před vyhladověním zachrání vlk, co tu určitě žije...

"Klid, Eliz, mám mapu."něha v Liamově hlasu mě zarazí.

"Odkud znáš moje jméno?"nechápavě se na mě podívá. 

"Elizabeth. Tak mi nikdo neříká, kromě Annabel, moje nejlepší kámoška, pěkný jelito ti povim. Chodí s Vikem víš? Byla jsem za to na ní hrozně naštvaná a půl roku jsem s ní nemluvila. Usmířili jsme se až večer předtím, než jsem odjela, chybí mi!"rozjedu se ani nevím proč. Vikova natažená ruka mě zarazí. 

"Buď chvíli zticha, dobře?"

"Žádný problém."začnu si nervózně okusovat nehty. Liam nevzrušeně zírá do mapy. Kopu si s kamínkem. Liam dál zírá do mapy. Začnu si hvízdat. Liam zavírá oči a prudce se nadechuje. 

"Znervózňuješ mě."zavrčí. Usměju se. 

"A co mám jako dělat?"

"Myslíš... Můžeš bejt aspoň chvíli v klidu?"prostě si tu vedle mě sedni a nešij sebou, prostě seď."mám bejt v klidu, když budu vedle něj sedět? Dobrej vtip. Stejně si ale sednu a podívám se přes jeho rameno do mapy. 

"Kde jsme?"Liam mlčí. 

"Co chceš z tý mapy vykoukat, když ani nevíš, kde jsme?!"vyhrknu rozhořčeně.

"Ztrácíme tu čas, prostě pojď, třeba je někde dojdeme. Zavolám Vikovi."

"Není tu signál."poklesnou mi ramena. Liam složí mapu a vydáme se rovně dál.

...

"Umírám! Mám hlad, stmívá se a my jsme někde v naprostý prdeli světa! Umřu tu a mojí mrtvolu nikdy nikdo nenajde!"stěžuju si. Liam se zasměje. Za těch 5 hodin, co se spolu plahočíme neobydlenou krajinou jsme mezi sebou uzavřeli nepsaný mír. Jsem ráda, Liam dokáže být fajn, když se nechová jak debil.

"Za chvíli bysme měli dojít do nějaký civilizace, po týhle silnice jdem už dost dlouho."yep, snažili jsme se stopovat, ale potom, co po mě Liam chtěl, abych si svlíkla tričko, což jsem samo odmítla, a přibrzdil nám silně ožralej řidič náklaďáku s nadrženejma poznámkama na mojí osobu, jsme to vzdali.

"Modli se za to, každou chvíli se totiž zhroutím a ty mě poneseš na zádech místo toho báglu!"vyhrožuju s úsměvem. Liam jen protočí očima a pokračuje. 

"Řekni mi něco o sobě."

"Není co, vedu naprosto nezajímavej život."šibalsky se na mě usměje. 

"Vedeš život děvkaře... Kolik ti je?"vážně čekám na odpověď. 

"25."řekne naprosto klidně. No do háje. 

Takže dneska ještě jedna, protože ta minulá se mi zdála megakrátká :D Koment by potěšil :(( :D Hope u like it :3