Electric girl

Kapitola 31

Liam mě se smíchem nechá v pokoji. V rychlosti uklidím podlahu a zavřu se do koupelny. Mám rozteklou řasenku, ale jinak to nevypadám nějak moc špatně. Půjčím si nějaký kartáček, vyčistím si zuby a opláchnu obličej. Vlasy sy rozpustím a vyjdu ven. Z podlahy seberu tašku. Doufám, že se na svojí cestě k východu nepotkám s Liamem, ale bohužel na něj narazím, když procházím kuchyní. 

"Nemáš hlad?"ptá se mě. Je otočený zády a vaří čaj. Zavrtím hlavou. 

"Ne."dodám, když mi dojde, že mě nevidí. Kolik je vlastně hodin? Jaktože není ve škole? Vyhrabu mobil a okamžitě se zděsím nad počtem nepřijatých hovorů od Andrewa. Překvapivě od Vika ani jeden. Že by mu na mě už ani maličkato nezáleželo? Je 5 ráno. Já se probudila v 5 ráno? Jsem blázen? Oh, blbá otázka, to jsem už dlouho.

"Musím jít, Andrew mě scháněl a bude šílet. Čím dřív se proplížím do pokoje, tím lepší."Liam zastaví svou ruku v půlce cesty ke konvici.

"Chodíš s ním?"zeptá se, jakoby nic, a vypne konvici. Já mám ale pocit, že v jeho hlase cítím napětí.

"Proč?"vážně mě zajímá, proč se stará.

"Protože bych o tobě musel začít přemejšlet jako o holkách, s kterejmas mě viděla, kdybys dělala to cos dělala s Andrewem aniž bys s nim chodila."překvapeně zamrkám a o krok couvnu. Tohle bolelo.

"Ty jsi takovej debil!"zavrčím, otočím se a bez ohlédnutí otevřu vstupní dveře.

"Eliz! Já to tak... Vyklouzlo mi to.

"Naser si!"zavolám a bouchnu dveřma. S funěním se dostanu do našeho baráku.

"Do háje Susan! Celou noc mám o tebe strach! Nemohlas mi sakra zvednout telefon?!"zavřu oči a zamračím se. Modlila jsem se, aby ještě Andrew spal. Poslední dobou mi nic nevychází!

"Promiň Andrewe, nevěděla jsem, že se o to budeš zajímat!"cítím, že stojí přímo za mnou, a potvrdí se mi to, když mě hrubě chytne za loket  a otočí. Je zamračenej a vypadá nevyspale. 

"Dal jsem ti někdy důvod myslet si, že se o tebe nezajímám?!"zakřičí. Křečovitě svírá mou ruku. Celkem to bolí! 

"Omlouvám se, dobře?! Teď mě laskavě pusť, musim si najít nějakej prášek proti bolesti hlavy."pustí mě, ale jeho pohled mě zarazí. Přivře oči a přejede mě pohledem. 

"Máš kocovinu?!"zakřičí a rozhodí rukama. Zašklebím se. 

"Vážně si myslíš, že kdybych byla střízlivá, spala bych mimo mojí úžasnou, superpohodlnou postel?!"nemusím zmiňovat, že ta Liamova je 100x lepší. 

"Co se včera stalo?"ptá se pořád podmračeně. Povzdychnu si. 

"To... Je otázka za milion."dívá se na mě nechápavě, ale to už stoupám po schodech. Zabouchnu za sebou dveře od pokoje, skočím na postel a zavřu oči. Třeba tu bolest zaspím...

...

Přijde mi, že o deset sekund později mě Andrew budí, ale podle hodin jsem spala 2 hodiny. Bolest hlavy neustoupila, a žaludek mám stále jako na vodě, proto vynechám snídani. Místo ní si sednu k televizi a pustím nějakej kreslenej seriál. 

"Kde je vlastně Vik?"zavolám na Andrewa, který je v koupelně. 

"Chrápe jak nemluvně. Nemyslím si, že ho dneska ještě probudíme."zavolá zpět. Super... 

"Andrew? Umíš řídit motorku?"ze dveří vykoukne Andrewova usměvavá hlava. Aspoň že jeho naštvanost přešla, když už moje migréna zůstala. Skočím si vzít kalhoty, sbalím tašku a vydám se za Andrewem do garáže. Už sedí na té Vikovo a podává mi helmu. Rychle se nadechnu a nasadím si jí. Snažím se nemyslet na to, jak nechutně spláclý vlasy budu mít, až jí znovu sundám a radši se pevně chytím Andrewa. Skousnu si ret, když ucítím, jak tvrdý je... Oh, to zní megaperverzně. Myslím jeho břicho, pod mým dotykem se ještě víc napne. Aahh...

"Můžem?"polknu, jak zvládnu motorku, když jsem měla co dělat s autem?! Zabořím Andrewovi hlavu do zad a znovu polknu.

"Prostě jeď."zamrmlám. Zasměje se. Chci mu něco udělat, ale motorka začne vydávat děsivej a strašlivě hlasitej vzduch. Zavřu oči a modlím se, abych to přežila. I když moje modlitby nejsou poslední dobou moc vyplňovány. Neotvřu oči, dokud Andrew nezastaví. 

"Nebylo to tak špatný, ne?"zeptá se mě a asi čeká, až se ho pustím. Pořád mám hlavu nalepenou na jeho zádech a víčka pevně stisknutá. I bych se ho pustila, ale ruce mě neposlouchají. 

"Suse, stojíme, už se mě můžeš klidně pustit."zašeptá Andrew. Lehce zavrtím hlavou. Opatrně vezme moje ruce do svých a odmotá je ze sebe. Potom sleze a podívá se na mě. 

"Je to v pohodě, jsi živá a Liam na nás vražedně kouká. Všchno při starým."zakření se. Protočím oči a opatrně slezu z motorky. Slibuju si, že už na ní nikdy nevlezu. Proč jsem nejela autem? Hah, protože jsem si zapomněla Liamovi říct o klíčky a ani za nic bych za ním nešla znovu. Debil. 

"Užij si den."Andrew na mě mrkne, nechá mě stát uprostřed parkoviště a prostě odjede. Další debil.