Electric girl

Kapitola 30

Ladies and Gentlemen jsme na 30! :D Což znamená... vůbec nic :D vzhledem k tomu, že nwm kolik dam dohromady kapitol -.- :D Ale stejnak to zní hezky :D takže jsem uvažovala, že jí udělám z pohledu Liama, ale myslím, že minule jsem Vám toho prozradila ažž moc.... Nebo se pletu? :D Takže máte smolíka :D Mohla bych udělat možnáá tu přííští :D kdyby tu byl nějakej pěknej prosící koment :D Ale nevydírám vás :D 

Hope u like it :3 

Probudila mě extrémní bolest hlavy. Miliony střepů se rozhodlo udělat i díru do mozku. Můj žaludek byl jako na vodě a ve chvíli, kdy jsem otevřela oči a upřela je na bílý strop nad sebou, se se mnou vše zatočilo. Zhluboka jsem se nadechla, abych nevyhodila obsah svého žaludku někam na zem a zkusila jsem se opatrně posadit. Hoh, moooc blbej nápad. Můj žaludek se rozhodl, že chce hubnout, a já jsem všechno vyhodila vedle...cizí postele. Kde to do háje jsem?! Rychle mrknu pod peřinu a zkontroluju, jestli mám na sobě oblečení. Zalije mě neskutečná úleva, když objevím sice dost špinavou, ale stejnou sukni, jakou jsem si brala do školy. 

"Vážněs právě kontrolovala, jestli jsi oblečená?"ozve se smích vedle mě. Prudce za hlasem otočím hlavu, což je další chyba. Místnost se točí jak v trnádu a já musímm zavřít oči, abych jí uklidnila. 

"Bejt tebou nedělám moc prudký pohyby. A tu podlahu si uklidíš, stačila mi ta koupelna a chodba."zaostřím na osobu vedle mě. Oh, osud ze mě musí mít dobrou prču. 

"Co do řiti dělám v tvojí posteli?!"jenom se pousměje. 

"Na nic si nepamatuješ, žeo?"zeptá se ze smíchem. Přimhouřím na něj oči a výhružně zvednu ukazováček, kterým ho bodnu do hrudi, která je naprosto odkrytá, protože mu peřina spadla, a je jaksi bez trička. Najednou nemůžu popadnout dech, je mi teplo i zima, a chvění mi proudí celým tělem. Naštěstí... Moje štěstí je svině, radši ho nepoužívejme... Nože v mé hlavě jsou díky Bohu Liamovým tělem naprosto neoslovené, (yep, čtete dobře, Liamovým!) takže se z omámení proberu dalším prudkým návalem bolesti. 

"Nedělej si ze mě srandu a vyklop co dělám v tvý posteli!"radši zatnu ruku v pěst a přitisknu si jí na prsa. Liam se pořád tváří pobaveně a já mám chuť mu jednu vrazit. 

"Opila ses."

"No nekecej."hodí na mě otrávenej pohled.

"Nepřrušuj mě jo? Ožrala ses."

"To užs říkal!"zasyčím. Bolí mě hlava a on mluví tááák nahlas. 

"Eliz!! Neskákej mi kruci do řeči!!"sklopím oči. Leží na boku a vypadá dost naštvaně. Pokrčím rameny a čekám, až bude pokračovat. Párkrát se prudce nadechne a vydechne, než konečně začne. Cholerik. 

"Nevím co všechnos vyvedla na  tý párty, já na tebe narazil až venku."

"Jak jako narazil?"mluví moc pomalu, proč to prostě všechno nevyklopí hned?!

"Eliz!"zavrčí varovně. 

"Fajn! Jsem íticha jako hrob!"

"Jel jsem se projet a koupit si cigarety. Když jsem vyšel z tabáku, kymácela ses po ulici. Rozhodla ses odpadnout přímo přede mnou, takž jsem tě chytil, než jsi spadla na zem, a odnes tě k autu, kterým jsem tě ráno viděl přijet do školy. Klíčkys měla naštěstí v kabele, kterous nějakým zázrak cestou v opilosti neztratila. Tady jsem si řikal, že asi není nejlepší nápad přívézt tě takhle Vikovi, takž jsem tě ustlal do svojí postele. 2x jsi byla zvracet, neskutečně mockrát jsi mě kopla, párkrát jsi mě ze spánku praštila, a takys asi 3x volala moje jméno..."dám mu ruku na pusu aby už nepokračoval. Tohle je totální apokalypsa.