Electric girl

Kapitola 34

Liam - Flashback 

"Do zkurvené prdele! Do pavího péra! Kurva!"tiše nadávám zatímco procházím temnou ulicí. Ruce mám ponořené hluboko v kapsách a hlavu sklopenou. Nejsem připravený na to, že mi jí vezmou. Co si o mě bude sakra myslet?! Jsem jenom podělanej lhář. Může mě nenávidět ještě víc, než teď?! Proč u toho musím být?! Jsou na ní 3, to to vážně nezvládnou?! Už takhle bude celá vystrašená... Nepříjemně mě píchne v hrudi, když si uvědomím, že by jí mohli ublížit. Přidám do kroku a zahnu za roh. Něco do mě narazí a já se maličko zapotácím. Když jí poznám, zasekne se mi dech v plicích. Vždycky když je poblíž, dokážu vidět jen jí. Vypadá tak kurevsky vyděšeně! Co jí ty svině... Oh, mezi ty svině taky patřím.... udělali?! Z otřesu spadne dozadu a kecne si na tvrdou zem. Vypadá, že se každou chvíli rozbrečí, a já má co dělat, abych se udržel, neobjal jí a nezačal utěšovat. Ta potřeba ochraňovat jí je nesnesitelná. Natáhnu k ní ruku, abych jí pomohl vstát. Když se její drobná dlaň dostane do té mé, celé tělo mi zaplaví euforie. Dotýkat se jí, je tak strašně opojné! Chci jí k sobě přitáhnout a zabalit do své náruče. Chci cítit její vůni a být ten, kterého miluje. Proč nemůžu ani jednou dostat to, co chci? Místo abych udělal to po čem toužím, otočím jí a skroutím ruku za zády. Klepe se a vypadá, že každou chvíli omdlí. Moje tvář je rozkousaná do krve. Bolí mě celé tělo z toho, vidět jí takhle. Její třas najednou ustává. Snaží se mi vykroutit, ale automatcky zpevním sevření. Tak moc bych jí chtěl pustit! Cítím brnění v její ruce. Děkuju Bohu, že je pořád schopná odporu. Pokud má odsud utýct, nesmí se zhroutit jak padavka. Vážně chci aby utekla?! Co když jí pak už neuvidím? Ale nní to lepší než kdybych jí vídal denně a denně viděl její nenávist? No, teď hlavně nechci dostat ránu. 

"Nezkoušej to Eliz, stejně to nezabere. Adrina je támhle, a Alice s Henrym už jsou na nohou. Plus jsi moc slabá na to, abys mě přeprala. Ale nezkoušej to, nechci ti ublížit."zašeptám blízko jejího ucha. její vůně naplpní moje čichové buňky a já slastně přivřu oči. Její tělo se začne třást, a já si znovu zkousnu tvář. Nedokážu si ani představit, co jí teď běží hlavou. Sakra, nechci si to představovat. Skloní hlavu a hluboce se nadechne. Sakra... Nevzdávej to, miláčku. Potřebuju abys byla silná, jinak se z tohohle nedostaneš! 

"To užs udělal tolikrát."mám problém zaslechnout jí, jak tiše to zašeptá. Sevře se mi srdce. Její hlas je tak strašně zlomený a roztřesený! Zamrkám, abych zahnal pálení v očích. Nejsem žádná bábovka, kurva. Je silná, z tohohle se dostane. Henry mě spaluje nenávistným pohledem, ale jen pokrčím rameny. My dva se nemáme zrovna v lásce od tý doby co mi dělá do sestry. Nedokážu pochopit, že zrovna oni dva jsou spřízněné duše. Vůbec se k sobě nehodí! On je tak chladný, a Alice tak... milá, úžasná a přívětivá! Argh. Dívá se na Eliz se směsicí úžasu a obdivu. Ruce má překřížené, a kdybych nebyl naprosto spoután nutností dotýkat se Eliz, šel bych se podívat, jestli se jí něco nestalo. 

"Ta holka má páru."zasměje se a hodí na mě pobavený pohled. Zrudnu, jasně, že jí hned dojde, proč pořád držím Eliz místo abych jí předal Henrymu. Bezva, její posměšky, kterými mě bude následující týden obdarovávat, opravdu nepotřebuju. Eliz mlčí, má sklopenou hlavu a celá se třese. Vzdala to. Je to poznat podle jejích svěšených ramen a postoje těla. Bojí se, ale už nemá vůli bojovat. Do háje. Musí se vzpamatovat! 

"Hned. Pusť. Mojí. Malou. Sestřičku.Ty. Bastarde."och, toho bastarda si moh odpustit, ale stejně. Díky Bohu, že je tady! Musí jí pomoct! 

"Nepleťte se do toho a nic se vám nestane."pleťte! Prosím, pleťte se do toho! I když Andrew by nemuselm vidět jak se na Eliz kouká mě dohání k šílenství. Pokud na ní ještě někdy šáhne, neručím za to, že bude někdy schopen mít děti. 

"Na to zapomeň, zvládnem vás levou zadní."bezva, ten debil je tu taky. Pokud ho teď bude Eliz považovat za svého zachránce a bláznivě se do něj zamiluje, chci prosím zpopelnit. 

"Vy o nás moc nevíte, že?"zasměje se Alice. OMFG, doteď si mysleli, že jsme vymyšlený, co myslíš?! 

"Víme co potřebujeme vědět, jste svině."dál mě urážej, a za tvoje koule taky neberu zodpovědnost. Trochu povolím stisk na Eliziných pážích, abych jí ve vzteku něco neudělal. 

"Neurážej nás."zamumlám. Můj hlas zní divně. Mám sucho v krku z toho jak zničeně Eliz vypadá. Henry najednou zařve. Leknu se a lehce sebou trhnu. Andrew do něj střílí jednu kouli za druhou. Takhle se strašně rychle vyčerpá! Amatér. Alice se vrhne vpřed, aby ochránila svou druhou polovičku a schytá to přímo do hlavy. Auvajs. Adrian se zabývá Vikem, takže se nakloním k Eliz ještě blíž.

"Vážně nic nezkusíš?"zeptám se. Potřebuju jí vyprovokovat. Musím odsud zmizet. "Myslel jsem, že budeš něco lepšího, když už jsme tě byli donuceni unést."je to nejlepší, co na tomhle zkurveným světě existuje a já nejsem připravenej jí odvýzt. Cítím jak se její tělo napne. Konečně! Nedržím jí, právě naopak. Nechávám ji, aby se mi vyškubla a vztekle se na mě otočila. Zavrávorá a vypadá zmateně, ale hned znovu smrští obočí k sobě. Vypadá tak sexy když se zlobí! Její oči mě doslova zabíjejí, ale snažím se na ní dívat stejně jaako ona na mě. Nedokážu být tak daleko od ní. Chci jí z obličeje smazat ten zamračený výraz a místo něj jí tam nasadit šťastný úsměv, jako ten, když mi spala v posteli. Natáhnu k ní ruku, ale vlepí mi facku. Jsem dost v šoku. Proč mi sakra dala facku a neodpálila mě rovnou na druhou stranu parkoviště? Pálí mě tvář a tak vztekle zasyčím. Posranej únos, dostal jsem kvůli němu už takovejch facek! Když na ní vrátím pohled, stojí asi 3 metry ode mě. Kurva, je moc daleko, chybí mi její blízkost! Z rukou jí vystřelí proud a zasáhne mě do břicha. Přemůžu úsměv, šimrá to. Mezi Navitas je nejspíš silná, a většinu Caucho by porazila, ale na mě nemá. Trošku se předvedu, jenom malinkato! Odtlačím její proud a přidám svůj. Utlačuje ten její jakoby tam vůbec nebyl. Slyším za sebou kroky, ale neotáčím se. Soustředím se na Eliz, která se na mě dívá silně zmateným pohledem. Hah, to koukáš princezno, že? Něco mě silně praští do hlavy. Do hajzlu, tohle bolelo. Předtím, než odpadnu slyším Andrewův hlas. 

"Bože...Tak dlouho jsem to chtěl udělat!"Musí mě omráčit zrovna tenhle debil?! To je trapný. Mojí mysl zaplaví temnota. 

Takže... S touhle kapitolou jsem strašně nespokojená :D Hrozně se mi nelíbí :D vážně se omlouvám, ale dneska mi to asi nějak nešlo :D Psát z pohledu Liama tady bylo megatěžký :D Minnule to byla větší sranda -.- :D Taky je tohle ale delší! 1140 slov! Prosím o potlesk! Děkuju za voty lidi! :) A omlouvám se, že jsem minule neodpověděla na komenty! Nějak jsem na to neměla čas.. :/  Ale všechny 3 jsem si přečetla! :3 Ty vlasy jsou dost nápadný no -_- :D ale přišlo mi to jako dobrej nápad :D 

Takže pokud se Vám i přes mojí nechuť tahle kapitola líbí, doufám že dostanu vote! :D :3

Hope u like it :3 

Love u all! :))