Electric girl

Kapitola 49

Nervózně postávám před dveřmi MÉHO pokoje a nedokážu sebrat dost odvahy k zaklepání. Klepu na vlastní pokoj, a ještě jsem z toho nervózní... Něco je špatně. S největší pravděpodobností se zase otočím a vrátím k Liamovi do postele... Při vzpomínce na jeho pokoj se potěšeně a zamilovaně usměju. Bylo to tak strašně dokonalý! Jeho dotyky... Argh! Upřímně si moc nepamatuju, jak jsme se z tý místnosti pro uklízečku dostali do jeho pokoje, ale na tom vůbec nesejde! Připadala jsem si jako princezna. On je můj princ. V mém zamilovaném blábolení mě naštěstí zarazí prudké otevření dveří. Bolestně se chytnu za čelo, které to schytalo a vražedně se podívám na Adriana. 

"Do pytle, nevěděl jsem, že tu jsi, promiň!"vyhrkne hned, chytne mě za loket a vtáhne dovnitř. Jsem dost rozpačitá a děsím se toho, že se bude Adrian vyptávat kde jsem tak dlouho byla. Naštěstí prostě skočí na postel a mě stáhne sebou. Je divný ležet tu s ním, když ještě pře 10 minutami jsem křičela Liamovo jméno, ale je to příjemné. Oh Bože, buď jsem nymfomanka, děvka, nebo mám rozštěp osobnosti. 

"Takže jak už jsem říkal, půjde s tebou Liam a Alice."jsem šťastná, že přešel jak moje zmizení, tak naší hádku. Přikyvuju a koušu si ret. 

"Budeš mi chybět."zašeptá mi Adrian do vlasů. Nervózně se zavrtím. 

"Ty mě taky."zašeptám po chvíli a myslím to naprosto upřímně.

...

Vzbudím se když do mě Adrian ze spaní drkne. Rozespale si protřu oči a podívám se na Alicinuu postel. Překvapivě tu není, pravděpodobně zařizovala dnešní odjezd. Rychle mrknu na hodiny. 

"Adriane!"vyjeknu zděšeně. Zaspala jsem! 

"Co je?!"zvedne se a unaveně se na mě podívá. Ukážu na hodiny zatímco rychle slejzám z postele. Včera jsme stihli sbalit nejnutnější věci, než jsme spolu usnuli. Dlouho jsme si povídali, což je pravděpodobně důvod proč mám teď tak šílený zpoždění! Adrian mi řekne, že si musí pro něco zajít a zmizí z mého pokoje. Rychle na sebe hodím přichystané oblečení a zadívám se do zrcadla. Tréma se vrátí. Vůbec se mi nikam nechce. Nejradši bych tu zůstala s Liamem a Adrianem (och já děvka) a nedělala si starosti s otcovým přijetím. Pečlivě si zapletu cop a vydám se ven. Sraz by mě být v zahradě, ale jistá si tím nejsem, proto nejdřív zamířím k Liamovi. Bez zaklepání k němu vejdu. Nejdřív mám strach, že tu není, ale pak s úsměvem zamířím k posteli. Je v ní celý zamotaný a chrápe. Dokonalý Liam chrápe jak čuník. Zahihňám se, ale okamžitě si přikryju pusu. Nechci ho ještě vzbudit. Odhrnu mu vlasy z čela a podívám se na jeho andělskou tvář. Celé tělo se taví náhlým přívalem lásky. Lehce ho políbím na tvář. Zavrtí se a otevře jedno oko. Když se mu na mě konečně povede zaostřit, pusa se mu roztáhne do úsměvu. Chytne mě za ruku a stáhne k sobě. Potom už jsem uvězněná v jeho objetí. 

"Takhle bych se mohl budit každé ráno."zamumlá mi pořád rozespale do vlasů. Zazubím se. 

"Jenom by to nemuselo bejt tak kurevsky brzo."postěžuje si. Drknu do něj a chci se zvednout, ale jen zpevní sevření.

"Za 10 minut tam musíme bejt!"stěžuju si. Liam mě zalehne a dlouze políbí. Jeho polibky na mě snad nikdy nepřestanou být ten úžasný efekt. Když se odtáhne, usmívám se jak blbec.

"Tak to ještě stihneme raní rozcvičku, ne?"se smíchem se zpod něj vysoukám a slezu z postele. Přísně se na něj podívám.

"Koukej zvednout zadek a jít se oblíct, jinak se mnou bude muset jet nikdo jinej!"hrabe se z postele, div senepřerazí. Slyším naštvané mumlání, když za sebou zavírá dveře do koupelny. Naprosto bezdůvodně se zase usměju. 

Já vím, vím, tahle kapitola je nudná a nic se v ní neděje, ale je důležitý mít taky pár oddechových, bez dramat a akce :D Doufám, že se vám přesto líbí! 

Lovuju Vás! 

Btw, kapitolu věnuju dominika162, protože její komentáře mě vždycky šíleně potěšej!! (hlavně ten minulej! :D jsem šíleně happy, že se ti ta minulá kapitola tak líbila! :D)