Electric girl

Kapitola 46

Své slovo dodržím, v noci totiž vůbec nespím. Ráno jsem nevyspalá chodící mrtvola. Na snídani zívám a skoro usínám na stole. Bohužel jen skoro. Vím, že kdybych usnula, zdálo by se mi o něm. 

"Čaues snoubenko!"ozve se za mnou. Potom ucítím ruku kolem svých ramen a ránu, když si Adrian sedne na židli. Přemůžu se a venuju mu úsměv, než začnu znovu zívat.

"Vypadá to, že se nám tu někdo nevyspal zrovna do růžova."směje se. Proboha dneska mě nějak rozčiluje. Hodím po něm ironickým pohledem a dál si mažu chleba. Ruka kolem mých ramen mi překáží, ale mlčím. Budu se s ním muset naučit žít, tak proč rovnou nezačít?Ignoruju pohledy všech směřující na nás a zkoumám strukturu chleba. Wow, ten má ale dír... 

"Čaues lidi!"ztuhnu a rychle zvednu pohled. Liam si uvolněně sedne před nás. Zářivě se na mě usměje a pak si dá pěstí s Adrianem. Teda... Dá pěstí... Víte jak to myslím. Takový to namachrovaný BUM!

"Tak ty jsi ten poslední, koho bych čekal!"směje se Adrian a vypadá vážně v pohodě. Třeba je fakt v pohodě. Nemůžu spustit z Liama zrak. Co to ksakru dělá?

"Vadim ti?"zeptá se dotčeně Liam a dělá, že se chce zvednout. 

"Co blbneš?!"směje se Adrian a drkne ho zpátky do židle. Liam se na něj usměje a potom na mě mrkne. Sklopím oči zpět ke svému chlebu a začnu zkoumat jeho díry. Proč sakra i tohle v přítomnosti Liama zní úchylně?! Vztekle hodím chleba zpátky na talíř a sesunu se na židli níž, čímž schodím Adrianovu ruku. Náhlý pocit beztíže je uvolňující, stejně jako Liamův potěšený úsměv. Po chvíli si vedle Liama sedne Alice a konverzace se rozeběhne. Trošku se uvolním, ale pořád nedokážu přestat věnovat pozornost Liamovi. Vím, že když se ke mě Adrian nakloní, aby mi něco pošeptal, Liam zatne pěsti. Vím, že když mě Adrian lehce políbí na vršek hlavy, Liam zaskřípe zuby... Nedokážu to a rychle se zvednu.

"Už nemám hlad."řeknu všem, rychle políbím Adriana na tvář a uteču z jídelny. Schovám se do pokoje, kde skočím na postel a schovám hlavu do polštáře. Musím se přes něj přenýst... Opakuju si stále dokola.

...

"Mám podmínku."stojím před Isabellou a odhodlaně se na ní dívám. Z rána, kdy jsem musela čelit Liamovi, už jsem se sebrala a teď jsem rozhodnutá udělat z toho pekla, co mě čeká, trošku lepší hrůzu.

"Povídej."řekne Isabella zamyšleně a dá si ruce v bok. Přimhouřím oči a polknu.

"Chci na svojí svatbě Vika, Andrewa a Anabell. Bez nich si Adriana nevezmu."když to ze mě konečně vylítne, zaznamenám, jak všichni v místnosti zalapou po dechu. No co?! Snad aspoň tohle mi můžou dopřát! Adrian se na mě dívá ukřivděně, stejně jako Alice, Liam, který jsem vůbec nechtěla, aby tady byl, přemáhá smích, a vážení členové zdejší rady se tváří zaskočeně. Isabella má na tváři neutrální výraz. Vím, že se mě ani jeden z nich nesnažil hledat, to ale neznamená, že je připravím o svojí svatbu!

"Kontaktuju je."řekne po chvíli, ale to já nechci. Zavrtím odmítavě hlavou.

"Chci je navštívit. Klidně se mnou někoho pošlete, slibuju, že se vrátím, vím, jak důležitý to pro nás..."Isabella přimhouří oči a já radši sklapnu. Měří si mě pohledem a potom se usměje. 

"Dobře. Ale Adrian tu jako pojistka toho, že se sem vrátíš, zůstane."pokrčím rameny.

"Fajn, kdo se mnou ale teda půjde?"Isabella se usměje a zalétne pohledem k ostatním. Nejspíš to bude Alice. Opravdu neplánuju útěk, jen je tu chci mít. 

"Vyrazíte zítra kolem 8 ráno. Musíme se dohodnout, kdo s tebou půjde."řekne Isabella po chvíli a já jen přikývnu. V patách s Adrianem vyjdu ven. Je smutný, poznám to na něm.

"Neplánuu utýct, jen tu chci mít někoho, kdo pro mě byl dříáv důležitý, dobře?"zeptám se chytnu jeho ruku, abych ho zastavila. Usměje se na mě a přikývne. Nakloní se a políbí mě. Není to jako s Liamem, ani maličko se to tomu nepodobá, ale je to všechno co už kdy dostanu. Zadržím povzdech a polibek mu opětuju. 

Další kapitola!!! :DD Co na to říkáte?! Těším se na komenty! :33 Love u!!

Hope u like it!