Electric girl

Kapitola 33

Mám pocit, že můj mozek na pár sekund vypne, možná dokonce omdlím, ale tím si nejsem jistá. Bezvládně visím chlapovi přes rameno a nejsem schopná pohybu. Caucho existují... Je to tak strašně děsivý! Oni jsou moje noční můra! Co když existujou  ježibaby?! Ty mě taky dřív strašily ve snech! Omg, jestli existujou ježibaby, tak už nechci žít!

"Je mi ctí, že jsem první Caucho, kterýho poznáváš, respektive... O kterým víš, že je Caucho."slizce se zasměje, a mě se rozklepou kolena. Jak to myslí? Někdo v mém okolí je taky Caucho?! Ale kdo?! Někdo ze školy? Shar? Oh ta mrcha! Věděla jsem, že je na ní něco divnýho hned jak se se mnou začala bavit! Už jenom to bylo parádně podezřelý! Otřásání, které způsobuje chlapova chůze najednou ustane a já si uvědomím, že stojíme před černou dodávkou. Bezvadný, teď se mnu určitě mrskne dozadu, znásilní mě, rozřeže, utopí a ty kousky pak zahrabe!

"Bejt tebou nic nezkoušim, mjí ránu bys nemusela přežít, slečinko."vyhrožuje mi se vztyčeným prstem, když mě postaví na zem.

"Ja jí pohlídám, Henry."ozve se za námi. Polknu když ten hlas poznám. Promiň Shar, tys byla jenom milá. To tahle kráva byla celou dobu falešná! Ale já to věděla! Už od první chvíle jsem z ní měla divnej pocit! Proč jsem jenom nedala na svůj instinkt?! Henry pokrčí rameny a Alice si stoupne přede mě. Nepodívá se na mě, sleduje Henryho. Dojde mi, že teď mám poslední možnost, kdy můžu utéct. Podívám se na Alici a přímo do prsou, protože stojí tak blízko, jí vystřelim kouli. Zavřeští a omdlí. Wow, to nebylo tak těžký. Henry je hned u ní. Mě si nevšímá a zvedá jí ze země. Nečekám, až jí probere a vyrazím pryč. Běžím jako o život, oh, pravděpodobně to je o život. Tělocvikářka by ze mě měla radost! Už zabočuju za roh, když do někoho narazím. Zakleju, podjede mi noha a spadnu na zem. Bezva, já mám prostě takovou kliku! Chytím se nabízené ruky, která mě zvedne, a chci se rychle rozeběhnout pryč, ale dotyčný mi ruku nepříjemně zkroutí za záda tak rychle, že nestihnu udělat naposto vůbec nic! Zavrčím a chci se vykroutit, ale jen zpevní stisk. No skvělý! Začnu soustředit energii do své ruky, abych mu dala ránu.

"Nezkoušej to Eliz, stejně to nezabere. Jsme v přesile. Adrian je támhle, a Alice s Henrym už jsou na nohách. Plus jsi moc slabá na to abys mě přeprala. Ale nezkoušej to, nechci ti ublížit."zašeptá Liam blízko mého ucha. Moje mysl nějak nemůže Liama do téhle situace zařadit. Nedokáže pochopit, co mi to povídá. Proč není na mojí straně, jako když mě zachránil před znásilněním? Nebo byl s tím chlápkem domluvený, a chtěl si tím u mě získat důvěru? Proboha, a přesně to se mu povedlo. Slzy se mi zaplní slzami, když si uvědomím, že to celé byla jenom lež. I ten polibek v kuchyni, kterej pro něj pravděpodobně nc neznamenal, ale já si z něj pamatuju každou sekundu. Nebo jeho teplé objetí... Všechno to dělal jen proto, abych neměla podezření. A já ho neměla. U něj ne. Vzbuzoval u mě pocit bezpečí, sakra, taková kravina. Nesnáším se. Nesnáším se za svojí naivitu, za bolest, která teď svírá moje srdce a za pocit zrady, který mi koluje v žilách. Svěsím hlavu.

"To užs udělal tolikrát."zašeptám. Nemám sílu se bránit. Ať si se mnou dělají co chtějí, vzdávám to. Myslela jsem, že se do něj zamilovávám. Všechno to bylo falešné, ale moje city ne. Henry se na mě dívá nenávistným pohledem, když k němu dojdem. Alice má ruce překřížené na hrudi ale usmívá se. 

"Ta holka má páru."zasměje se. Nijak to nekomentuju. Na co je mi pára, když nemám vůli ji použít? Připadám si prázdná. Jsou jako moji rodiče, kteří si na ně hrají, jen když se jim to hodí. 

"Hned. Pusť. Mojí. Malou. Sestřičku. Ty. Bastarde."ozve se za náma trhaně. Vik? Tak fajn, ten už mi sem nepasuje vůbec! Co tu sakra dělá?!

"Nepleťte se do toho a nic se vám nestane."zavrčí na něj Adrian. Moment, Vám? Je tu i Andrew? 

"Na to zapomeň, zvládnem vás levou zadní."yep, Andrew je tu taky. Bezva. Ať prostě odejdou. Stejně jim na mě nezáleží. Nathanovi můžou lhát, že se snažili, a nechat mě tu. 

"Vy o nás moc nevíte, že?"zasměje se Alice. Doteď jsem si myslela, že jsi vymyšlená, co myslíš chytračko?! 

"Víme to co potřebujem vědět. Jste svině."odpoví jí Vik pobavným hlasem. 

"Neurážej nás."zamumlá Liam stojící pořád za mnou. Jeho stisk je sice jen lehký, ale nemám sílu se mu vyškubnout. Stojím se sklopenou hlavou a zírám na zem. Potom se ozve výkřik. Rychle zvednu hlavu. Henry se svíjí v bolesti na zemi, zatímco na něj Andrew pálí jednu kouli za druhou. Alice se vrhne před něj, ale schytá to prímo do hlavy. Auvajs. Adrian je zatím zaměstnaný Vikem. Oba stojí s napřaženýma rukama z kterých jim proudí elektřina. Bezva, ještě tu něco podpálej. Jenom já s Liamem stojíme klidně uprostřed toho všeho. 

"Vážně nic nezkusíš?"zeptá se. Zdá se mi to, nebo zní zklamaně?! "Myslel jsem, že budeš něco lepšího, když už jsme tě byli donuceni unést."zamumlá. Tak tohle je na mě moc Další člověk, co si nemyslí, že jsem dost dobrá? Díky, ale stačí mi otec. Vytrhnu se mu, a trošku zavrávorám. Nečekala jsem, že mě prostě pustí. Otočím se na něj, a do poheldu nám tolik nenávisti, kolik v sobě vůči celému světu mám. Liam se zamračí. Natáhne ruku směrem k mému obličeji. Vlepím mu facku. Já vím, proč mu dávám facku, když ho můžu prostě omráčit, ale prostě neodolám! Zasyčí, ale to už jsem od něj 5 kroků. Z rukou mi vystřelí proud a zasáhne ho do břicha. Nevykřikne, prostě tam dá ruce, a odtlačuje mojí sílu. Je dost silný. Je hodně silný. Je megasilný! Možná i silnější než můj otec! Najednou ale zavrávorá a skácí se k zemi. Za ním stojí Andrew s vítězným úsměvem na tváři. On ho omráčil? 

"Bože... Tak dlouho jsem tohle chtěl udělat!"zazubí se na mě a natáhne ke mě ruku.

"Pojď, musíme odsud."rozhlédnu se. Vik běží pryč, Adrian klečí u Alice a Henry se opírá o auto. Natrhly jsme jim prdel! Chytnu se Andrewovi ruky a rozběhneme se za Vikem.

Omg, jsem tak happy, že se to konečně rozjíždí! :D To okecávánípřed tímhle mě vůbec nebavilo :D 

Hope u like it! :3 

Připomínky si ráda poslechnu! :)