Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

> 2 <

Posbírám všechno špinavé oblečení a odnesu ho do prádelny. Cestou potkám matku, která nezapomene poznamenat, že páchnu jak kanál a cituji: „Dáma nikdy nepáchne. Dáma voní." Celých těch osmnáct let si ještě nebyla schopná připustit, že její jediná dcera nebude ta "Dáma". Já jsem byla upřímně úplný opak té Dámy. Ale ona neztrácela víru a neustále mě komandovala, co jako dáma dělat a co zase nedělat.

Teď jsem matce ale dala za pravdu. Opravdu jsem páchla. Jako opravdu se divím, že mi z té postele Darren neutekl. Dám si dlaň před pusu a ozkouším dech. Fuj! To jako Darren nemá čichový buňky?! Chudák.

Moje plány se tímto zjištěním zbortí, takže místo do postele upaluju do sprchy, abych ze sebe smyla ten smrad a stud. Vydrbu si tělo, vlasy a oholím se.

Společně s párou pak jako vyměněná vystoupím ze sprchy. Vlasy si zabalím do ručníku a obléknu si župan. Pak si pořádně vydrhnu zuby. Joooo.

> <

„Mně se to nelíbí, nikam nepojedeš," uslyším z kuchyně otce. „Ale...," zkusí odporovat matka, ale otec ji zarazí mávnutím ruky.

„Ranko," pozdravím je suše. Vezmu si z lednice jogurt a z linky cereálie a bez dalšího slova vyjdu zase ven. Abych vás uvedla do situace. S matkou máme zvláštní vztah. Neustále mě komanduje a představuje si mě jako někoho, kdo nejsem. Nemáme zrovna nejupřímnější vztah, ale alespoň nějaký máme.

Ale otec... , ten mě přímo nenávidí. Vzpomínám si, že jako malá jsem se jednou matky zeptala, zda je to opravdu můj tatínek a ona se mi podívala do očí uslzeným pohledem a řekla jen: „Samozřejmě, že je." A nikdy jsme se o tom už nebavili. Ovšem tehdy ta otázka byla na místě. A je i dnes. Otec mnou vším do dělá a říká pohrdá. Ani k matce moc neoplývá viditelnou láskou. Nikdy jsem je neviděla držet se za ruce nebo se políbit. Nikdy. Ale hodněkrát jsem viděla tu nenávist. Tu zlost. Odkud se brala, to nevím.

A proč spolu tedy žili? Proč byli manželé? Kvůli penězům. Jeho rodina měla úspěšnou firmu, její také a tak se spojili do ještě úspěšnější firmy.

Jejich manželství byl obchod.

> <

O dva dny později

Celý začátek týdne byl celkem poklidný, Darrena jsem od neděle neviděla. Škola šla v klidu, na chodbách se každý den mluvilo o nějakém trapasu: že někdo někoho nachytal s milenkou a podobné "velmi zajímavé" věci. S Candy jsme to ignorovali a byli jsme rády, že nedrbají nás.

Večer mi pak napsal Tyler, jestli se nechci stavit. Odpovím, že jo. Obléknu se do černých kraťasů a bílého tílka a vydám se do garáže, kde stojí naše auta. Myslím tím naší rodiny. Máme jich šest. Rodiče mají každý jedno a já využívám ten zbytek. Dneska si vezmu svoji oblíbenou matně černou Audi. K Tylerovi to je asi 40 minut cesty. Já to zvládnu za 32 minut, zaparkuju na ulici před jeho domem a zazvoním na stříbrný zvonek. Tyler otevře téměř okamžitě: „Čau, kotě."

„Ahoj," uculím se a mezi dveřmi si ho přitáhnu do dlouhého polibku. Netrvá dlouho a skončíme nazí v jeho posteli. Oba mladí, oba nadržení, oba chamtiví.

> <

„Jsi ta nejlepší milenka, kterou mám," řekne Tyler a políbí mě na koutek. „A máš vůbec s čím srovnávat?" zeptám se provokativně a pohladím ho po svalnatých zádech. Lehce se začervená: „Vlastně moc ne."

„Tak vidíš, zas tak slavný to se mnou nebude," zasměju se. Hned na to se začnu zvedat: „No nic, musím jít. Zítra je škola a já se musím aspoň trochu vyspat." Mrknu na hodiny, už je 20:17.

„Škoda," řekne a políbí mě: „tak se uvidíme ve škole." Přikývnu, hodím na sebe věci a vypařím se.

> <