Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

•52•

"Pane Georgi!" zapěla jsem přes trávník k jeho domu.
Byl na zahradě.
"Evelyn! Zdravím! Jak se vede?"
"Velmi dobře, děkuji. A vy?"
"Já skvěle, potřebuješ něco?"
"Ale ne! Jdu si zacvičit," ukázala jsem na podložku v mém podpaží.
"Nejlepší cvičení je práce. Nejlépe těžká!"
Haha.
Pán je vtipálek.
Zasmála jsem se: "To bude nejspíš pravda, ale já zůstanu u té jógy."
"U čeho?"
"U jógy! To je 'druh' cvičení!" zakřičela jsem.
George mávl rukou: "Já už vám mladejm nerozumím."
Zasmála jsem se a zamávala jsem mu na rozloučenou.

·

"Co jsi dělal celé odpoledne? Po obědě jsem tě neviděla, až teď." zeptala jsem se Johna který, když jsem se vrátila ze zahrady, seděl u stolu a četl noviny.
Kde je vzal?
Lepší nevědět ...
Možná.
"Pracoval jsem v pokoji."
"Chceš už večeři?" zeptala jsem se a změnila tak téma.
"Ještě ne, dík."
"Fajn."

·

"Balit budeš až zítra?" zeptal se mě John.
Přikývla jsem a dále jsem se věnovala salátu, který jsem připravila k večeři.
"A pomůžeš mně, prosím?"
Zvedla jsem k němu hlavu: "S balením? Ty neumíš balit?"
"Umím, ale stylem, - všechno vezmu a zmačkané naházím do tašky. Ale jelikož u mě teď bydlí Mia a ta mi určitě projede tašku a já jí nechci provokovat. Takže ..."
Musela jsem se tomu zasmát: "Klidně, budu v kuchyni, pak si řekni."
Dojedla jsem poslední sousto a odložila příbor.
„Děkuji," poděkoval John.

·

Zrovna jsem drhla linku, když John přišel s prosíkem o zavalení.
"Jen douklidím tu linku," sdělila jsem mu.
"V pohodě, budu ve svém pokoji."
"Jo, hned jsem tam," mrkla jsem na něj dál jsem leštila kuchyni.

·

V jeho pokoji jsem ho našla sedět uprostřed hromady oblečení.
Zrovna se marně snažil složit tričko.
"Musíš si to položit na zem, půjde ti to snadněji."
Upozornila jsem ho a sesunula jsem se vedle něho na zem.
Ukázala jsem mu, jak poskládat triko, když to pak zkoušel sám, musela jsem se zeptat.
"Hele, moc to nechápu. Ty bydlíš sám a neumíš si poskládat oblečení? Umíš vůbec prát?"
Dal složené triko do tašky: "Ne neumím ani prát. Všechno ... všechno to dělá ... ehm ... dělala Susan."
Zase ta ženská.
Ale poprosil tebe, jestli mu zabalíš!
To je fakt.
"Jo btw, moc děkuji, že jsi poprosil mě. Moc to pro mě znamená."
John ustal v pohybu a dlouze se na mě zadíval: "No víš, já ... já jsem Susan propustil, takže ... mi nic jiného ani nezbylo."
"Ty jsi propustil Susan?"
"Jo. Navrhla mi to Mia. Říkal jsem jí, jak jste byli na nože, no. Hmm ... tak je pryč."
Vrhla jsem se mu kolem krku.
Začal se smát: "Co to provádíš? Za co to je?"
"Jen jsem ti vděčná," šeptla jsem mu do trika a lípla mu pusu na tvář.
Uculil se na mě a snažil se poskládat si další triko.
Musela jsem se smát jeho marným pokusům zkrotit látku.
Nakonec jsem se nad ním slitovala a pomohla jsem mu, aniž bych dále projevovala snahu ho to naučit.
Na to bude času dost...

holkaXx