Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

•53•

Dva dny do svatby
Sobota

"Kam jsi mi dala tu tašku s oblečením?" zakřičel naštvaně John přes celý dům.
"Je v obýváku," zakřičela jsem zpět.
Chvilku bylo ticho a pak se John zjevil v kuchyni, kde jsem já balila poslední potraviny, jen v ručníku.
Ta sprcha mu trvala nějak dlouho.
"Proč? Proč jsi ji prostě nemohla nechat ležet před mým pokojem? Já bych si jí odnesl."
"Protože jsem tam potřebovala zamést!"
Odpověděla jsem a v těch hrozných vysokých botách jsem začala odnášet jídlo do předsíně.
Tam jsem ho odložila a vrátila jsem se do kuchyně.
Cestou jsem potkala Johna, který se přehraboval v tašce a hledal něco na sebe.
Všechno jsme totiž sbalili.
Oops.
Moje chyba.
"Uklidil jsi v té koupelně?" zakřičela jsem směrem k obýváku.
"Ne?" přišla mi zpět váhavá odpověď.
Vzdychla jsem si a šla jsem za Johnem do obýváku.
Byl oblečený, už jen zapínal tašku.
"To si po sobě ani uklidit neumíš?"
"To ty jsi tady žena. To ty máš uklízet."
"Prosím!? Ano jsem tady ta žena, ale nejsem tvoje služka, na to nezapomeň!"
Oba jsme byli na nervy a od rána jsme se jen hádali.
Dva dny.
Dva ... dny a všechno je v pytli.
Uteklo to.
Pamatuji si na ty začátky.
Kdy mi neustále dokola opakoval, že jsme v tom spolu, že to zvládneme.
Pamatuji si, jak jsem ho dětinsky nechala před tou firmou, kde jsme domlouvali ty kraviny.
Nevěřil mi a já jsem ho tam nechala a pod nátlakem matky jsem se pro něj vrátila.
Vzpomínám si, jak mě donutil se vykoupat.
Jak se mnou šel k doktorovi, jak mě pak kryl před matkou.
Všechno.
Pamatuji si všechno.
Jeho nervózní pohledy, jeho překvapený obličej, když jsem ho z hecu políbila.
Všechno.

No a teď, teď ukončíme tohle oťukávání a vrhneme se do toho po hlavě.
Do toho neznáma.
Spolu.
"Ach jo," vzdychla jsem si a zahnala jsem myšlenky na minulost: "a můžeš být tak laskav a udělat to?"
John se na mě nechápavě podíval, ale nakonec řekl: "No jo, no."
Vzdychl si a vydal se do koupelny.

•

S klapavým zvukem, který se ozýval za každým mým krokem, jsem si prošla celý dům a zkontrolovala jsem jeho čistotu.
Vše bylo v pořádku, na nic jsem nezapomněla.
Pak jsem se vrátila zpět do kuchyně, kde jsem měla telefon a peněženku.
Vzala jsem to a oboje jsem si dala do kapes mikiny.
Pak jsem se vydala do koupelny k nešťastnému Johnovi.

•

Když jsem vešla, zrovna se marně snažil domluvit se sprchou, aby stříkala vodu jen tam, kam chce on, a ne na něj.
Musela jsem se zasmát jeho marným pokusům udržet koupelnu v suchu.
Otočil se za mým smíchem a naoko uraženě domyl sprchový kout.
Pak vstal a rozhlédl se okolo.
Všude byla voda, a on nezaostával.
Vlastně vypadal, jako by se v těch věcech sprchoval a pak prostě vylezl ze sprchy a začal ji mýt.
Sáhla jsem ho skřínky pod umyvadlem a hodila jsem po něm hadr.
"Na, vysuš tu vodu, dojdu ti zatím pro suché věci," oznámila jsem mu a stále v podpatkách jsem těžkopádně sešla schody.
Z tašky jsem vyhrabala suché věci a vydala jsem se zpět.
Jako ne, že bych chtěla pořád chodit do schodů, ale nahoru se do nich jde v těch smrtících věcích lépe.
Au.
Mám už úplně odřenou patu!
Posteskla jsem si.

•

Když jsem přišla do koupelny znovu, John máchal hadr a vypadalo to, že naposledy.
"Co teď s ním?" zeptal se.
"Hoď ho přes radiátor a necháme otevřené okno na větračku."
Jen přikývl a udělal, co jsem mu řekla.
Ovšem pozdě jsem si všimla, že z něj odkapává voda, takže vytírání podlahy bylo zbytečné, ale už jsem to nechala být.
To uschne a vzduch zabrání zatuchnutí.

"Na," natáhla jsem k němu ruce s oblečením: "tady to máš."
Vzal si to: "Díky."
Začal si svlékat oblečení, podával mi je a já jsem je ždímala.
Pak jsem je hodila do pytle na odpadky: "Budeš si to doma muset usušit."
Vysvětlila jsem mu svůj počin a odešla jsem, aby se mohl obléci do suchého oblečení.

holkaXx