Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

•56•

Jen v ručníku jsem se s úlevou posadila vedle Mii k jídelnímu stolu.
Ta sprcha bodla.
Naproti mě seděl znavený John.
Johna ale moc nepostavila na nohy, jak tak koukám.
Hihi.
Seděli jsme všichni u snídaně a normálně jsme se bavili.
Takhle uvolněně jsem se asi nikdy s nikým nebavila.
Nebo ano?
Třeba s Darrenem?
Hmm ... spíš ne.
Je to docela smutné, Evelyn.
Já vím ...
"Kávu?" dolehla ke mně Johnova otázka.
"Anooo, děkuji," jemně jsem se na něj usmála a zakousla jsem se do křupavého toastu.
"A co vlastně tvoje rozlučka?" zeptala jsem se s plnými ústy.
John se pousmál: "No, asi stokrát se mě každý zeptal: A nerozmyslíš si to?"
"A co jsi odpověděl?" zajímala se jeho sestra, která nám připravila tuhle skvělou snídani, zatímco jsme se my dávali do kupy.
Co bychom bez ní dělali?

John se na mě dlouze zadíval a pak řekl: "Nejprve, že ne. Ale s pokročilou hodinou a vzrůstajícími hodnotami alkoholu v mé krvi jsem mohl říci ledacos. Pamatuji si ale, že jednou jsem řekl: Ale možná, že i jo! A pak jsem objednal další rundu," zasmál se.
Pousmála jsem se nad tím.
To já jsem rozlučku neměla.
Tedy vlastně měla!
Sama se sebou.
No bezva.
Zábava na druhou.
"A co ty, Evelyn?" zeptal se starostlivě John.
"Musím na záchod," řekla ve stejný moment Mia a hned na to se zvedla a odešla z kuchyně.
Podívala jsem se na Johna.
Věděl, podle mého výrazu, že jsem moc dobře slyšela, na co se ptal.
"Ehm ... no," mručela jsem si pro sebe.
"Ev," oslovil mě, pro mě neznámým oslovením: "je mi to líto."
Smutně jsem se na něj usmála: "Ehm ... Johne?"
"Ano?"
"Hmm ... myslíš, že ... ehm myslíš, že by v tom moje ... moje matka třeba byla ... ehmm ... ne- ... nevinně? Ž-že-e by to všechno ... hmm ... že by za všechno mohl otec?"
Setřela jsem si rychle slzu, která se vehementně snažila dostat na mou tvář.
John mě vzal něžně za ruku, ve které jsem nedržela hrnek s kávou a podíval se na mě.
"Nemysli na to, ano? Je to možné, ale nech to být. Přeci si nenecháš zkazit svou svatbu nějakou hádkou. Mohla být třeba vytržená z kontextu."
Hladil mě po zápěstí.
Trhavě jsem se mu vytrhla.
"Asi máš pravdu," odvětila jsem a slastně jsem se napila výborné kávy.

•

"Evelyn!" přispěchala do kuchyně Mia a v ruce jí zvonil můj telefon: "volá ti nějaký ... Darren."
Uff ... ještě že ne máma.
Počkat!
Darren?
Co ten chce?
Vzala jsem si od Mii telefon a odešla jsem do Johnovy ložnice.
Mia zůstala v kuchyni a dál snídala.

Přijmula jsem hovor: "Ahoj Darrene, co potřebuješ?"
Šla jsem hned k věci.
Vždycky, když mi volá, tak něco potřebuje.
"Proč hned musím něco chtít? To ti prostě jen nemůžu zavolat na pokec?!"
Posadila jsem se na postel: "Tohle ty neděláš, tak to vyklop."
"Ach jooo, hned mě prokoukneš. Ale ok. No, potřebuju tebe, co jiného?"
"Darrene, však víš, že jsem zasnoubená, ne?"
Kolikrát už jsem mu to řekla?
...
Hodně krát?
Uchechtl se: "S týpkem, kterýho ani neznáš! Zato mě ano!"
"Darrene," pošeptala jsem prosebně do sluchátka: "nech toho ano? Teď oba zavěsíme a budeme dělat, že jsi nikdy nevolal. Dobře?"
"Ale ..."
"Měj se, zlato," rozloučila jsem se, pomalu s brekem, a típla jsem to.
Proč?
Mám ho opravdu ráda, ale nejde to.
Nemiluješ ho!
Ale mám ho ráda!
No a?
Nesnáším svojí přechytralou hlavu.
Odhodila jsem telefon do peřin, ponořila jsem hlavu do měkkého polštáře a tiše jsem vzlykala.
Nesnáším svět.
Nikoho!
Nic!
Kruci!

•

Nikdo, John ani Mia, za mnou naštěstí nešli.
Mít takové štěstí?
Nemožné.
Ale ...
Ne ...
Ok.
Ale opuchlé oči jsem zakrýt nedokázala.
Když jsem se po delší době vrátila do kuchyně, Mia myla nádobí po snídani, Johnbyl na telefonu a na stole zbyl můj talíř se snídaní.
Ani jeden si mě moc nevšímal.
Štěstí?
Ne.
Hej!
No co?
Vzala jsem svůj talíř a hrnek od kávy a položila jsem to na linku.
Teprve tam si mě Mia začala všímat: "Už jsi dojed ... Co to máš s očima?Ty jsi brečela?"
I John se zvedl a přistoupil ke mně.
Byla jsem k němu zády.
Juj.
Vzal mě za ramena a otočil si mě k sobě.
Ještě mu chybí lampička, kterou by mi posvítil do obličeje.
Haha, vtipný Evelyn.
Fakt vtipný.
Sklapni!
...
Zkoumavě si mě prohlížel, až nakonec řekl: "Milovala jsi ho?"
"Jako kamaráda, ano."
Ano, přesně tak.
Přesně tak.
Odvětila jsem okamžitě.
Kývl a pustil mě.

holkaXx