Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

> 7 <

Po našem milování v kuchyni na lince, ze kterého mě pěkně bolí zadek Darrena odvezu domů. Bydlíme kousek za městem. K jeho domu je to daleko... bydlí totiž na opačném konci města než já. Byl u mě něco přes tři hodiny! Nechápu. S ním čas někdy vůbec nevnímám.

„Tak se měj," rozloučím se s ním a políbím ho. „Napíšu, abychom se domluvili na té párty," odpoví a vyleze z auta. Přikývnu a zamávám mu.

> <

Když přijedu zase domů, uklidím kuchyň a jídlo dám do lednice. Možná si ho dají rodiče, ale předpokládám, že budou někde na schůzce, kde si jídlo dají. Takže to asi sním já. Sednu si na borovou stoličku u ostrůvku a kouknu na hodiny, které visí nade dveřmi do obýváku.

Je 17:04. Co budu dělat? Koukat na televizi? Nebo si někam zajedu. Ale kam? Ani nevím, kdy přijedou rodiče. Nikdy to nevím. JÓGA! Půjdu si zacvičit jógu.

„Ale ne tady," řeknu si pro sebe. Sesednu ze stoličky a vydám se do svého pokoje. Obléknu si věci na jógu. Tedy jednoduché béžové kalhoty a obyčejné modré triko. Nikdy jsem si nepotrpěla na oblečení přímo dané na jógu. Stačí mi jen pohodlné. Vezmu si svoji podložku, a už jsem dole a obouvám si tenisky. Nakonec vezmu mobil a klíče od auta. Pojedu zase audinou. Nasednu do auta a vyjedu z garáže.

Povzdechnu si: „Tak kam pojedu..." zamyslím se nahlas. Hned, jak jsem na hlavní silnici vedoucí z města, rozsvítí se nad mojí hlavou žárovka.

Blik!

A hned přesně vím, kam pojedu. Uvelebím se v sedadle, na silnici jsem prakticky sama. Zapnu rádio a poslouchám melodické vlny, které zaplňují celé auto.

Přemýšlím o celém dni, urovnávám si ho v hlavě. Bylo mi Darrena líto? Ne, nebylo. V tomhle jsem měla jasno, ale jemu občas přeskočilo a choval se jak můj kluk. A proč vlastně s Darrenem nechodím? Je hezký, milý a má mě rád. No,... prostě je pro mě důležitý pocit svobody, nechci se na nikoho vázat, na nic. Proto miluju svá auta. Dávají mi svobodu, můžu jet kamkoli. Což je takový paradox, navázala jsem se na auta, abych mohla být svobodná.

Uchechtnu se: „Ach jo, ty to vedeš, Evelyn," řeknu si pro sebe a na rovince přidám plyn.

> <

Zastavím po hodině jízdy na parkovišti u pláže menší. Je už podvečer, slunce se blíží k obzoru a vytváří krásné barevné nebe. Vlnky klidně hladí písčitý břeh. Lehký vánek si hraje s mými vlasy. Oteplilo se oproti ránu. Vše je klidné a pokojné. Ideální místo na jógu.

Vytáhnuz auta srolovanou podložku. Zuji si boty a nechám je v autě. Chvilku se jen spodložkou v ruce procházím po pláži a nechávám si masírovat pískem chodidla. Jeto moc příjemné. Rozbalím podložku a položím ji na zem tak, abych měla přicvičení výhled na tu nádheru

Postavím se na podložku a spojím ruce před hrudníkem. V mysli si projdu, co chci dělat se svým tělem a to pak udělám. Tedy celý pozdrav Měsíci, abych odehnala všechno to zlé, co jsem dnes na mou osobu slyšela.
Nádech. Výdech. Nádech. Výýdeech.

Křik racků mi zní v uších, jako rajská hudba, když se předkloním a konečky prstů šimrám podložku. Je to opravdu nádhera, vítr mi pomáhá se dostat do záklonů. Docvičím cyklus a zvednu se do pozice hory. Teď už je slunce těsně nad obzorem a celé nebe zbarvilo do oranžovo-červena. Zhluboka se nadechnu, cítím že je všechno za mnou a já budu moci v klidu usnout.

Když odeženu vše zlé, mám chuť experimentovat. Přesunu se na k betonovému kvádru, který leží na kraji pláže. Udělám na něm klasickou stojku, prsty a celé zatínám, abych se v ní udržela. Chvilku se to daří. Jsem na sebe hrdá. Pak ještě zkusím i vránu. Tady se povede.

Jsem klidná, šťastná.

> <

Otočím se k moři. Nasaji zhluboka slaný vzduch a usměji se na usínající svět.

Sleduji zapadající slunce jako film v kině, už to bude,... ještě chvilka a zapadne. Vítr si hraje s mými vlasy a já se kochám nádherou, kterou s sebou nese zapadající slunce odrážející se od hladiny ztichlého moře. Mé bosé nohy bořící se do jemňounkého písku mě už studí, ale je mi to sakra jedno. Jsem sama a na tom záleží. Sem patřím. Celý svět je jen já a ta krása.

Začíná být tma, slunce už zapadlo a já nasednu do své audiny a vydám se na hodinovou cestu zpátky do reality, kde mě nečeká nic dobrého....

> <