Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

> 34 <

Připadám si, jako když jdu na popravu. Matka s otcem sedí u velkého stolu u okna, který je nádherně prostřen, a kriticky se dívají, jak přicházíme. A pak jsem tu proti nim já, zaklesnutá do Johna a jdu s ním po tom červeném koberci až k našemu stolu. Každým krokem cítím jejich pohledy, každým krokem chci utéct víc a víc. Ale není úniku.
Teď už šance není. Navíc... nemůžu být přeci tak sobecká a nechat tady Johna samotného. Prostě už utéci nemůžu.

Posadíme se ke stolu. Já se musím posadit vedle otce a John, křížem ke mně, vedle matky. Hned, jak se posadíme, přispěchá číšník. Rodiče a John si objednají víno a já limonádu, protože budu řídit. Rodiče přijeli a odjedou taxíkem. Číšník odejde pro naši objednávku a hovor u stolu vázne. Nervózně se díváme kolem sebe, na sebe... na své nehty, ale spíš mlčíme. Po chvíli, ale matka začne nervózně žvanit: „Evelyn, dítě," řekne sladce: „Víš, jako matka mám povinnost ti dát pár rad do života. Stejně tak tobě," otočí se na chudáka Johna, který sedí přikrčeně vedle ní. Ten na ní se špetkou nervozity koukne. Matka pokračuje ve svém monologu: „Víš, manželství je složitá věc. Ale aby vydrželo nějakou tu dobu, musí se o něj pečovat," pohledem vyhledá podporu u otce.

Otec jí začne rychle přizvukovat: „Ano, ano... maminka..." - Počkat, co? Maminka??? - „... má pravdu. To není jen nějaká hračka, se kterou si budeš chvíli hrát, a pak tě omrzí. Manželství je exponát, který musíš hýčkat." Slova se zase ujme matka: „Ano, přesně tak. A základem je věrnost," aby zdůraznila svá slova, významně se na mě podívá.

V tu chvíli se naštěstí objeví číšník, a tak si svoji chystanou ostrou poznámku nechám raději pro sebe. Objednáme si jen hlavní chod a moučník. Všichni to chceme mít rychle za sebou. Tedy spíše já s Johnem, rodiče se překvapivě přizpůsobí, ale velmi neradi. Když zase číšník odejde, podívám se na uculující se matku, která prohlásí: „Je to pravda, věrnost a ještě upřímnost, jsou základy dobrého manželství!" Řekne to, jako kdyby to bylo to největší moudro světa.

Kysele se na ni podívám. To si dělá snad srandu ne? „Opravdu? To je zajímavé," začnu: „proč se tedy tímto moudrem neřídíte taky?" zeptám se a přejedu je oba očima. Otec stáhne rty do úzké linky, matka bouchne lehce pěstí do stolu: „Co si to ...!" Začne matka, ale přijde opět číšník a matka má dost důstojnosti, aby mě neseřvala před ním.

> <

Při hlavním jídle už ani nemluvíme. S matkou a otcem si vyměňuji zuřivé pohledy, s Johnem ty lítostivé. Po tom, co dojíme hlavní jídlo to ale matka zkusí znovu, ale já ani John jí ty kecy nebaštíme. „My s otcem jsme tak také začínali, postavili jsme pevný základ a ten nás teď drží pohromadě." Musím se nahlas uchechtnout, rychle si přiložím ruku přes pusu, abych to zakryla před okolními hosty. Prachy jsou pevný, to jo no, pomyslím si.

„Evelyn!" okřikne mě šeptem otec: „nech si ty úšklebky laskavě pro sebe!" Přikývnu a zhluboka se nadechnu, abych se uklidnila. Nechci se tady hádat, ale tohle opravdu nešlo zadržet. Kouknu se na Johna, kterému hraje na rtech úšklebek. Pochopil, co je ten pevný základ. Zářivě se na něj usměji, dokonale mě chápe.

> <

Při moučníku dojde řeč na svatbu. „A co prstýnky?" zeptá se nás matka zvědavě. „Máme," řeknu s kamennou tváří. Matka se zatváří uraženě, ale zeptá se na něco dalšího: „A co šaty? Doufám, že sis vybrala nějaké, které odpovídají naší finanční situaci, když jste šli teda spolu!" a přitom ukáže na mě a Johna. Už se na něj ani nesnaží být milá. Kouknu se na Johna a ten jen nenápadně nevěřícně kroutí hlavou. Jsem ale ráda, že matka zatím nezačala mluvit o tom ránu.

„Šaty jsem si vybrala takové, které se mi líbí. A pro moje štěstí, ty s mým výběrem nemůžeš nic udělat," usměji se na ní sladce a dám si do úst poslední sousto výborného dezertu. John už má také snědeno. Matka zrudne a než stačí něco říct, zvednu se spěšně ze židle: „Tak my asi půjdeme. Děkujeme za večeři." John se při mých slovech zvedne až moc nadšeně a matka si toho všimne: „Ale kam ten spěch?" Obejdu stůl, dojdu k Johnovi a dám mu ruku na záda: „Jdeme se poznávat," oznámím a bez rozloučení odejdeme.

> <

Odemknu auto, oba se zhroutíme do auta a vydechneme úlevou. „Miluju tvoji matku," řeknu Johnovi, který se zmůže jen na přikývnutí. Zapnu motor: „Chceš hodit domů?" Zase jen přikývne, a tak vyjedu. Jedeme v tichosti, ani rádio nezapnu. Oba jsme v šoku, potřebujeme si uspořádat v hlavě ten zážitek. Matky rady a uštěpačné poznámky mě dostali.

Prý věrnost. Dovolte mi se zasmát, ti si nebyli věrní nikdy. Oni jsou, jak už jsem několikrát řekla, věrní penězům. A to je ten pevný základ. Zalétnu očima k Johnovi, který má loket opřený o okýnko, hlavu podepřenou dlaní a kouká nepřítomně ven. Budou náš pevný základ také peníze? Odvrátím od něj pohled zpět na silnici přede mnou. Doufám, že ne.

Zastavím před Johnovým bytem: „Snad nebudeš mít noční můry," řeknu. „Ne, to zas ne," odvětí a bez rozloučení vystoupí z auta a zabouchne dveře. Tiše ho pozoruji, jak jde ke vchodovým dveřím domu, kde bydlí. Za celou večeři jsme spolu přímo neprohodili jediné slovo. Ani teď jsme spolu spíš nemluvili, ale vlastně mu to nemám za zlé. Chápu ho.

Vyrazím domů. Tam ze sebe shodím šaty, vysprchuji se a odlíčím svůj jemný make-up. Chvilku se zastavím před zrcadlem a lehce si prsty přejedu přes modřinu, kterou schovávám pod líčením. Už není tak tmavá, ale pořád je dost vidět. Povzdechnu si a pokusím se vyhnat z hlavy ty nepříjemné myšlenky na tu chvíli v autě. Lehnu si do postele a v podstatě hned usnu.

> <

... „Néééé, Roberte!" ... „Nech toho ty svině!" ...

... Vidím matku na podlaze, s vytaženou sukní ...

... „Nech ji být!" ...

... „Oh ... nééé ...auuu ... aaa." ...

... „BĚŽ PRYČ, EVELYN."

... „Běž Pryč, Evelyn" ...

... „běž pryč, ... " ...

> <

Trhnu sebou a prudce do tmy otevřu oči. Převalím se na záda a zajedu si rukou do rozcuchaných vlasů. Je to tu zase. Snažím se zhluboka dýchat, abych se zklidnila. Když se mi to podaří, zavrtám se zpět do peřin, ale oka nezavřu.

Po půl hodině se rozhodnu jít do vany. Zvednu se z postele a kouknu na hodiny: 4:13 ráno. Povzdechnu si a dojdu do koupelny. Napustím si vanu a nezapomenu přidat voňavou sůl se sušenými růžemi. Pak se do vařící vody slastně položím.

> <