Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

> 31 <

< Dvanáct dní do svatby >

středa

Vstanu s budíkem, ale nejsem nijak moc vyspalá, to uklízení u Johna mě nějak zmohlo. No, nakonec jsem večer ani necvičila. Teď to hrozně flákám. Vylezu z postele. A rychle si dám alespoň pět Tibeťanů, abych se trošku protáhla a probudila.

Ve škole je to na nic, včera mě totiž někdo viděl s Johnem ve zlatnictví a celá škola z toho má Vánoce. Evelyn Deanová byla ve zlatnictví s klukem, se kterým se pak líbala na parkovišti.

Otázky zní jasně:

Myslí to s ním Evelyn vážně?
Myslí to neznámý vážně s Evelyn?
Co dělali ve zlatnictví?
Kdy naposledy políbila Evelyn kluka na veřejnosti jinde, než na mejdanu?

A tak dále... Všichni se na mě koukají a všichni probírají ty čtyři hlavní otázky. Candy se mě snaží rozptýlit tím, že mě o přestávkách učí německy... což je naprostá tragédie. Rozhodně větší než drby. A Natasha mi zase vypráví, co si včera na nákupech koupila.

> <

Dojdu znaveně do třídy na poslední hodinu, což je matematika. Jako předmět mi nevadí, ale většinou na ní nemám náladu. Zazvoní a do třídy vtrhne učitelka. Nikdy si nenechá ujít ani sekundu z hodiny. Baba.
Začneme. Děláme funkce, konkrétně grafy funkcí a ty naštěstí chápu. Naštěstí.

Už deset minut se na hodině trápím, když mi v kapse zabrní telefon. Vytáhnu ho a opatrně se podívám, kdo mi píše. Sedím dost daleko od učitelky, vidět mě snad nemůže... Kouknu na zprávu.

Ahoj! Jsem živý, zdravý a šťastný. Moc ti děkuji. Moje potřeby byly utišeny. Díky za ten úklid. Jinak ta večeře je od osmi, tak tě vyzvednu v půl osmé, OK?

J.

Odepíšu.

Čus, ráda jsem pomohla. Večeři beru na vědomí.

„Slečno Deanová! Copak to tam máte! Snad ne mobilní telefon!" zahřmí učitelka. Zvednu k ní oči: „Ano, právě ten tu mám," usměji se nevinně. „Evelyn! To, že ročník nedochodíte ještě neznamená, že si můžete dělat, co chcete! Dokud neodejdete, tak se budete chovat podle řádu! Takže žádný mobil!" Třída zalapá po dechu. No bezva! Tady člověk nic neudrží v tajnosti.
„Jistě," odpovím učitelce a mobil uklidím. Vyhledám před třídu Candyin pohled, smutně ale povzbudivě se na mě podívá.

> <

Hodina skončí a všichni se na mě hned vrhnou a začnou se vyptávat: „Ty odcházíš!? Kam! Proč? Kdy?" Nedají mi pokoj ve třídě, pak na chodbě, kde to všem řeknou, takže celá škola se mě ptá a ani venku si nadají pokoj. Candy se drží po mém boku a je prostě se mnou. Dojdeme k mému autu a já si tam zapálím. Konečně jsem mimo lidi, i když po mně pořád pokukují.

„Nechceš zavolat Johnovi?" zeptá se Candy. Ona nekouří, takže jen stojí se mnou. „Proč," zeptám se. Pozvedne obočí: „Prostě se mu svěř s tím, co se děje ve škole. Je to i jeho věc, kvůli vašim rodičům se berete a stehuješ se. Potřebuješ i druhou stranu pomluv, to přeci víš!" má pravdu. Vždycky, když o mně kolovali pomluvy, byla jsem v tom s nějakým klukem a mohli jsme se alespoň trochu podpořit. Povzdychnu si: „Dobře."

Vytočím Johnovo číslo a když to vezme poprosím ho, aby přišel. Z jeho bytu je to sem do školy kousek. Souhlasí a s Candy na něj čekáme na parkovišti. Candy se šťastně usměje: „Konečně ho poznám." Překvapeně se na ni podívám: „Ještě před pár dny jsi tvrdila, že je to násilník!" Přikývne: „To sice ano, ale to neznamená, že nejsem zvědavá, jak vypadá a ty nejsi schopná mi poslat jeho fotku. A... věřím tvému úsudku." Vděčně se na ni usměju a přitáhnu si ji do pevného obětí.

"Evelyn!" slyším najednou a otočím se spolu s Candy za hlasem. Běží k nám John, odhodím cigaretu a vydám se mu naproti. Lidé stojící okolo, a že jich je, se na nás také otočí a změří si nás pohledem. „Johne, strašně smrdíš a vypadáš, jak z podsvětí, ale jsem ráda, že tu jsi." Ušklíbne se: „To víš, divoká noc a jsem vždy nápomocen. Taky jsi mi pomohla," řekne mi do ucha a uchechtne se. Odtáhnu se od něj a přitáhnu k sobě Candy, která si Johna nestydatě prohlíží: „Johne, tohle je moje nejlepší kamarádka Candy, Candy John." Oba si podají ruce. John se ošije a rozhlédne se kolem sebe: „Ehm, Evelyn, proč na nás všichni koukají?" zeptá se nejistě. „To je nadlouho, ti to pak vysvětlím. Políbíme se a vypadneme odtud," než stačí cokoli říct, přitáhnu si ho do dlouhého polibku. Všichni kolem zalapají po dechu, včetně Candy. Odtáhneme se od sebe a všichni tři nasedneme ke mně do auta.

> <

Johna s Candy vezmeme do naší čajovny a tam mu všechno řeknu, včetně několika zvlášť skvělých drbů, jako třeba to, že jsem s někým těhotná. Na to se John začne nekontrolovatelně smát: „Joo, střední. Lidi tam jsou pěkný svině, co se týče drbů. To znám... taky mě to neminulo."

Když to s nimi takhle proberu, opět je problém o něco menší. Nenesu ho sama. Jsem lehčí. Když vše probereme, odvezu je oba domů.

> <