Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

> 14 <

Sednu si na místo řidiče a jemně pohladím kožený volant. Ahoj, řeknu mu v duchu a nastartuju. Auto podemnou krásně zavrní. Vyjedu z parkoviště a zamířím k mému cíli. Na moji pláž.

Po chvilce příjemného ticha, kdy si oba užíváme ten krásný zvuk auta, zapnu rádio. Úplně zapomenu na vše, co je kolem mě, kromě silnice a rádia. Přepínám stanice až najdu tu pravou, kde zrovna hrají Brother od Kodaline. Nejprve si jen broukám, pak se ale rozezpívám. Je to hrozně dojemná píseň.

If I was dying on my knees
You would be the one to rescue me
And if you were drowned at sea
I'd give you my lungs so you could breathe

Zpívám a u toho sleduji prázdnou silnici. Nic jiného neexistuje.

I've got you brother
I've got you brother
I've got you brother
I've got you brother

Oh, brother, we go deeper than the ink beneath the skin of our tattoos
No we don't share the same blood,
You're my brother and I love you,
that's the truth

...

A pak mě to napadne. S mokrými tvářemi se podívám na Johna, který mě starostlivě a zárověň fascinovaně sleduje. Než stačím něco říct, začne chválit: "Zpíváš krásně," řekne až ohromeně. "Vždyť tu píseň zpívá chlap, není pro ženský hlas," opáčím s pozvednutým obočím. Pokrčí rameny: "Záleží na tom?" zeptá se. "Nevím," přiznám se.

V tom si vzpomenu, že jsem se ho chtěla vlastně na něco zeptat. K rodině jsme se v restauraci moc nedostali: "Máš sourozence?" zeptám se na rovinu. "Ano," odpoví s úsměvem: "mám sestru. Je o tři roky mladší." Má sestru! A je jí sedmnáct.

"Jak se jmenuje," vyzvídám. "Mia," odpoví. Krásné jméno, pomyslím si a zase na chvilku zmlkneme a posloucháme rádio. Kilometry za námi ubíhají jeden za druhým.

"Kam jedeme?" zeptá se zvědavě a prolomí tak ticho mezi námi. Lehce se usměji, jen na to místo pomyslím: "Říkal si, že se musíme navzájem poznat. Chci ti ukázat své oblíbené místo. Někdy si tam čtu, jindy cvičím jógu nebo tam prostě jen jedu a dívám se na západ slunce. Ještě jsem tam nikoho nevzala," přiznám. "Tak to už se těším," řekne a klidně se na mě podívá. Skoro zapomenu koukat na cestu.

> <

"Páni, to je krása!" oznámí mi John hlasem plným úžasu, když ho dovedu na pláž. Kývnu: "Já vím. Hezčí je to, když zapadá slunce. Máš, ale pravdu. Měsíc je také krásný. Dnes obzvlášť."

Šťastně se usměji a začnu si sundávat boty. John se na mě zvědavě podívá a pak si je sundá taky, když pochopí, co chci udělat.

Stojíme bosí v písku a hledíme na moře, které se leskne pod září měsíce. Stojíme bok po boku a kocháme se tou nádherou. John mě najednou vezme za ruku a jemně mě vede k moři. Společně vstoupíme do vody a zůstaneme stát na kraji. Voda nám omílá nohy, cítím, jak se pode mnou hýbe písek. Usměju se na Johna: "Je to příjemné, tady s někým být."

Měsíc. Hvězdy. Moře. Co víc si přát?

Tiše tam stojíme a já cítím, jak mě zase začíná pobolívat břicho. Tohle už nebude jednorázová bolest, ale několika hodinová.

"Jsem moc rád, že jsi mě sem vzala. Co říkáš na to, abych tě zítra vzal taky na jedno mé místo," zeptá se najednou do ticha.

7. května - výběr šatů, bleskne mi hlavou jeden řádek z plánu.

"Je mi to líto, ale to nepůjde," řeknu smutně. Koukne se mi do očí: "Proč ne?" Opustím jeho oči a zadívám se do dáli: "Protože jdu vybírat svatební šaty," řeknu frustrovaně: "s mojí matkou. Ani nechci domů. Za ní. Protože mě nenechá jít si lehnout, dokud jí neřeknu všechny podrobnosti z dnešního večera." Vylítne ze mě. Podívá se na mě chápavým výrazem: "Tak ...," začne: "Nevím, jestli se to hodí, ale můžeš spát u mě. A šaty můžeme jít vybírat spolu a tajně." Překvapeně na něj kouknu: "Spát u tebe? A tajně vybírat šaty?" Kývne: "Ano, půjdeme spolu."

Není to blbé? Zbavím se matky. Prozatím. Ta bude zuřit, ale je mi to nějak jedno.

"No, jestli by ti to nevad..." nenechá mě dokončit větu. "Kdyby mi to vadilo, tak ti to nenabízím," dodá s úsměvem. "Pravda," řeknu. Přikývne: "Tak jo, ale mám podmínku."

A sakra. Za tohle zaplatíš, děvče. Matka X kluk. ... Kluk.

Nadzvednu obočí: "Poslouchám." Lišácky se na mě usměje: "Řídím já!", vykřikne, vyběhne z moře, popadne boty a rozběhne se k autu. Musím se sama pro sebe usmát.

Vážně jsem si myslela, že po mně bude chtít nějaký nechuťárny? Ten ne.

Rozběhnu se za ním s botami v ruce, ale najednou se setkám se zemí: "Au. Ku*va," ulevím si. Zakopla jsem o vlastní nohy, skvěle. John je hned u mě: "Evelyn! Vždyť je tady téměř rovina! Jsi v pohodě?" říká se smíchem. Také se začnu smát a podotknu: "Téměř rovina. A ano."

Podá mi ruku a já vstanu, ovšem zjistím, že nemůžu došlápnout na levou nohu. Když se o to pokusím, vyletí mi bolest z kolena: "Au!" zavrčím a postavím se na pravou, abych levé noze ulevila.

"Co se děje?" zeptá se John, zapne baterku na mobilu a klekne si ke mně. "Levý koleno," řeknu mu a podívám se také dolů. Kalhoty mám špinavé, ale nejsou prodřené. John mi koleno prohmatá a já syknu bolestí. "No pěkný," zhodnotí a vstane. Dá si mobil do kapsy a začne si mě zvedat do náruče.

"Co to děláš?" odstrčím ho. "Odnesu tě k autu nebo to se tam chceš belhat sama?" zeptá se mě podrážděně. Svěsím ramena: "Ne, promiň, děkuju," řeknu mu a nechám se od něj vzít do náruče.

Položím hlavu na jeho rameno a nechám se nést. Vůbec nevypadá, že by mnou byl obtěžkaný. Prostě normálně jde. Jakoby nic. Dojde k autu a on mě položí na kapotu: "Ne, že mi ji poškrábeš!" varuje mě s úsměvem. Vypláznu na něj jazyk. Odemkne auto a otevře dveře spolujezdce. Pak se ke mně vrátí a znovu mě vezme do náruče. Pomalu a opatrně mě položí na sedadlo. Chvíli zůstaneme v objetí a pak se začne odtahovat a jeho tvář se ocitne těsně u té mojí.

Koukáme si do očí a jeho pohled je jasný: Můžu tě políbit? Jsem v pokušení říci: Ano. Jsem v pokušení se natáhnout pro jeho rty. Ale neudělám to. Nejsem prostě připravená. On pro mě není kluk na jednu noc, musím s ním vytrpět víc a něco mi brání v tom jít na to přes sex. Navíc on nevypadá, že by to dělal dobrovolně. Prostě mě chce ulovit. Chce si mě dostat na svou stranu.

Jsme v tom spolu.

Odtáhnu hlavu a on pochopí. V jeho očích není žádná zloba, ani zklamání. Je v nich pochopení. Jsem za to ráda. Zavře moje dveře a obejde auto. Nasedne a nastartuje. Ještě jednou se oba podíváme na měsíc, a pak už jedeme naproti jeho bytu.

> <