Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

> 37 <

< Osm dní do svatby >
Neděle

Vzbudím se na něčí hrudi, obmotána kohosi rukama. Je mi šoufl. Zalepenýma očima se snažím rozpoznat, s kým že to vlastně ležím v posteli. S úlekem poznám, že mým společníkem je to Peter. Vylétnu prudce z jeho náruče a stoupnu si roztřeseně vedle postele. Už mi špatně najednou není.

„No do prdele!" vykřiknu a Peter se s trhnutím probudí, „Co je?" zamumlá a přetočí se na druhý bok. Vjedu si zoufale rukou do vlasů. A sakra, tohle se nemělo stát. Počkat. Stalo se něco? Skloním se k Peterovi a zatřesu s ním: „Hej! Spali jsme spolu?"

Peter si povzdychne a otevře oči: „No, nic si nepamatuju ..." Svitne mi naděje, ale hned je sražena k zemi, „... ale jelikož máš moje triko a já jsem nahej, tak asi jo." Sladce se na mě usměje: „Škoda, že si to nepamatuju. Ale můžem to zopáknout, až mi nebude blbě." Shlédnu vyděšeně na sebe. Já ... mám ... jeho ... TRIKO! „Kurva!" zanadávám.

„Ale copak, zlato?" zeptá se opět se zavřenýma očima. Nevnímám ho a rozhlédnu se po malém pokoji.Začnu nacházet své věci a navrším si je do náruče. Peter zvědavě otevře jedno oko, ale stále jen leží v posteli: „V tom mém triku jsi tak sexy."

„Mlč!" okřiknu ho a skloním se ke kraťasům. Nakonec popadnu mobil, který je na nočním stolku a otočím se ke dveřím. „Hej! Kam jdeš?" zakřičí za mnou Peter, ale z postele se stále nezvedne. Neodpovím, vyjdu na chodbu a zabouchnu za sebou dveře. Bolestně sebou cuknu, to nebyl nejlepší nápad.

Seberu se a vydám se neznámou chodbou. Na konci narazím na schodiště, které poznávám. Když sejdu dolů, tak druhé dveře vlevo jsou do koupelny. Včera mi to říkal John. Proboha, kde asi je?

> <

Úspěšně najdu koupelnu, cestou nikoho nepotkám. Buď ještě všichni spí nebo už jsou pryč. Bez klepání zapadnu do koupelny a zamknu. S úlevným výdechem se svezu po dveřích a oblečení hodím vedle sebe. Ponořím hlavu do dlaní a lamentuju nad sebou. Tohle se nemělo stát. Nemělo. Kde jsem nechala rozum?

Chvilku si tam podřepím a když se zvednu vyděsí mě hlas. „Copak, těžká noc?"
je to John. Zatnu zuby, otočím hlavu a spatřím ho, jak sedí zničeně na vaně. Vlasy má rozcuchané, je jen v kraťasech a je bledý, jako ty dlaždičky na stěnách.

„Koukám, že stejně těžká, jako ta tvoje." Uhne očima: „No, ..." A než stihne něco říct, rychlým krokem sem dobere k záchodu a vrhne šavli. Vzdychnu si, koukám, že si nemáme, co vyčítat. Zvednu se, popadnu první ručník co mi přijde pod ruku a namočím ho. Přejdu k Johnovi, který se stále objímá s mísou a usednu vedle něj na studené dlaždice. Když dozvrací, spláchne a zhroutí se vedle mě. Podám mu toaleťák, aby si utřel pusu a mokrý ručník mu položím na zátylek. Pak tam jen v tichu sedíme.

Ticho prolomí John: „Byl to Peter, že ano?"
„Jo," šeptnu.
„Amanda," řekne potichu. Chvíli trvalá, než si uvědomím, co tím jménem chtěl říct.
„Cože?!? Né. Tady bylo takových holek ... ale ty musíš opíchat prostě Amandu." Bože! Jen pokrčí rameny. Odvrátím od něj zrak a moje čichové buňky znovu napadne pach cigaret, alkoholu a potu... a zvratků. Musím se osprchovat a donutit Johna, aby si vyčistil zuby.

Stoupnu si a zvednu své věci ze země. Položím je před sprchu: „Jdu se osprchovat," oznámím Johnovi očividné, on jen unaveně přikývne. Zalezu si do sprchového koutu a teprve tam si sundám Peterovo triko a kalhotky. Vodu si našteluji studenou, abych se probrala a utlumila opici. Sprcha mi nezabere více než pět minut. Odsunu dveře a natáhnu se pro nejnutnější oblečení. Navléknu si na mokré tělo šortky a tílko. Hold musím jít na ostro, když jsem taková kráva a nevzala si spodní prádlo na převlečení. Vlastně jsem si nevzala nic. Blbko. Ani kartáček. Nééé. Království za kartáček!... hlavně pro Johna, boha.

Vylezu ze sprchy a jako první pohlédnu na Johna. Hlavu má položenou na sklopeném prkénku a rukama objímá mísu. Spokojeně si oddechuje. Jak rozkošné. Ale musím ho nahnat do sprchy. Kleknu si k němu a něžně s ním zatřesu. Když se ani nehne, zatřesu silněji, to už ho probere: „Hmmm?" vyloudí ze sebe. „Pojď, musíš se osprchovat," řeknu mu a snažím se o milý tón. „Hmmm," ozve se znovu jen v jiném tónu. Miluju spolupráci.

Hodím si jeho ruku přes rameno a zvednu ho. Rameno mě zabolí. Bože! Je tak těžký. „No tak! Pomoz mi trochu!" postěžuju si. Jako na mávnutí kouzelného proutku se probere a sundá ze mě ruku. „Klid ne?" řekne a vrávoravě se postaví. Nechápavě na něj koukám. ??? Teď není čas na hádky, připomenu si v duchu.

„Musíš do sprchy, hrozně smrdíš. Kde máš nějaké triko?" Pokrčí rameny a vstoupí do sprchy: „Nevím, ale tašku s věcmi mám v autě." No bezva. „A klíčky?"
„Tady," řekne, vyloví je z kapsy kalhot a hodí je po mě. Zavře dveře sprchy, zapne vodu a pak už slyším jen úlevné vzdychání.

> <

„Dávej pozor!" zakřičím na nějakou holku, která mě málem vzala po hlavě pytlem se sklem. „Promiň," zamumlá a zmizí. Zakroutím hlavou a vydám se zpět do koupelny. Otevřu dveře a najdu Johna zase u záchodu, hodím po něm tašku. Už to nevydržím: „Hele, nemáš kartáček?" Kývne, chvilku se přehrabuje v tašce, a pak ho po mě hodí i s pastou. Obratně oboje chytím a poděkuju. John se začne věnovat oblékání, já slastnému čištění zubů. Po dobu, kterou strávíme v té koupelně už nic neřekneme.

Když se konečně dostanu domů, je devět ráno a já se zmůžu jen na to, abych padla do postele a usnula tvrdým spánkem.

> <

... „Né, pust mě!" ...

... „Svině." ...

... aaaaauuuuu ... achach ...

... „BĚŽ PRYČ, EVELYN" ...

... „běž pryč ... pryč"

> <

Prudce otevřu zaslzené oči, zase ten sen. Natáhnu se pro mobil a kouknu se na čas, je 12:48. Nějakou chvilku jsem přeci jen spala, i tak se ale cejtím jako přejetá kombajnem. Zakručí mi v břiše a mám nepříjemné sucho v puse. Jen velmi nerada vylezu z postele a teprve teď si uvědomím, že na sobě mám stále to smradlavé oblečení.

Svléknu se. Přejdu do šatny, kde projdu kolem zrcadla a zarazím se. Podívám se na sebe lépe, na svá ramena. Myšlenkami mi proběhne ta chvíle, kdy mě John popadl za ramena... na pažích mám pod rameny nafialovělé otlaky jeho stisku. Jsou to jen malé modřinky, ale jsou tam. Rozmrkám slzy a zapřísáhnu se, že Candy se o tom nesmí dozvědět. Ještě se podívám na bradu, kde modřina není už prakticky vidět, jen pokud by se někdo podíval pozorněji.

Navléknu si tanga a delší svetr. Rozcuchaná a uzívaná dojdu do kuchyně. Z ledničky si vyndám džus a napiju se studeného pomerančového nektaru. Mňam. Kouknu se do chlebníku a najdu tam zbytek chleba. Ukrojím si krajíc a namažu si ho žervém. S džusem a chlebem v rukách se posadím na barovou židli a v tichosti se najím.

> <

Ve tři mi přijde esemeska od Johna.

Vyzvednu tě v 19:00h.
J

Cože! Co se zase bude dít? Rozběhnu se do pokoje a vyhrabu ze stolu ten debilní plán.

neděle: 15. května - formální večeře s rodiči Evelyn a Johna a zasnoubení

Ne ne ne. To není možný. Zasnoubení? Už?

Zhluboka se nadechnu a odepíšu Johnovi.

Budu čekat.

> <