Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

•45•

Otevřela jsem dveře.
Za nimi jsem našla Johna.
Omluvně jsem se na něj podívala, věnoval mi nechápavý pohled, ale pochopil ho hned, jak se za mnou zjevila matka.
Vrhla se na Johna: „Johne! Jsem tak ráda, že jsi tu. Moc ti to sluší. Dnes je tvůj velký den. Pojedeme společně?"
Protočila jsem očima: „Matko! My pojedeme sami! Už jsem ti to říkala!"
Uzemnila jsem jí, vzala jsem Johna za ruku a táhla ho k jeho autu.
Tentokrát přijel audinou.
Spěšně jsme nasedli a John vyjel.
"Promiň," omluvila jsem se mu za chování matky.
Usmál se na mě: "Ty za to nemůžeš. Mimochodem, moc ti to sluší."
(viz. media)
Shlédla jsem na své šaty.
Byly to ty poslední, které bych si na sebe vzala.
Ale jelikož jsem nebyla po té pařbě zrovna fit, na dohady s matkou jsem neměla energii.
Bohužel.
Přijde mi, jako kdybych na sobě měla šaty z betonu.
Ač se nezdají, jsou těžké.
A co teprve ty lodičky!
Asi se na nich zabiju.
Ostatně, jako na všem, co má podpatek.
Malinko jsem se začervenala: "Děkuji. Ty taky nevypadáš špatně."
Měl na sobě tmavě modrý oblek, z naleštěných hnědých bot mu koukaly pestrobarevné ponožky, a ani kravata vyjímající se na bíle košili, s barvami nezaostávala.
Opravdu mu to seklo.
"Vypadáš lépe než ráno. Dospal jsi to?" zeptala se jsem se.
Přikývl: "Hádám, že stejně jako ty."
Také jsem kývla.
Chvilku bylo ticho, ale pak ho něco napadlo: "Víš, vlastně ani nevím, jestli umíš německy. Jako ve Švýcarsku se domluvíš i anglicky, ale přece jenom němčina je lepší."
Začnu se mu věnovat: "No ... ve škole mi vždy šla, jen mi chyběla praxe. Snad to nějak zvládnu."
John se usmál: "Tak to jsem rád, že máš alespoň základy," oddechl si a dál se věnoval řízení.

·

Když navigace zahlásala, že za deset minut jsme v cíli, ztěžkl mi dech.
Dneska mě John požádá o ruku. Dneska!
John!
Pak bude svatba a ... a.
Pane bože!
Já musím říci ano dvakrát!
Ve mě to panikařilo a bylo to asi vidět, protože mě John začal uklidňovat.
"Klid," položil mi volnou ruku na koleno přes šaty: "také jsem úplně v pytli, ale nějak to zvládneme."
Věnoval mi povzbuzující úsměv a ruku sundal.
V duchu jsem si to pořád opakovala dokola.
Spolu, to zvládneme.
Spolu.

·

A jak už jsem se zmínila, také se v tom začínám ztrácet. Takže ... tady je na připomenutí plán!
📖📖📖
holkaXx

·

pátek: 6. května - neformální večeře s Johnem (seznámení)

sobota: 7. května - výběr šatů v salonu

neděle: 8. května - "volno"

pondělí: 9. května - výběr květin, hudby, jídla ... (podrobnosti k svatbě)

úterý: 10. května - společný výběr snubních prstýnků

středa: 11. května - formální večeře s rodiči Johna

čtvrtek: 12. května - formální oběd s rodiči Evelyn

pátek: 13. května - "volno"

sobota: 14. května - (večírek s přáteli Johna)

neděle: 15. května - formální večeře s rodiči Evelyn a Johna + zasnoubení

pondělí: 16. května - kino

úterý: 17. května - odjezd na "chatu" Johnových rodičů do Walesu

středa: 18. května - na chatě

čtvrtek: 19. května - na chatě

pátek: 20. května - na chatě

sobota: 21. května - odjezd z chaty, rozlučky se svobodou (Evelynina i Johnova)

neděle: 22. května - odjezd na místo svatby, poslední přípravy

pondělí: 23. května - svatba

·