Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

> 36 <

< Devět dní do svatby >
Sobota

„Mami! Vezmu si, co chci!" našeptám zuřivě a ani se nezastavím v chůzi. Sakra. Jak já se do té Evropy najednou těším. Vyrazím do schodů, tam mě naštěstí matka už nepronásleduje, a tak v klidu zapadnu do pokoje. Nakonec na sebe navléknu kraťasy, croptop a košili. (viz. media)

> <

Uslyším domovní zvonek přesně v šest, jak jsme se domluvili. Rozrazím nedočkavě dveře a za nimi najdu nervózního Johna. Na sobě má džínové kraťasy a bílé tílko a vlasy rozježené na všechny strany. Zdrženlivě se na mě koukne, otočí se a beze slova se rozejde po cestičce k autu. Už před tou večeří byl nějaký divný, když jsem ho pak odvezla domů, byl také zdrženlivý, nechápu jeho chování. Jako důvod minule uvedl spaní vedle mě a mou matku. Mám takový pocit, že mi neřekl vše...

Pomalu za ním vyrazím a cestou si na kuráž zapálím cigaretu. Nasednu do nastartovaného auta a John hned vyrazí. Bez jediného slova.

> <

Hluk, nesoucí se z domu, kde se párty koná, slyším už hodnou chvíli před tím, než dům vůbec spatřím. Je obrovský. Ale nikdo před ním není. Ani noha, všude před domem ale stojí auta, jedno vidím dokonce postavené na dokonale zastřiženém trávníku. Musím se pousmát. John auto vmáčkne mezi černé Volvo a červenou Audinu. Jooo, my, co máme podzemní garáže... pomyslím si s humorem.

John skoro vyskočí z auta a netrpělivě si mě změří pohledem. Zvednu ruce do obraného gesta a spěšně opustím sedadlo spolujezdce. Zabouchnu dveře a hned na to uslyším zacvaknutí zámků. John se vydá rychle ke dveřím, ale mě to přestane bavit.

„Tak hele," promluvím na něj a zastavím, „Takhle by to nešlo! To ty jsi měl ještě před týdnem kecy o vzájemné důvěře. Jak si máme všechno říkat. A přitom se mnou neprohodíš ani pitomý ahoj a nepokoušej se mi říkat, že ti nic není! I slepej vidí, že nejsi v pohodě!" Jsem nehorázně naštvaná.

John sklopí pohled k zemi a mlčí. Dám mu čas a jen pozoruji, jak nervózně botou kreslí obrazce do písku na cestě. Pak to z něj vypadne a mě to zasáhne jak blesk z čistého nebe: „Nathalie je zasnoubená a odmítla, abych jí zařizoval stipendia přes rodiče." Tak tohle jsem nečekala. Zachovám ale klid. Povzdechnu si, vytáhnu krabičku cigaret, nabídnu Johnovi. Přijme. „To mě mrzí. Ale měl jsi mi to říct dřív," zapálím jemu, a pak sobě. John vydechne kouř a při tom přitaká: "Já vím. Promiň. Jenom mi nějak nešlo to říct nahlas," promne si oči, „Nedokážu..." položím mu ruku na rameno. „To je dobrý, já to chápu," zalétnu pohledem k domu, „cítíš se na ten mejdan?"

„Ani nevíš jak moc," řekne frustrovaně. Rošťácky se na něj usměju, popadnu ho za ruku a táhnu ho ne dveřím. Cestou odhodíme nedopalky. Chystám se otevřít dveře, když v tom mě zastaví něčí hlas: „Evelyn! No není to skvělé! Společná párty!" řekne ironicky. Otočím se za hlasem: „Amando, jaká smůla, že tě někdo pozval," řeknu sladce, dveře otevřu a společně s Johnem vejdeme. Za dveřmi se mi naskytne pohled na obrovskou vstupní halu a hlouček lidí. John mě navede do obýváku, kde mě seznámí s pár přáteli.

„Petere! Čau kámo. To je Evelyn. Evelyn, Peter," představí mě svému spolužákovi. „Huuuu, čauky, kotě!" Mrknu na něj: „Nazdar." Je to opravdu kus. To vám teda řeknu. Ovšem Johnovi se to nelíbí: „Ale, ale, klídek vy dva, jo?"
Loupne po mě očima, zazubím se na něj. On žárlí! S Peterem se na sebe chápavě podíváme: „Je mi líto, snad jindy," prohodím. Peter kývne a s úsměvem odejde.

„Mám žízeň," řeknu Johnovi přes hudbu, ve skutečnosti mám přímo chuť na alkohol. „Já taky, pojď," chytne mě za ruku a skrz dav mě za sebou táhne až do kuchyně, kde je fůra chlastu. Nalijeme si vodku, přiťukneme si a kopneme ji do sebe. Pak si načepujeme pivo do kelímků a vydáme se hledat nějakého kámoše, jménem Dan, který napsal Johnovi, že je na terase, ale než se tam dostaneme, je to tak hodina. Johna všichni zdraví a on zase zdraví je, teď si potřebují poklábosit, protože se všichni dlouho neviděli, a tak z toho mají Vánoce. Za tu hodinu stihneme vypít další piva, dáme si panáky a když jsme tedy konečně na verandě, kde najdeme v oblaku kouře Dana, už máme slušně upito. Zapálíme si s Johnem taky, když už je tady na to atmosféra. Proč taky ne, že? Rozhodla jsem se, že dneska se doslova ‚vožeru'. Stejně tady spíme, tak co.

Seznámím se s Danem. Je to fajn týpek, ale nepřekypuje krásou, což by mi ne vždy vadilo, ale dnes ano. Pokecáme a po půlhodině se vydáme zpátky do vydýchaného domu. Je tu hrozně moc lidí, všichni jsou už ožralí a to mejdan trvá pouhé tři hodiny. Dojdeme si do kuchyně, kde chvíli zůstaneme a prostě do sebe jen lejeme panáky a zapíjíme je pivem. Svinstvo. Ale dnes mi to je asi jedno. Když už skoro odcházíme, koutkem oka zahlédnu Amandy ohon. Otočím se tím směrem, a uvidím jí, jak se lepí na Darrena.

V tu chvíli mě napadnou dvě myšlenky: Darren je tady! a Chudák Darren. Amanda se o něj pokoušela vždycky, když byla opilá. Vždy ji odmítl a snažil se o to i dnes. Nežárlím. Jak už jsem řekla tak s Darrenem máme volný vztah, já si dělám, co chci a s kým chci, on to samé. Darren nejspíš vycítí můj pohled a koukne se mým směrem. Lítostivě se na mě zaksichtí, já se na něj sladce usměju a pěstmi naznačím: Držím palce. Otráveně na mě vyplázne jazyk a vrátí se k neúspěšnému zbavování se opilé Amandy.

John si našeho tichého rozhovoru nejspíš všiml, protože si mě k sobě najednou prudce přitáhne. Musím zvednout hlavu, abych mu viděla do očí. „Kdo to je?" zeptá se mě přímo, skoro naštvaně. Usměji se na něj. Už v sobě pár panáků mám a v mysli mám jen růžovou cukrovou vatu. „To je můj něco jako přítel," zamumlám a unaveně si opřu hlavu o jeho rameno. Hlavu mi zase zvedne a přidržuje ji svýma rukama: „Ty jsi říkala, že žádného přítele nemáš!?" Zamrkám: „Taky že nemám s Darrenem máme volný vztah, on si dělá, co chce, já si dělám, co chci. Ale chodíme spolu do kina, na mejdany, ... pícháme," zahihňám se. „V posteli je dobrý," utrousím potichu. John mě ale bohužel uslyšel, silně mi sevře ramena a zatřese se mnou. Znovu se zahihňám: „Co to děláš?" a pak syknu bolestí. John na mě jen zmateně kouká. Vypadá jako kdyby sám nevěděl.

Najednou mě zničehonic prudce pustí a zmizí ve vlnícím se davu. Ušklíbnu se, protřepu si ramena a vrátím se zpět k chlastu. Tam si naleji dalších pár panáků a to poslední, co si pamatuji je, že tančím se zapálenou cigaretou po boku Petera.

> <