Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

> 29 <

John se posadí na barovou stoličku v naší kuchyni a kouká na mě.
„Budu dělat oběd dáš si taky?" zeptám se ho neutrálně. „Jo, dík," přitaká. „Fajn, jen se půjdu převléct," s těmito slovy vyrazím do pokoje. Nejprve se odlíčím a smotám si vlasy do drdolu. Pak zajdu do šatníku a místo džín si natáhnu legíny a vezmu si volné tričko, pak vyrazím zpět do kuchyně.

Zapnu troubu a vyndám si potřebné potraviny. Brambory, brokolici, cibuli, kotletu, smetanu, a koření. Brambory oloupu a nakrájím na plátky. Do misky nasypu koření, sůl, pepř a hodím do směsi brambory. Promíchám a už si toho nevšímám. To bychom měli. Brokolici opláchnu a nakrájím. Nechám na prkénku. Maso očistím, naklepu a okořením. Oloupu a nakrájím cibuli na kolečka. Když všechno mám připravené, vytáhnu dvě keramické oválné mističky a začnu je plnit. Nejprve vymažu misku smetanou, naskládám brambory na to cibuli a brokolici a maso. Na maso naleji smetanu a pak dám ještě jednou cibuli a navrch brambory. Celé to zaliji trochou smetany. Hodím to do trouby a nastavím budíka na 20 minut. Z lednice vytáhnu sýr a nastrouhám ho.

John si za mnou odkašle. Otočím se na něj. „Zdá se, že jsi dobrá kuchařka. Nebo tě to minimálně baví," prohodí. „Kdyby mě to nebavilo, tak nevařím," řeknu úsečně a otočím se zpět k lince. Slyším, jak ke mně jde. Jak Darren. Pomyslím si smutně.

John si stoupne za mě, ale nedotkne se mě ani malíčkem. Dýchá mi na krk. „Johne, co chceš!?" zeptám se. Obmotá ruce kolem mého pasu: „Tebe."

„Mě už bohužel máš," prohodím smutně a chci se mu vymanit. On mě ale nepustí. „Mám tě, ale jen pasivně," zašeptá ni do ucha. Vůbec mu nerozumím. Ještě včera mě skoro nenáviděl a nevěřil mi a teď se ke mně lísá. Co se sakra stalo?! Že by mu rodiče také dali kázání, jako matka mě?

Přitiskne si mě k sobě ještě víc, není mi to moc příjemné: „Johne, pusť mě, prosím," zašeptám a on po chvilce stisk uvolní. Otočím se na něj a dám mu pusu na tvář. „Ještě je brzy," řeknu mu a vtom začne pípat nastavený budík. John mě pustí a jde si se zamyšleným výrazem sednout zpět za bar. Otevřu troubu a do mističek naleji trochu smetany. Tento postup několikrát opakuji. Aby tam bylo hodně omáčky, a nakonec to celé posypu sýrem.

> <

„Dobrou chuť," řeknu a pustím se do jídla. „Taky, hele já to nechápu. Víš, ptal jsem se na tebe kluků v tvé škole a prý prcáš s každým. Proč mě odmítáš?" zeptá se a já se zakuckám se a málem se udusím. Cože? On se na mě ptal? On ... on se se mnou chce vyspat? Cože?
„Budu dělat, že jsem to neslyšela," řeknu šeptem, vezmu si jídlo a jdu si sednout na pohovku. Zapnu telku a najdu Netflix. Televizi ani moc nevnímám, protože mě John vezme zezadu kolem ramen a hlavu si položí na mé rameno. Snažím se ho odstrčit, ale on se nedá: „Proč?" zeptá se ublíženě, "Co já nemám a oni ano?"
„Oni mě nemají jistou," řeknu a rukou mu sundám hlavu ze svého ramene. „To já přeci taky ne," řekne potichu a vrátí se do kuchyně. Jak to myslel?

> <