Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

> 15 <

Uvelebím se v sedačce, přitáhnu si k sobě svetr a pokusím se usnout, abych zaspala ty bolesti břicha a teď už i kolene. Kupodivu usnu, protože se vzbudím až když John zastaví a vypne motor. Ale já neotevřu oči. Nechce se mi. Jsem hrozně unavená.

Najednou znovu cítím jeho ruce pod sebou. Syknu bolestí, protože s kolenem hnu. "Ještě vydrž," ozve se John. Kývnu na srozuměnou, obtočím ruce kolem jeho krku a hlavu si mu položím rameno.

Je tak milý. Stará se o mě. Nechá mě u sebe spát. Půjde se mnou vybírat šaty a zbaví mě tak na chvilku matky. A za pár dní už snad napořád.

„Děkuji," zašeptám mu ho hrudi, skoro neslyšně. Stoupá po schodech do prvního patra. Zastaví.
„Nemáš, za co děkovat," řekne a já otevřu oči v překvapení, že mě slyšel. Pokračuje: „Sáhni mi, prosím, do kapsy bundy a vezmi z ní klíče," poprosí. Kývnu jednou rukou se ho pustím: „V jaké kapse?"

Cítím, jak mě pokládá na pohovku. Postřehnu, že je černá a kožená. Je krásně měkká. Opřu se a vzhlédnu. Stojí nade mnou a ruce má zkřížené na hrudi. Vedle nás svítí lampička.

Kdy ji stihl zapnout? Proč na mně tak kouká? Povytáhnu obočí nad jeho pohledem.

Než stačím něco říct, rozpovídá se: „Ty džíny musí dolů, musím se podívat na to koleno a taky na ty dlaně," dívá se na mě nesmlouvavým pohledem. Podívám se na svoje dlaně: „Ani jsem nepostřehla, že je mám sedřené," podotknu překvapeně.

John se pousměje: „Tak šup, svlékat." Vzdychnu a začnu se zvedat. Vezme mě za lokty a pomůže mi na nohu. Rozepnu si pásek a knoflík na džínách a začnu si je stahovat. Opatrně z nich vyndám levou nohu a pak se posadím zpět na pohovku a John mi je stáhne z té pravé. Syknu bolestí, když mi v koleni projede bolest, protože ho John začne opět prohmatávat: „Hmm, máš tam modřinu. Tak snad to nebude nic vážného." Přikývnu: „Trpím na modřiny, mám je snad úplně ze všeho, i jen z lehkého bouchnutí, a bolí mě."

„Donesu ti na to led, snad ti to uleví trochu, chceš prášek na bolest?" zeptá se. Zavrtím hlavou: „Zkusím nejdřív led až pak prášek."

„Dobře," přikývne a odejde do vedlejší místnosti, kde ho slyším, jak otevírá mrazák. Takže kuchyně. Po chvilce přinese led zabalený v utěrce. „Opři se o opěradlo, abychom ti mohli podložit tu nohu," přikáže a pomůže mi se na pohovce přemístit. Skončím v polosedu. Podloží mi nohu polštáři a dá na mi na koleno uzlíček s ledem. Cuknu s nohou z toho studeného šoku a tím si přivodím ještě větší bolest: „Sakra," zakleju nahlas. „Opatrně," nabádá mě John a pomůže mi se uvelebit. Pak se vydá zpět do kuchyně, přinese prášky a sklenici vody: „Pro jistotu," řekne. Položí oboje na konferenční stolek a odejde do dalších dveří, které v obýváku jsou a přinese mi deku. Velkou a huňatou.

„Tak teď ty ruce," řekne a podívá se na ně. Mám na dlaních jen pár šrámů. „Vyčistím ti to," řekne a zmizí v třetích a posledních dveřích, které jsou v obýváku. Odhadnu, že je to koupelna. Objeví se s lahvičkou dezinfekce, tampónky a nějakou mastičkou. Mlčky se ke mně posadí a začne mi tampónky s dezinfekcí čistit dlaně. Strašně to štípe, ale zatnu zuby a vydržím. Když mi šrámy vyčistí, namaže mi je tou mastičkou, kterou do dlaní úplně vetře. „Tak, hotovo," řekne a zatváří se skoro až pyšně, že to zvládl.

„Děkuji," upřímně mu poděkuju. Potěšeně přikývne: „Dojdu se osprchovat, spi."

Přikývnu a zachumlám se pod deku. Odejde do koupelny. Jen co se za ním zaklapnou odhodím deku, svléknu si triko a jedním pohybem si sundám s úlevným povzdychem podprsenku. Pak si obleču zpět triko.

Vytáhnu si z kabelky telefon. V oznámeních mám 5 zpráv od Candy, která se zvědavě ptá na dnešní večer. 1 od matky s tou samou otázkou a pak jednu od Darrena, který píše, jestli se u něj zítra stavím. Odepíšu mu že ne. Candy napíšu, že jí zavolám zítra ráno a telefon odhodím.

Měla bych spát, ale moje zvědavost nad novým prostředím mi to nedovolí.

Rozhlédnu se kolem, vidím moderně zařízenou místnost-obývák. Studený. Vše je tu bílé nebo černé. Až na tři květiny stojící u francouzského oka, které teď mám po levé straně. Z okna vidím dům přes ulici, který osvětlují pouliční lampy. Vrátím svůj pohled zpět do místnosti. Otočím se k lampičce, která svítí kdesi za mnou. Přitom omylem cuknu nohou. Jauvajs.

Lampička stojí na bílé komodě. Je černá, překvapivě. Vedle ní uvidím rámeček s fotkou. Opatrně, abych nehnula s nohou, se po něm natáhnu. Podívám se na fotku. Je na ní John a nějaká zhruba stejně stará dívka. Má blonďaté vlasy a plnou postavu. Oba se usmívají jak šílení. Donutí mě to se usmát také. Na chvíli mě napadne, že je to jeho sestra. Pak si ale všimnu, jak na sobě mají ruce. Tohle není jeho sestra. Tohle bude jeho přítelkyně! Rozdělám rámeček a vyndám z něj fotku. Kouknu se na zadní stranu.

Navždy s láskou
Tvoje Nathalie

A sakra!

On někoho měl a kvůli mně jí buď-opustí-opustil-anebo s ní zůstane.

No,... mohl by opustit mě! Oba ale víme, že to jen tak nepůjde. O té večeři jsme se dostali i k tomuto tématu. John mi říkal, že manželská smlouva je udělaná tak, abychom se nemohli nějakou dobu rozvést. Oni opravdu myslí na vše.

John se ale o žádné Nathalii nezmínil. Budu se ho na to muset zeptat. Hned, jak vyjde ze sprchy.

> <