Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

> 17 <

Jemně mě položí, stále oblečenou do prázdné vany. Pak se váhavě oddálí a začne mě instruovat: „Takže, támhle je mýdlo. Takhle se zapíná teplá a takhle studená," ukáže mi. Povzdechnu si: „Johne, já umím s kohoutkem." Zaraženě se na mě podívá: „Jo... jasně, jasně že umíš. Fajn. Tak já zůstanu ale radši tady." Odstoupí od vany a otočí se ke mně zády. Zabodnu svůj pohled do těch jeho dokonalých zad: „Je to nutné?"

„Jo," řekne stručně. Tak fajn.

Pustím teplou vodu a začnu se pomalu namáčet rukama. Pak si prohlédnu, co mám za výběr z mýdel. Vyberu si nějaké s vůní růží a v tu chvíli neřeším, proč, nebo po kom ho tady John má.

Když čekám až se vana napustí tak, abych se mohla pohodlně opláchnout, ozve se najednou do zvuku tekoucí vody John: „Co asi uvidím, když se otočím?" řekne skoro až nadrženě. To jako vážně? Rychle se ozvu: „Spolehni se, že to bude moje pěst."

Uchechtne se a ramenem se opře o stěnu koupelny: „Jak mám být v klidu, když se za mnou koupe krásná nahá holka." Začnu se mydlit: „Ty to zvládneš, já ti věřím. Zkus dechový cvičení, prý pomáhají." Zaúpí a promne si čelo. Ignoruji jeho mužské touhy a pořádně se namydlím. Když jsem celá od pěny, pomalu si lehnu do vany, ale omylem pohnu kolenem a bouchnu s ním o stěnu vany. I když to nebyla velká rána, vykřiknu: „Au! Kurva!" John se otočí a sjede mě starostlivým pohledem: „Dobrý?"
Vykulím na něj oči: „Sakra otoč se!" a snažím se si zakrýt prsa rukama: „Nech mě se alespoň v klidu umýt! Nebo ti udělám ze života peklo." Neotočí se zpět a odpoví: „To už mi děláš! Tak promiň, že se starám," zkříží ruce na hrudi a uraženě se otočí. Zakoulím očima a opatrně si lehnu do vany. Chvilku si užiju ten krásný pocit a pak se opět posadím.

„Tak jsem hotová," informuji Pana uraženého. Vezme z věšáku vedle dveří velkou osušku a otočí se s ní ke mně. Dívám se střídavě z Johna na osušku a při tom si pečlivě zakrývám prsa.

„No, prostě tě musím z té vany vylovit, jinak to nepůjde," ozve se pobaveně.

„Mně to moc vtipné nepřijde," začertím se na něj. Usměje se a otočí kolečkem, aby povolil špunt. Voda začne klesat a já se nakonec ocitnu opět v prázdné vaně. Jako ryba na suchu. John se ke mně nakloní a s heknutím mě vytáhne. Moc totiž nespolupracuji, mám plné ruce práce se svým zakrýváním. Postaví mě na zdravou nohu před vanu a já před ním v podstatě stojím nahá. Protože moje zakrývání není úplně úspěšné. Taky mám pocit, že mi mezi stehny kouká šňůrka od tamponu. No neva... S ručníkem úplně nespěchá a spíš si mě prohlíží.

„Přestaň mě očumovat a dej mi ten ručník, prosím." Podívá se mi do očí: „No jo, tak musím se podívat do čeho jdu, že jo." Podívám se na něj zúženým pohledem a pak mě konečně zabalí do ručníku. Je krásně měkký a voňavý. Pořádně si ho k sobě přitáhnu a John mě znova chce vzít do náruče.

„Potřebuju na záchod," oznámím mu. Odevzdaně přikývne a pomůže mi se dopajdat po jedné noze k záchodu. Zůstanu stát: „Přineseš mi, prosím, moji kabelku? Mám ji na gauči." Přikývne a donese mi ji. Zalezu si na záchod, kde si vyměním tampon a pak vytáhnu z kabelky telefon. Od Candy mám další dvě naštvané zprávy, že jsem se neozvala. Odepíšu jí: Promiň, teď volat nemůžu. Jsem u Johna doma. Pak ti všechno vysvětlím.

„Už jsem!" křiknu na Johna, když si domyji ruce a John se hned objeví ve dveřích. Za tu dobu, co jsem byla na záchodě se stihnul obléknout do tmavě modrého trika. Vezme mě do náruče a odnese mě do své ložnice, kde mě posadí na postel.

Ložnice je úplně jiná než zbytek bytu, který jsem zatím viděla. Obývák i koupelna jsou v černo-bílé, ale ložnice je barevná. Na tmavé podlaze leží brčálově zelený huňatý koberec. Okna zdobí světle modré dlouhé záclony a povlečení je modro-zelené a velmi vkusné. Nábytek je tady ze dřeva, to je taky novinka. Moc se mi tady líbí, je to moc útulné hnízdečko.