Učitelčina holčička

3

*Lexi POV*
Dobře.. vím, že moje reakce byla možná moc přehnaná, ale kdo čekal, že budu posazená do dětské sedačky? Připadala jsem si tak bezmocná, že jsem se dostala pouze k pláči. Cesta trvala zhruba 20 minut a musím říct, že jsem se během ní aspoň trochu uklidnila. Najednou jsme zastavily u velkého baráku, který stál na konci ulice. Miranda vystoupila z auta, otevřela moje dveře, s úsměvem mi sundala pásy ze sedačky a nabídla mi ruku. Podívala jsem se jí do očí a nejistě ji přijala. „To je moje holčička!" řekla radostně.
Vstoupily jsme do prostorného domu, kterým mě provedla. Všechny pokoje byly moderně zařízené a všemu kraloval veliký obývací pokoj, který byl průchozí a navazoval na jídelnu, která byla spojená s kuchyní. Najednou jsem cítila ruku na svém rameni. „Lexi, co kdybych ti nachystala nějakou svačinku, zatímco ty si můžeš sednou do pokoje a pustit si televizi?" „Dobře!" Popravdě, tento nápad se mi fakt líbil. Šla jsem si sednout na gauč a jedním ovladačem zapnula televizi, zatímco druhým jsem projížděla programy. Náhle mi před očima skočila pohádka Kouzelná beruška a černý kocour. Váhala jsem, jestli to tam mám nechat, ale jelikož to je můj oblíbený seriál a tento díl jsem ještě neviděla, nechala jsem to hrát a doufala, že to nebude vadit.

*Miranda POV*

Nakrájela jsem Lexi jablko do krásné plastové misky s princeznami. Nalila jí pomerančový džus do dětského kelímku a šla směr pokoj. Ten pohled, který se mi naskytl budu mít v paměti ještě dlouho. Moje holčička seděla na gauči, dudlík v puse, na klíně jí seděla plyšová kočička, kterou jsem nenápadně nechala pohozenou na v koutě pohovky. Sedla jsem si vedle ní a podala jí misku, Lexi ovšem vůbec nevnímala. Zkusila jsem to po dobrém, a dokonce jsem vzala kus jablka a chtěla jí ho dát to pusy. Také nic. Povzdechla jsem si, vzala ovladač a vypnula televizi. „Ne!" Ozval se náhlý výkřik. „Babygirl, já ti tu pohádku zase pustím, jen prosím sněz svačinku." Řekla jsem koncentrovanějším hlasem. „Ne!" „Lexi, ještě jednou a já tě postavím do kouta!" Odpověděla jsem dost přísným hlasem. Bohužel to k ničemu nevedlo. „Ne!" Zaječela, máchla při tom rukama a shodila celou misku, která byla položená na gauči. Myslím, že tohle udělat nechtěla, protože se mi hned začala omlouvat. Avšak moje slovo platí. Vzala jsem jí za ruku a šla k nejbližšímu koutu, který jsme měly na dosah. Postavila jsem jí zády k místnosti a dost výhružně jí řekla, že se nesmí hýbat, dokud pro ni nepřijdu a ať přemýšlí, proč je tam, kde je. Nic neřekla, jen začala brečet. Drásalo mi to srdce, ale nechala jsem jí tam a mezitím šla uklidit zbylý nepořádek.
Po cca 5 minutách jsem si sedla na gauč a řekla jí, že její trest je u konce. Otočila se a pomalu kráčela ke mně. A pak se stalo něco, co si budu pamatovat ještě dlouho. Přišla až ke mně a sedla si mi na klín. Už jen ten samotný fakt mě překvapil, ale nechala jsem ji tam. „Lexi, víš, proč jsem tě dala do kouta?" zeptala jsem se tentokrát víc mateřským tónem. „Plotože sem byva zva, plomin mami" odpověděla svou dětskou hatmatilkou. V ten moment jsem zůstala sedět jak opařená. Vážně mi řekla *Mami?*