Učitelčina holčička

10

*Miranda POV*

Po snídani jsem Lexi vzala do koupelny, aby si umyla ručičky. Neptejte se mě, jak to udělala, ale ruce měla celé od másla, který byl na chlebu. Když už jsme tam byly, Lexi si vyčistila zuby a já jí zapletla vlasy do copu. Poté jsme se přesunuly do obývacího pokoje. Zapnula jsem Lexi pohádku v televizi, za to, že byla moje šikovná holčička. Sedla jsem si na gauč, Lexi hned vedle mě, položila si hlavu na můj klín, vzala moji ruku a dala ji na svoje záda. Pochopila jsem, že ji mám škrabkat. Po chvilce jsem se podívala na Lexi, ta měla oči upnuté jen k obrazovce. Usmála jsem se. Vzala jsem si telefon a jednou rukou projížděla sociální sítě. Také jsem si uvědomovala, že budu muset odpoledne Lexi dostat nějak z jejího littlespace, protože ji budu muset odvést domů. Ta představa mi trhala srdce, ale prozatím se s tím nedalo nic dělat.
Po nějaké době se Lexi začala tak divně kroutit a svírat nohy k sobě. „Lexi, potřebuješ čůrat?" zatřásla hlavou. Věděla jsem, že lže. „Lexi, ještě jednou a tentokrát pravdu, potřebuješ čůrat?" Tentokrát svěsila hlavu a přikývla. Rychle jsem ji posadila na gauč a šla do koupelny pro nočník. Donesla jsem ho do obýváku a položila ho doprostřed místnosti. Lexi jen vytřeštila oči. Vzala jsem ji za ruku. Myslím, že chtěla protestovat, ale potřebovala tak zoufale čůrat, že ten fakt přijala. Sundala jsem jí kalhotky, a tak tak jsem ji stihla posadit na nočník, než začala čůrat.  Nechtěla jsem ji přivádět do rozpaků, a tak jsem se otočila zády, ale byla to moje malá holčička, a tak mě nenapadlo nic lepšího, než jí na konci zatleskat a říct, jak je šikovná. Jen zčervenala a schovala si tvář do dlaní. Navedla jsem ji, aby si stoupla, abych ji mohla utřít. Poté jsem ji poslala zpátky na gauč, zatímco já jsem šla vylít nočník a umýt si ruce. Hned pak jsem se vrátila zpět k Lexi.
Po obědě jsem věděla, že je čas, abych Lexi zavezla domů. Vzala jsem ji proto nahoru a začala jí podávat její normální oblečení. Nevěděla jsem zatím, co dělat jiného. Jen na mě nechápavě koukala. Nadechla jsem se. „Lexi, potřebuji, abys teď byla moje velká holka, dokážeš to?" Myslím, že pochopila, o co mi jde. Přikývla a dodala, abych odešla, že potřebuje chvilku čas, že potom přijde dolů. Usmála jsem se. Chápala jsem to, potřebovala trochu času na vstřebání. Šla jsem tedy do kuchyně uvařit si novou kávu. Asi za 10 minut Lexi přišla. „Můžeme jet?" Zeptala se. „Jsi v pořádku?" Přikývla. Najednou atmosféra byla jiná. Neříkám, že horší. Jen velká Lexi byla jiná, než moje malá Lexi. „Co kdybys to vstřebala a zkusíme si o tom všem, co se stalo promluvit v pondělí? Navrhla jsem. „Popravdě bych byla moc ráda, nevím, jak se mám cítit, potřebuji si to vše urovnat v hlavě, ale zároveň o tom chci mluvit s tebou." Odpověděla mi. Tentokrát jsem přikývla já. „Tak co, můžeme jet?" Změnila jsem na jednou téma. „Jup.." Usmála se a vyrazila směr garáž. Tentokrát jsem ji nechala sedět vepředu. Celou cestu jsme obě mlčely. Bylo jasné, že si musíme promluvit.   

*Omlouvám se, že je tahle kapitola trošku kratší, ale potřebovala jsem už tento víkend uzavřít, abych se mohla posunout dál. L.*