Učitelčina holčička

34

*Lexi POV*

„Konečně!" Slyšela jsem z dálky. Pořádně jsem zaostřila a rozhlédla se. Miranda stála opřená o stěnu a netrpělivě podupávala nohou. Zrychlila jsem krok. „Promin, neměla jsem pojem o času." Dostala jsem ze sebe celá udýchaná. Miranda mi jen podala z kabelky vodu. Rychle jsem si jí od ní vzala a napila se. „Už mi konečně povíš, co jsi dnes měla tak důležitého?" Zeptala se vzápětí.

Teď už jsem jí to říct mohla. „Jup... byla jsem se usmířit s Emily." Řekla jsem hrdě a koukla na Mirandu. „Opravdu?" Zeptala se, jako kdyby mi nevěřila. Přikývla jsem. „Byly jsme teď v kavárně, klidně napiš Rose." Řekla jsem trochu uraženým tónem. Miranda se jen usmála. „Lexi, ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost. Jsem na tebe pyšná. Umíš řešit věci, jako velká holka." Dořekla a objala mě. Nejprve se teda nenápadně rozhlédla a když viděla, že se nikdo nedívá, dodala k objetí i pusu na čelo. „Děkuji..." Odpověděla jsem a začala si třít tvář o její halenku. Milovala jsem ten kontakt. „Tak co? Můžeme vyrazit?" Zeptala se po chvilce. Nechtěla jsem přerušit tuhle chvilku, ale najednou začali přicházet lidi, a tak jsem raději rychle souhlasila.

Došly jsme k autu, které stálo na parkovišti na městě. Rychle jsem otevřela dveře a skočila dovnitř. Miranda mě následovala. Nasadila si sluneční brýle, zapnula rádio a nastartovala auto. „Jaký byl tvůj den Lexi?" Zeptala se během řízení. „Celkem to šlo... co ty?" Zeptala jsem se zpět. „Těším se, až budou prázdniny." Odpověděla a usmála se na mě. „To já taky, zrovna dneska jsme se s Kate bavily o plánech na léto..." Poslední část jsem řekla dost smutně. „A co jsi řekla?" Zeptala se Miranda netrpělivě. „Že žádný zatím nemám..." Pokrčila jsem rameny a raději jsem koukla ven z okna. „Ale co není, může být. Co bys řekla na dovolenou u moře?" Zeptala se najednou Miranda, když zastavila na červené a podívala se na mě. „Jakože...i já?" S nejistotou v očích jsem se na ni podívala. „Kočičko, nemyslíš, že bych se na dovolené sama nudila? Samozřejmě, že pojedeš se mnou." Řekla radostně a pohladila mě na koleni. „To nemůžu přijmout, už takhle za mě všechno platíš, nemůžu po tobě chtít, abys mě vzala na dovolenou." Řekla jsem sklesle. „Ale já chci. Takže spolu na začátku léta poletíme do Řecka a tečka." Oznámila mi a já jsem seděla a koukala na ni s otevřenou pusou. „Děkuji..." Řekla jsem po chvilce, kdy jsem se trošku vzpamatovala a rychle, než skočila červená jsem ji objala a dala jí pusu na tvář. „Ale poletíme jen, když mi slíbíš, že budeš moje hodná holka, ano?" Zeptala se mě tentokrát s vážnou tváří. „Slibuji!" Prohlásila jsem čestně a zesílila trochu rádio, abych si mohla zpívat.
Poprvé poletím k moři. Poprvé uvidím moře. Písek. Západy slunce, a hlavně nebude škola. Tato zpráva mi zlepšila den o 100 %.

Na hřiště jsme dojely asi za deset minut. Nikdo tam nebyl. Koukla jsem z okýnka a zasáhl mě silný pocit nostalgie. Stalo se tady tolik věcí. Otevřela jsem okýnko a vyklonila hlavu. Byla tam pořád ta stejná klouzačka jako předtím. Uprostřed stál velký strom. Jako malá jsem se na něho snažila vyšplhat, ale vždy jsem spadla. Sice tu bylo pár nových věcí, ale základ zůstal stejný. Počkala jsem, až Miranda zaparkuje, rychle odepnula pás a otevřela dveře. Vyskočila jsem z auta a utíkala ke vstupu. „Lexi, počkej na mě. Mám podpatky, nemůžu utíkat jako ty!" Volala na mě Miranda. Otočila jsem se a viděla, jak teprve vystupuje z auta. „Jsi pomalá!" Zavolala jsem na ni zpátky. „Nebo ty jsi nedočkavá." Popíchla mě Miranda, když pomalu, ale fakt jako pomalu přicházela ke mně. Stoupla si za mě, chytla mě kolem pasu a jelikož byla vyšší než já, položila si hlavu na mě. „Spokojená?" Zeptala se a dala mi pusu na tvář. Radostně jsem přikyvovala. Miranda se usmála. „To jsem ráda." A už už byla připravená vstoupit, když v tom jsem ji chytla za ruku. „Lepší?" Zeptala se mě s úsměvem, když si všimla mého gesta. „Jup..." Zakuňkala jsem. A tak jsme obě ruku v ruce vešly na mé staré hřiště.