Učitelčina holčička

52

*Lexi POV*

„Lexi jak řekneš?" Zeptala se mě Miranda, když jsme byly v obýváku. Jen jsem zakňučela, tohle nebylo fér. „Lexi." Řekla Miranda přísněji. „Dobrý den..." nějak jsem ze sebe vysoukala, ale hlavu jsem měla stále schovanou u Mirandy. „Zlatíčko, když jsme tady samy, tak mi můžeš tykat, jsem přece tvoje teta Michelle."  Poznamenala vesele a pohladila mě po zádech. „Promiň, musíš jí dát chvilku čas, jakmile se rozkouká, tak bude lepší, že Lexi?" Jen jsem si povzdechla.

Byla jsem schovaná u Mirandy, která mě pevně držela. Bylo mi jasné, že se v tuto chvíli nikam neschovám a můj boj je předem prohraný. Ale představa, že bych měla své učitelce říkat této, mi přišla absurdní. Malá Lexi možná. Ale velká Lexi ne. To se nikdy nestane. Najednou jsem ucítila, že Miranda někam jde, nenápadně jsem se koukla. Byly jsme v kuchyni. „Chceš mléko?" Zavolala najednou Miranda. „Ano prosím." Ozvala se z vedlejší místnosti Michelle.

Poté, co Miranda udělala dvě kávy a mě do flaštičky nalila džus, jsme se obě přemístily do obýváku. Miranda si sedla do křesla a mě si posadila na svůj klín. Na okamžik vteřiny jsem zahlédla rozzářený obličej Michelle, ale hned poté jsem svoji hlavu zase schovala.

Miranda mě začala jemně hladit po zádech, a pak začaly klasické drby dvou učitelek. Normálně bych byla zvědavá a chtěla vše slyšet, ale teď jsem v duchu plánovala svoji pomstu a byla tak zabraná do svých myšlenek, že jsem je nevnímala.

„Lexi!" Miranda mě trošku od sebe odtáhla. Tiše jsem zakňučela a snažila se dostat zpět na moje bezpečné místo, ale Mirandina ruka mi mé plány zkazila. „Dívej, co pro tebe teta Michelle má!" Pošeptala mi do ucha.

Nechtěla jsem se podívat. Vážně ne, ale když jsem uslyšela šustění, moje zvědavost byla silnější. Trošku jsem pootočila hlavu a koukla na Michelle. „Dívej, co jsem ti koupila. Čokoládu. A je jenom celá tvoje." Řekla s úsměvem a podávala mi ji. Čokoláda? Miranda mi moc sladkosti nekupuje, protože říká, že to není zdravé a že jsem po nich moc hyperaktivní, což samozřejmě není pravda. Měli jste vidět, jak se mi rozzářily oči. Ještě stále s nedůvěrou jsem natáhla ruku, čokoládu si rychle vzala a zase se schovala zpátky.

„Jak se říká Lexi?" Zeptala se Miranda přísně. „Děkuji." Zašeptala jsem potichu, protože jsem jim stále ještě neodpustila. Ale zřejmě jim to stačilo, protože se pustily dál do povídání.

„Můžu si ji rozdělat?" Zeptala jsem se po chvíli. Vlastně. Proč jsem se vůbec ptala, jsem skoro dospělá. Můžu si dělat co chci a taky jíst co chci. „Lexi, čokoláda se jí pouze za odměnu a ty jsi mi dnes předvedla přesný opak. Takže ne. Třeba až se naučíš lépe chovat." Oznámila mi Miranda. „Ale no tak Mirando, jeden kousek nikomu neublíží." Snažila se přimluvit Michelle, ale bylo mi jasné, že ani ona s tím nic neudělá. Vážně jsem se dnes nechovala hezky. Ale já za to nemůžu. To Miranda.

„Prosím.." Zkusila jsem ještě jednou s mýma velkýma psíma očima. „Ne Lexi. Ne znamená ne." Jak někdo může být tak zlý? Aniž bych si to uvědomila, začala jsem potichu brečet. Když to Miranda zaregistrovala, okamžitě mě začala kolíbat a hladit. „Kočičko, slibuji ti, že jakmile se začneš chovat jako hodná holčička, tak ti maminka čokoládu dá." Snažila se mě utišit, ale moc to nepomohlo.

„Nebo si vzpomeň, že vždy můžeš přijít za tetou Michelle, která ti dá tolik bonbonů, kolik budeš chtít." Poznamenala Michelle a já si poprvé musela přiznat, že asi nebude tak špatná. I když to stále bylo ponižující. Vždyť, seděla jsem tam pouze v plínce a tričku.

Když brečím, většinou dostanu žízeň, proto jsem se po nějaké době natáhla na stůl pro moje pití. Nechtěla jsem pít z té flaštičky, ale měla jsem žízeň a Miranda by mě stejně nenechala napít z normální sklenice, tak co. Momentálně jsem musela spolknout všechnu svou hrdost. Ty dvě už měly dopitou kávu, avšak pořád něco řešily. Teď například přešly k tématu dovolená.

Po chvilce jsem už byla znuděná. Všechny plány na moji pomstu byly neúspěšné, protože vždy z toho vyplynulo jen to, že buď dostanu na zadek, anebo zklamu Mirandu, což bylo ještě horší než ta první možnost. Byla jsem na ni naštvaná, to ano, ale stále mi na ní záleželo. A tak jsem vstala a pomalu šla ke stolku. Miranda se na mě zvědavě podívala. „Kam jdeš?" Zeptala se.

„Chtěla jsem si vzít telefon." Pokrčila jsem rameny a pokračovala dál. „Ale malé holčičky si nehrají s telefon, pojď, můžeš ukázat tetě Michelle, co umíš postavit z lega." Než jsem stihla něco říct nazpět, už byla u mě a držela mě ve své moci. Snažila jsem se z ní vymanit, abych byla opět volná, ale byl to marný boj. Miranda mě donesla až k mé ohrádce a posadila mě na zem. To už jsem měla zase slzy v očích a pořád dokola jsem opakovala, že to není fér, že chci telefon.

Ale Miranda mě držela za rameno, abych nemohla stoupnout a prohlásila: „Teď tady akorát dokazuješ, jak malá holka jsi. Protože velký holky, by to vzaly statečně a ukázaly by, že umí postavit hrad lega." Bylo mi jedno, co říká. Já jsem neměla v plánu zůstat v té blbé dětské ohrádce.

„Nech ji Mirando, je mi jasné, že Lexi to nedokáže." Moje uši zbystřily. Koukla jsem se přes rameno a viděla, jak Michelle přichází k ohrádce. „Dokážu." Zkřížila jsem ruce a zaprotestovala. „Opravdu? Tak mi to dokaž. Nevěřím, že dokážeš postavit ten hrad přesně tak, jak je na krabici. Ale jestli to zvládneš, přemluvím tvoji maminku, abys mohla sníst tu čokoládu." To bylo něco na mě. Jsem velká holka. Tohle zvládnu. A na tu čokoládu jsem se opravdu těšila. „Fajn.." pronesla jsem, načež jsme si podaly ruce. Zahlédla jsem, jak Miranda protáčí oči, ale nic neřekla a jen přikývla. Rychle jsem se pustila do stavění.

Asi za půl hodiny jsem měla hotovo, vlastně musím uznat, že mě to docela bavilo. Čímž samozřejmě nepřipouštím, že jsem malá holka. To ne. „Mám to!" Vykřikla jsem vítězoslavně a běžela jsem obejmout Mirandu. Samozřejmě mi nejprve vynadala, že musím počkat na ni, když chci odejít z ohrádky, že je to velice nebezpečné a něco se mi může stát, ale poté mě obejmula zpět a řekla, že jsem velice šikovná holka.

Pak jsem se podívala na Michelle a mrkla jsem na ni. Ta jen protočila oči. „Dobře, vyhrála jsi." Pronesla. „To by mě zajímalo, jak mě teď přemluvíš, abych jí dovolila tu čokoládu." Ozvala se Miranda a pobaveným výrazem. „Mám svoje zbraně." Mrkla Michelle na Mirandu. „Opravdu? To by mě zajímalo jaké." Zasmála se Miranda.

„Lexi, už jsi někdy viděla tvoji maminku, jak tancuje na stole?" Zeptala se mě Michelle. Normálně bych jí odsekla, že to momentálně není žádná moje maminka, ale tohle bylo více aktuální. Jen jsem zatřásla hlavou a koukla nevěřícně na Mirandu. „To neuděláš." Miranda se už neusmívala. Její výraz byl lehce křečovitý. „Myslíš?" Pronesla v naprostém klidu Michelle a usmála se na mě.

„Fajn... ale jenom jeden pásek." Protočila oči Miranda. Nevěřila jsem svým očím. Až někdy budu s tetou Michelle sama, musím jí přemluvit, aby mi to ukázala. Počkat? Já jsem řekla s tetou Michelle, a dokonce jsem připustila, že by se toto ještě někdy mohlo opakovat? Lexi vzpamatuj se!

Michelle mi podala pásek čokolády a s úsměvem na mě mrkla. Opatrně jsem si od ní tu čokoládu vzala, samozřejmě potichu poděkovala, sedla si na opačnou stranu pohovky než ona a spokojeně si jedla svoji čokoládu. „Tohle ti jen tak nezapomenu." Poznamenala Miranda Michelle.

Už jsem měla celou čokoládu v sobě a spokojeně pila svůj džus, když v tom to začalo. Ucítila jsem, že potřebuji čůrat. Samozřejmě jsem se to snažila nevnímat. Protože jsem neměla v plánu čůrat do plínky, když je tady moje učitelka. Tohle v plánu nebyla. Prvně jsem se snažila držet stehna u sebe, potom jsem se nenápadně kývala ze strany na stranu, když v tom se jejich pozornost obrátila ke mně.

„Lexi, nepotřebuješ čůrat?" Zeptala se starostlivě Michelle. Zatřásla jsem statečně hlavou, ale bylo mi jasné, že obě poznaly, že lžu. To je v pořádku Michelle. Miranda vstala a někam odešla. Nechápavě jsem se za ní otočila. To, co držela v ruce mi vyrazilo dech. Růžový nočník s princeznami plus mínus tak akorát na mě. „Nedávno jsem přemýšlela, že zkusím Lexi posadit na nočník, ale sama bych to nezvládla. Myslíš, že bys mi mohla asistovat?" 

*Jsem zpátky! Všechny zkoušky mám úspěšně za sebou, a tak je čas se zase věnovat psaní! Budu ráda za hvězdičky nebo komentáře, abych věděla, jestli po mé pauze ještě stojíte o tento příběh! Jinak se opatrujte a užijte si nastávající víkend. L*