Učitelčina holčička

37

*Lexi POV*

Kate cigaretu rychle típla a vyhodila oknem ven. Obě jsme byly v šoku. „Tak na co čekáte?"  Zeptala se ta učitelka přísně a dala ruce v bok. „Tohle na naší škole tolerovat nebudeme!" Mumlala si pro sebe, zatímco nás doprovázela do ředitelny. S Kate jsme šly vedle sebe a lehce se třepaly. Nikdy jsem žádný problém neměla. Můj strach nebyl z toho, co mi řekne ředitel, ale co mi řekne Miranda. „Zklamu ji. Zase. Chtěla hodnou malou holčičku a místo toho má mě. Vůbec si ji nezasloužím." Hrálo mi hlavou, když jsme čekaly před ředitelnou. „Vstupte!" Ozvalo se najednou. Obě jsme si stouply z lavičky, podívaly se na sebe a hluboce polkly.

*Miranda POV*

Hned poté, co jsem přišla do kabinetu jsem si postavila vodu na kávu a konečně si sedla ke svému stolu. Konec roku se blížil neúprosně a já musela vyřídit hromadu papírů, které mi ležely na stole. Smutně jsem si povzdechla a pustila se do práce. Přestávky jsem si dělala jen proto, abych se mohla napít kávy, než bude studená. Najednou zazvonilo na přestávku. S odporem jsem se podívala na ten zbytek formulářů a dokumentů a smířila se s tím, že si to budu muset vzít domů i přes víkend. Poté jsem vstala, došla do skříně, ze které jsem si podala podklady pro další hodinu, naposledy se napila kávy, otevřela dveře a pomalu šla k Lexi do třídy. Náladu mi zvedlo aspoň trošku to, že uvidím svoji princeznu v těch roztomilých šatičkách.

Do třídy jsem vstoupila se zvoněním. „Dobrý den třído!" Řekla jsem energicky, došla ke svému stolu a položila si věci na stůl. „Sedněte si." Poručila jsem jim rukou a rozhlédla se po třídě, ale ať jsem se dívala, jak jsem se dívala, Lexi jsem nikde neviděla. „Nevíte někdo, kde je Lexi?" Zeptala jsem se ostatních. „Ne, ale Kate tady taky není." Odpověděla mi jedna holka v poslední lavici a ukázala na prázdnou lavici, ve které většinou sedí Kate s Lexi. V ten moment jsem nevěděla, jak se mám zachovat. Musela jsem zůstat neutrální a na sobě nedat znát žádné emoce. Přeci jen, opravdu se snažím si od Lexi ve škole držet odstup a udržovat náš vztah na školní půdě na úrovni učitel-žák. Ale moje vnitřní já šílelo. Šílelo, protože moje malá holčička nebyla na hodině, na které měla být a nikdo nevěděl, kde je. Co když se jí něco stalo a já jí nemůžu pomoct. Hluboce jsem se nadechla. „Tak snad se brzy objeví." Řekla jsem s nuceným klidem, sedla si ke stolu a začala zapisovat docházku. Poté jsem začala probírat literární kontext knihy, kterou si měly povinně všichni přečíst.

Zrovna jsem byla v půlce věty, když někdo zaklepat. „Dále!" Křikla jsem trošku víc, protože jsem byla na druhé straně místnosti. Najednou se dveře začaly otevírat a dovnitř vešly ony dvě dívky. Obě se dívaly do země. „Omlouváme se, my jsme byly u pana ředitele něco vyřešit." Řekla Kate za ně obě a rychle usedly do svých lavic. Jen jsem lehce přikývla. Věděla jsem, že za tím bude něco víc. Ale chtěla jsem, aby mi to Lexi řekla sama. V ten moment mi spadl aspoň kámen ze srdce, že je Lexi živá a zdravá. Usmála jsem se a pokračovala dál ve výkladu.

„Lexi, můžeš za mnou přijít do kabinetu prosím?" Zeptala jsem se jí, když zazvonilo a všichni se začali balit a odcházet na přestávku ven. Pozorovala jsem ji nenápadně po zbytek hodiny. Většinou si s Kate štěbetají a já je občas musím usměrnit. Tentokrát to ale bylo jiné. Obě celou hodinu seděly, vše si zapisovaly a nepromluvily ani slovo. Lexi se jen na mě podívala a viděla jsem ten strach v očích, který má. Nikdy jsem ji takhle před celou třídou k ničemu nevyzvala, ale tohle pro mě bylo důležité.

Vzala jsem si věci ze stolu a pomalu šla ke svému kabinetu. Tam jsem si sedla na gauč a vzala si telefon. Ani jsem neotevřela email, který mi zrovna přišel, když v tom jsem slyšela tiché zaklepání. „Ano?" Ozvala jsem se. Najednou jsem viděla Lexi, jak vchází do mého kabinetu. „Ahoj Lexi, prosím buď tak hodná a zamkni za sebou." Řekla jsem mile. Nechtěla jsem, aby nás někdo rušil, tohle bylo moc důležité. Lexi jen udělala to, co jsem jí řekla. „Pojď za mnou." Usmála jsem se a poplácala na místo vedle mě. Snažila jsem se z její tváře vypozorovat nějakou emoci, ale to bylo poprvé, kdy jsem nevěděla, co si mám myslet. Když konečně usedla, podívala se na mě. „Lexi, řekneš mi prosím, proč jsi přišla pozdě na moji hodinu?" Zeptala jsem se a chytla ji za ruku, aby věděla, že tam jsem s ní. Chvilku bylo ticho. „Šly jsme s Kate na záchod před první hodinou, ale potkaly jsme pana ředitele a on se nás zeptal, jestli bychom mu nepomohli s nošením krabic, měla jsem mu snad říct ne?" Nemám ráda, když někdo na moji otázku odpovídá další otázkou. Myslela jsem, že se ta holka ode mě už něco naučila. „A to jste dělaly celou hodinu a něco?" Lexi rychle přikývla, ale stále uhýbala pohledem. Ukazováčkem jsem ji chytla pod bradou a nasměrovala jí hlavu tak, že jsme se koukaly z očí do očí. „Lexi, opravdu to bylo tak, jak říkáš? Přísaháš?" Zeptala jsem se přísně a nadzvedla obočí. „Jo!" Odpověděla úsečně. „Dobrá, děkuji za vysvětlení. Utíkej za Kate a uvidíme se po obědě." Řekla jsem něžně a obejmula Lexi. „Jup... měj krásný den." Odpověděla mi, zatímco mě obejmula zpátky, pak se zvedla a odešla. Je pravda, že náš pan ředitel je trošku zvláštní člověk a tenhle úkol by pro něho byl adekvátní. Také jsem asi pochopila proč se ty dvě tvářily tak, jak se tvářily. Mě stačí mít s ním jednou za čas poradu a mám zkaženou náladu po celý den. Proto jsem nad tím mávla rukou a s hrůzou se podívala na zbytek těch papírů.

Zbytek školního dne probíhal poklidně hekticky. Všichni třídní učitelé hledali někoho, kdo by jim dělal společnost na školním výletě, kde musí být minimálně dva pedagogičtí pracovníci, což znamenalo, že každou přestávku jsem měla v kabinetě minimálně jednu moji kolegyni, která se mě ptala, jestli bych s ní nejela, protože jsem tento rok nebyla ničí třídní učitelkou. Já jsem se ale už domluvila s třídí učitelkou od Lexi. Na jednu stranu to bylo proto, abych jí právě usnadnila hledání, ale možná větší vliv na to mělo to, že jsem zkrátka chtěla mít Lexi pod dozorem. A jelikož to byl dvoudenní výlet s přespáním, nemůžete se mi divit. Lexi to samozřejmě ještě nevěděla, mělo to být překvapení.

Když jsem uslyšela zvonění, které oznamovalo konec hodiny, tudíž konec pátečního školního dne, řádně se mi ulevilo. Rozloučila jsem se se studenty, rychle jsem si z kabinetu vzala kabelku a vyrazila na oběd. Opatrně jsem se prokličkovala mezi frontou studentů, kteří netrpělivě čekali na oběd. Další výhoda, která mě těší je ta, že je nepsaným pravidlem, že učitelé mají na obědech přednost, proto si asi nepamatuji, kdy naposledy jsem musela nějakou frontu stát. Vzala jsem si tác s masem a rýží a sedla si k učitelskému stolu. Zatím jsem tam seděla sama. V poklidu jsem si skočila pro pití a začala jíst. Najednou mě přerušil hlas Miriam. Miriam je moje starší kolegyně, se kterou se skoro vůbec nepotkávám, protože má kabinet na úplně opačné straně a jednoduše řečeno, není to člověk, se kterým bych chtěla trávit svůj volný čas. „Můžu si přisednout?" Zeptala se uspěchaně. „Samozřejmě." Odpověděla jsem mile. „To bys nevěřila, co se mi dnes stalo." Začala Miriam, jakmile si dosedla. „Povídej." Zeptala jsem se zvědavě. „Představ si, že dvě studentky kouřily dnes na záchodě." Řekla Miriam celá rozpačitá. „Jako vážně? A víš, kdo to byl?" Otázala jsem se a v duchu si pomyslela, kdo by byl tak hloupý a kouřil ve škole na záchodě. „Myslím, že se jmenovaly Lexi a Kate, ale víš co, já tu třídu neučím a ty dívky neznám, zatím jsem to nikomu neřekla, zavedla jsem je k řediteli a nechala trest na něm." Dořekla Miriam a já jen cítila, jak ve mně roste vztek.