Učitelčina holčička

43

*Miranda POV*

Sice jsem byla naštvaná, protože nemám ráda, když mě někdo neposlouchá, ale zvolila jsem jinou taktiku. Sedla jsem si zpět na gauč a dala hlavu do dlaní. Koutkem oka jsem viděla, jak Lexi stojí opřená o futra s jedním prstem v puse a pozorně mě sleduje. Teď ji mám tam, kde jsem ji chtěla mít. Smutně jsem si povzdychla a začala předstírat, že pláču.

Lexi okamžitě byla u mě. Stále jsem nenápadně sledovala, jak bude reagovat. První si mě chvilku prohlížela, ale když jsem se stále na ni nepodívala, vylezla na gauč, sedla si vedle mě a obejmula mě. Normálně bych z tohoto gesta byla naměkko, ale teď jsem jí potřebovala promluvit do duše a zůstat silná. „Maminka smutná?" zeptala se tiše. Teprve teď jsem zvedla hlavu z dlaní. Lexi okamžitě využila příležitosti a snažila se dostat na můj klín. Pomohla jsem jí, aby se pohodlně usadila. „Maminka je moc smutná, protože si myslela, že má doma hodnou holčičku, ale místo toho má doma nějakou neposlušnou holku." začala jsem pomalu mluvit. Lexi měla sklopenou hlavu a hrála si se svými prsty. „Myslíš, že maminka chce doma někoho, kdo neposlouchá?" zeptala jsem se a nadzvedla obočí. Lexi jen zavrtěla hlavou. „Ano, nechce. A co by teda moje malá holčička měla říct, aby maminka už nebyla smutná?" tentokrát jsem použila takový ten tón hlasu, který používají maminky, když potřebují, aby si její dítě uvědomilo, že udělalo něco špatně.

Chvilku bylo ticho, věděla jsem, že si to potřebuje srovnat v hlavě. „Promin..." ozvalo se po chvilce, Lexi si stále intenzivněji hrála se svými prsty a já věděla, že cítí vinu. „A za co přesně se omlouváš?" dodala jsem. „Neposlouchala tě a koukala na televizi..." zašeptala tiše. Tohle mi jako omluva stačilo.
Ukazováčkem jsem jí nadzvedla hlavu, aby se na mě musela podívat. „Děkuji moc Lexi, za to, že ses mi omluvila, ale stejně jsi vědomě porušila něco, co jsem ti zakázala, proto se teď pár dní nebudeme dívat na televizi, zní to fér?" nechtěla jsem ji trestat, ale malá Lexi potřebovala nastavit určité hranice, a proto jsem věděla, že musím.

Dívaly jsme se sobě navzájem do očí. Viděla jsem v jejím výrazu, že urputně přemýšlí. „Jo..." vykoktala ze sebe a mohla jsem sledovat, jak se jí její oči zalívají slzami. „Nenene kočičko, žádné slzy, maminka ti vše odpustila a má tě ráda pořád stejně." řekla jsem a rychle jsem ji obejmula. Lexi potichu brečela na moji hruď a já se jí snažila utišit.

Po chvilce si začala dřít očka. „Co kdybychom šly do mého pokoje a chvilku si tam odpočinuly? Myslím, že někdo potřebuje malý šlofíček."  řekla jsem sympaticky „Ne mimi!" zabručela Lexi, která stále schovávala obličej na mé hrudi. „Nejsi miminko? Já myslela, že jo!" načež jsem jí začala lechtat na bříšku. Lexi se okamžitě začala smát. „Stop! Mamíí!" začala sebou šít. „To je moje veselá Lexi!" Lexi se na mě podívala a zase si chtěla dát prst do pusy, naštěstí jsem jí chytla ruku dřív, než to mohla udělat. „Zkus tohle." natáhla jsem se a podala ze stolu její dudlík. Lexi si ho okamžitě strčila do pusy a začala ho cumlat. Opatrně jsem stoupla, Lexi jsem si posadila na můj bok a vyrazila do mojí ložnice. Posadila jsem ji na druhou stranu postele a došla do jejího dětského pokojíčku pro knížku. „Co kdyby ti maminka četla, zatímco ty bys nechala odpočinout svá očka, samozřejmě nemusíš spinkat, jen zavřeš na chvilku oči a když je pak zase otevřeš, nebudou tě bolet." navrhla jsem jí mile, zatímco jsem se posadila na postel, opřela se o rošt a položila její hlavu na můj klín. Lexi jen přikývla. Nasadila jsem si brýle, jednou rukou začala Lexi hladit po vlasech a začala jsem číst. A bylo to přesně tak, jak jsem si myslela, ta holka do pěti minut nevěděla o světě.  Opatrně, abych jí nevzbudila, jsem jí dala pusu na tvář, a poté ji přemístila na její stranu postele. Do ruky jsem jí vložila plyšovou kočičku a naposledy jsem ji zkontrolovala, než jsem opustila ložnici a šla na chvilku do obýváku.

Chvilku jsem se dívala na televizi, ale když mě tam nic nezaujalo, vstala jsem a rozhodla se, že začnu vařit. Stála jsem u ledničky a vyndávala potřebné věci, když v tom jsem slyšela mé zvonění. Honem jsem zavřela ledničku a vydala se za zvukem. Koukla jsem se na displej. Byla to třídní učitelka od Lexi, trošku jsem se zarazila, ale klikla jsem na zelenou ikonku. „Haló?" ozvala jsem se první. „Ahoj Mirando, promiň, že tě ruším takhle v sobotu, ale mám velký problém. Víš, že ve středu jede celá škola na výlet, měla jsem jet s Beth, protože je zastupující učitel, ale Beth je bohužel nemocná, tak jsem se chtěla zeptat, jestli bych mohla počítat s tebou?" dostala rychle ze sebe. Z jejího hlasu jsem poznala, že jsem opravdu její poslední naděje, hrozně jsem na ten výlet s Lexi chtěla jet, ale věděla jsem, že tu není žádná šance, až do teď. „Elis, jestli jsem opravdu tvoje poslední záchrana, tak dobře, pojedu ráda." odpověděla jsem mile. Chudák Elis ani nevěděla, jak moc mi toto hraje do karet. „Ty jsi zlatá! Pošlu ti emailem detaily a v pondělí se ještě domluvíme osobně?" už zněla poněkud veseleji. „Dobře, tak klidně pošli řediteli, že jedu s tebou, ať to máš z krku a měj se." ukončila jsem rozhovor a zavěsila telefon. Teď jsem měla daleko lepší náladu. Byla jsem nesvá jen z pomyšlení, že je Lexi někde na dva dny sama beze mě. Ta holka potřebuje moji neustálou kontrolu, protože je všehoschopná. Zapnula jsem si potichu písničky a pokračovala s přípravou jídla.

Už jsem téměř finišovala, zbývalo mi pouze nachystat na stůl, když v tom jsem slyšela tiché krůčky. Pootočila jsem hlavou a viděla Lexi. Byla převlečená černých kraťasů a bílého tílka. „Ahoj." řekla usměvavě a šla pomalu blíž. „Mám tu co dočinění s velkou Lexi?" zasmála jsem se a pokynula jí, aby si sedla. „Probudila jsem se venku ze svého littlespace, tak jsem se převlékla, jestli to nevadí." její tváře zase jemně zčervenaly. „Nevadí, stejně jsem si o tom všem chtěla promluvit s tebou, až se zase budeš cítit velká." Lexi jen kývla, usadila se ke stolu a čekala. Já jsem mezitím nabrala polévku a donesla jí ke stolu. Poté jsem se usadila naproti Lexi. „Lexi, jak ses cítila, když jsi byla ve svém littlespace?" začala jsem první. „Bylo to najednou jiné, užívala jsem si to, klidně bych takhle zůstala celý den, jen když jsem se probudila, tak jsem se prostě cítila velká." odpověděla mi. „Lexi, to vůbec nevadí, to víš, že bych byla ráda, kdybych měla moji malou holčičku celý den, ale nezapomeň, že já mám ráda obě Lexi úplně stejně. To k té první části a k té druhé, takže můžeme takhle pokračovat dál, ano?" zeptala jsem se narovinu. „Ráda bych, jen upřímně nevím, jak se zase do toho littlespace dostat...." to poslední slovo skoro polkla. „Neboj, já si myslím, že vím." a mrkla jsem na ni. „Teď už jez, ať ti to nevystydne." Lexi okamžitě sáhla po lžičce a začala jíst. „A jen tak mimochodem, právě mi volala tvoje třídní učitelka a hádej, kdo s vámi jede ve středu na výlet?"

*Ahoj! Jen vám chci oznámit, že kapitoly snad budou vycházet pravidelně jednou týdně a to buď v pátek, nebo v sobotu. Tak jen, ať se pak zbytečně neptáte :) Nikdy se mě nebojte kontaktovat, kdyby něco a mějte se hezky! L*