Učitelčina holčička

31

*Miranda POV*

„Lexi, uklidni se!" Řekla jsem přísným hlasem, když jsem vzala Lexi za ruku. Poté, co si uvědomila, že dveře jsou zamčené a není cesty ven, začala brečet. „Je to jenom voda. Byly jsme dnes na spoustě míst a určitě jsi celá špinavá." Koukla jsem se jí do očí a ukázala na šmouhu na její ruce. Lexi však jen zavrtěla hlavou a brečela dál.

Rychle jsem se vrátila zpět k vaně a vypnula kohoutek, aby voda nepřetekla. Koukla jsem se přes rameno a Lexi pořád stála na místě, držela jednou rukou kliku a zkoušela lomcovat dveřmi. „Lexi, tohle nepůjde." Řekla jsem trochu klidněji a vytáhla klíč z kapsy. „Tohle je jediná cesta ven, ale dám ti ho až se okoupeš." Jen se na mě naštvaným výrazem podívala něco zamumlala, vyrazila mým směrem a snažila se mi klíč sebrat z ruky. Jen jsem si povzdechla a rychle schovala klíč zpátky. „Ne Lexi!" Okřikla jsem ji, zatímco jsem se ji snažila zpacifikovat. Sedla jsem si na zem a násilím si ji posadila na klín, snažila se vší silou uniknout, ale moje sevření bylo silnější. Počkala jsem chvilku, až jí dojde, že tudy cesta nevede. Po pár minutách se přestala vrtět, zabořila svou hlavu do mé hrudi a potichu brečela. „Je to jenom vana, co s ní dneska je?" Pomyslela jsem si v duchu a začala nás obě něžně kolíbat.

„Tak co? Můžeme?" Zkusila jsem to za chvilku. Lexi stále nic neříkala, jen se na mě podívala stejně naštvaným výrazem jako předtím. Pustila jsem ji ze svého objetí a Lexi si stoupla. „Lexi sundej si to oblečení prosím." Pořád jsem se nevzdávala. Ale bohužel Lexi zase zavrtěla hlavou. „Já nechci..." Zaprotestovala. „Buď to půjde po dobrém, nebo po zlém. Počítám do tří." Stále jsem seděla na zemi a sledovala, co bude dělat. Jen stála, ruce měla zkřížené a čekala. „Jedna." Začala jsem počítat. Nic. Pořád stála a měla vítězoslavný výraz. „Dva. Lexi nepokoušej mě." Řekla jsem přísným hlasem. Jen se usmála ještě víc a čekala. „Tři!" Řekla jsem nahlas, načež jsem v rychlosti stoupla, chytla ji za ruku, aby mi nemohla nikam utéct a začala jí sundávat oblečení. Lexi asi vážně netušila, že to udělám, protože začala hned hystericky brečet a bránit se. „Lexi nech toho!" Pohrozila jsem jí a dala jí jednu na zadek. Bylo to přes kalhotky, takže to nemohlo tak bolet. Najednou sebou přestala šít a podívala se na mě. V jejím výrazu se něco změnilo.

„Nechči..." Zakuňkala a ukázala na vanu. „Nechči?" Zeptala jsem se sama sebe v duchu. Že by se to konečně stalo? Ale jak? „Lexi, víš, kolik ti je?" Přestala jsem ji vysvlékat a koncentrovaně ji sledovala. Začala něco dělat s prsty až najednou ukázala tři prsty. „Či" Řekla hrdě. Teď se mi to potvrdilo. Rychle jsem se snažila celou situaci přehrát v hlavě znovu, ale jediná věc, která by to mohla být byla ta, kdy jsem Lexi plácla po zadku. Ale to přece není řešení. Přece ji pokaždé, když bude chtít být ve svém littlespace nemůžu plácat nebo celkově být na ni zlá. Tohle nebylo správné řešení. Byla jsem ráda, že je teď ve svém littlespace, malá Lexi mi vážně chyběla, ale musíme s Lexi vymyslet něco jiného. Musíme přijít na nějaké řešení, kdy Lexi spadne do littlespace ráda. Tady si myslím, že do někoho spadla, protože chtěla utéct před nepříjemnou situací. Bylo toho dneska na ni tolik, že potřebovala vypnout. Rychle jsem se vrátila do reality, protože Lexi sebou začala zase ošívat. Momentálně to nebyla velká Lexi, která by měla chápat, že se musí jít okoupat. Teď jsem před sebou měla malou holčičku. Musela jsem zvolit jiný přístup.

„Lexi, zlatíčko, vidíš tam tu kytičku?" Zeptala jsem se klidně a ukázala na orchidej, která stála na parapetě. Lexi jen přikývla. „A myslíš, že umíš spočítat kolik má listů? Protože si myslím, že to nezvládneš." Musela jsem ji něčím zabavit. „Zvládnu!" Vykřikla a hned se dala do usilovného počítání. Já ji mezitím mohla v klidu vysvléknout a hodit špinavé oblečení do koše. „Štyži" Odpověděla s vážným výrazem po chvilce, chudinka byla tak zaneprázdněná, že si mé práce ani nevšimla. „Ty jsi moje šikovná holčička." Řekla jsem sladce a dala jí pusu na čelo.

„Dívej! Víš, kdo to je?" Zeptala jsem se jí, zatímco jsem z košíku pod umyvadlem vytahovala Barbie. Měla jsem tam schovaných pár hraček přesně pro takové případy. „Nee...Kdo to je?" Zeptala se nedočkavě. „To je Amanda, ale Amanda se bojí vody. Co kdybys jí ukázala, že se vody bát nemusí?" Zeptala jsem se jí. „Bojí?" Zopakovala jen po mě. „Ano, ona se bojí, ale ty se určitě nebojíš, nebo snad ano?" Na to Lexi zavrtěla hlavou a snažila se dostat do vany. Opatrně jsem jí pomohla, aby si neublížila. Jen jsem se tomu gestu zasmála. Vždy vím, jak lidi dostat tam kam chci. Podala jsem Lexi Amandu a řekla jí, že na ní musí pomalu, protože je ve vodě poprvé. Lexi opatrně vzala panenkou pod svá křídla a svojí dětskou hatmatilkou se jí snažila vysvětlit, že vody se bát nemusí. Já jsem mezitím využila situace, vzala dětské mýdlo a začala Lexi jemně umývat. Začala jsem se zády, potom jsem přešla na ruce a břicho. „Lexi, mohla by sis prosím stoupnout?" Zeptala jsem po chvilce. „A ploč?" Zeptala se zpátky. „Protože Amanda mi pošeptala, že by chtěla být vysoká jako ty. Co kdybys jí ukázala, jak jsi vysoká?" Pořád jsem hrála tuhle hru. Jen jsem to dořekla a Lexi už stála, panenku držela v jedné ruce a říkala jí, že když bude dobře papat, jednou bude stejně vysoká jako ona. Já jsem nechtěla ztrácet čas, proto jsem jí rychle umyla zadeček, potom jí lehce poplácala po stehnu a naznačila jí, aby trošku rozkročila nohy, naštěstí to pochopila a já jí mohla jemně umýt její pipinku. Pak už jsem rychle dodělala zbytek. „Lexi, Amanda mi právě řekla, že už jí je zima a chtěla by ven, co kdybys byla kamarádka a šla s ní taky?" Zeptala jsem se, když už jsem byla hotová. „Tak jooo... mám ji láda." Řekla vesele. Tahle dětská nevinnost mi tak moc chyběla.

Vzala jsem ručník, rychle Lexi utřela, samozřejmě jsem musela i Amandu, to mi Lexi během toho utírání řekla tak dvakrát. A potom zabalila Lexi do jejího županu. „Pizza je dnes asi celá moje." Zasmála jsem se v duchu, když jsem Lexi vedla za ruku ven z koupelny. Došla jsem s ní až do mé ložnice a posadila ji na postel. Všechno její dětské oblečení jsem měla zatím provizorně u sebe v šatně, do té doby, než nám přijde její nábytek.

„Zlatíčko, počkáš tady prosím? Maminka ti půjde vybrat pyžámko." Řekla jsem jí něžně. A pak jsem se zarazila. Bylo to poprvé, co jsem sama sebe nazvala maminkou. Najednou jsem cítila ten hřejivý pocit u srdce, ten klid, ale zároveň strach z toho, jak na to bude Lexi reagovat. Otočila jsem se jejím směrem, ale Lexi jen poklidně seděla na posteli a ukazovala Amandě moji ložnici. Oddychla jsem si a šla do šatny. Vybrala jsem jí lehnou noční košilku s Elsou a bílé ponožky. Když jsem se vracela zpátky, Amanda ležela na zemi a Lexi měla hlavu opřenou o kolena a brečela. „Lexi, co se stalo?" Přiběhla jsem rychle k ní a dala jí ruku na rameno. „Promiň, já nechtěla." Vysoukala ze sebe a lapala po dechu. Bylo jasné, že malá Lexi je pryč a mám před sebou zase velkou Lexi.

*Ahoj! Je tu další kapitola! Jelikož zítra odjíždím pryč a vracím se až ve středu, tak další část bude až ke konci týdne. Ale nechtěla jsem některé z vás čekat tak dlouho. Snad se vám tento díl bude líbit a taky mám jednu otázku. Breast-feeding (kojení.. ale v češtině mi to zní divně. Ano či ne? Nevím, jestli to pro některé z vás už není moc. Proto bych chtěla slyšet váš názor! Pokud nechcete psát veřejně, můžete do zprávy! Mějte se fajn. L*