Učitelčina holčička

11

*Lexi POV*

Bylo nedělní dopoledne a já jsem seděla na posteli a přemýšlela. Celý víkend byl zvláštní, ale svým způsobem krásný, nikdy se o mě nestaral tak láskyplně jako Miranda. Nechtěla jsem o tento náš „vztah" přijít, spíš jsem to asi musela nějak vstřebat. Myslela jsem, že jsem ve svém littlespace už dost stará na pleny, ale v přítomnosti Mirandy jsem pravděpodobně sklouzla do mladšího věku, než jsem si myslela, že jsem. Jenže pořád. Je to moje učitelka. Jak se mám na ni zítra podívat a dělat, že se nic nestalo? Že ji nemohu obejmout vždy, když budu potřebovat. Co když najednou sklouznu do mého littlespace ve škole. Bude se na mě zlobit? Hlavou mi lítalo hrozně moc otázek.

Jedno jsem ale věděla jistě. Chtěla jsem v tomhle pokračovat. Nikdy jsem se necítila s někým takhle v bezpečí. Líbilo se mi nic neřešit a nechat ji, aby se o mě postarala. Zároveň jsem byla zcela v její moci. Mohla o mě rozhodovat a já se nechala. Ze začátku jsem se bála, že Miranda bude takový ten typ, který bude ode mě vyžadovat MDLG s nějakým sexuálním podtextem, ale bylo evidentní, že taková ona není. Prostě se jen chtěla o někoho starat. A byla jsem ráda, že to mohu být zrovna já. Jen jsem jí asi své pocity musela říct osobně. Včera při odvozu domů mi sama řekla, že si musíme promluvit a asi měla pravdu. Znala mě jako svou studentku a jako malou Lexi, potřebovala jsem, aby poznala i normální holku Lexi. Vzala jsem telefon, našla její číslo a začala psát.

Lexi: Ahoj, přemýšlela jsem a myslím, že bychom si o tom všem měly promluvit...

Miranda: Ahoj Lexi, máš pravdu, myslím, že obě potřebujeme slyšet úhel pohledu té druhé. Co kdybych šly zítra po škole na kávu a celé to probraly.

Lexi: Super, budu se těšit!

Miranda: Měj se krásně a uč se!!

Lexuí: Ty taky a neboj! :P

*Miranda POV*

Seděla jsem zrovna v kuchyni, když mi zavibroval telefon a já viděla zprávu od Lexi. Byla jsem moc ráda za to, že se mi sama od sebe ozvala. Bála jsem se, že se tomuto rozhovoru bude vyhýbat, ale postavila se k tomu čelem. Usmála jsem se, položila telefon a vrátila se zpět k práci. Ale přesto všechno jsem si v hlavě urovnávala vše, co bych jí ráda zítra řekla.

*Kratší kapitola, ale usoudila jsem, že je lepší ji zveřejnit teď, než abyste museli čekat. Zároveň vím, že v téhle části se nic extra neděje, ale i to k příběhu patří! Další část bude o dlouho očekávaném rozhovoru a možná přijde i nějaká změna. Ty které jsem touhle kapitolou zklamala se omlouvám. L*