Učitelčina holčička

65

*Lexi POV*

Hrací den s Emily byl docela vyčerpávající. Ze svého littlespace jsem se dostala chvilku poté, jakmile odpoledne odešly. Potřebovala jsem být na chvíli sama sebou. Dospívající holkou, která má i svůj život. Naštěstí tohle Miranda chápe a nebyla naštvaná. Bylo na ní vidět, že sama potřebuje chvilku odpočinku.

Proto jsme si každá zalezly k sobě. Miranda seděla na svém křesle a četla si knížku, zatímco já jsem šla k sobě do pokoje a pustila si písničky.

Další naše setkání bylo u večeře, kdy jsme si jen každá namazaly chleba a dohodly se na tom, že mi jen přijde říct dobrou noc. Mě osobně to nevadilo, nebyla jsem ve svém littlespace, takže jsem se o sebe dokázala postarat sama a vlastně jsem se těšila na chvíli klidu. Zároveň mě uklidňovalo, že bylo na Mirandě vidět, že jen potřebuje chvilku. Nebylo to, že by se mnou nechtěla být nebo že by přede mnou něco tajila, a proto jsem s tím byla v pohodě.

Lehla jsem si do postele a vzala do ruky telefon. Už jen dva dny a je konec. Zítra máme ve škole grilování. Ne že bych se tam těšila. Bude tam moc lidí a všichni se určitě budou chtít bavit s Mirandou, která samozřejmě bude ve svém živlu. A na mě nebude mít čas. A já se stejně budu snažit být nenápadná, protože nepotřebuji, aby další lidi věděli, že spolu máme jiný vztah než jen učitel-žák. Ughh... Lexi, tvůj život je náročný a ty bys měla být míň žárlivá! Ale copak to jde?

Nějakou dobu jsem takhle ležela a přemýšlela. Nakonec jsem však pocítila únavu, a tak jsem zamířila do sprchy a při té příležitosti jsem si rovnou vyčistila zuby. Převlékla jsem se do pyžama a čekala, až Miranda přijde.

Naštěstí jsem nemusela čekat dlouho. Zrovna jsem si naklepávala polštář, když v tom jsem uslyšela zaťukání. „Dále!" řekla jsem potichu. Pomalounku se otevřely dveře a vnich stála Miranda. Sama byla pravděpodobně už převlečená do pyžama, protože na sobě měla župan.

„Přišla jsem ti říct dobrou noc." Řekla mile a pomalu přicházela ke mně. Najednou jsem ucítila ten strach, který se ve mně někde schovával. Vzpomněla jsem si na předchozí noc. Žaludek se mi otočil o 360 stupňů a připadala jsem si, jako bych zamrzla.

„Lexi? Lexi! Jsi v pořádku?" Zeptala se Miranda vyděšeně a rychle přispěchala až ke mně. „Jo... jen..." Vysoukala jsem potichu ze sebe a kousla se do jazyku. Nemůžu se jí na to zeptat. Bude si o mě myslet, že jsem divná. Bude si myslet, že jsi na ni až moc závislá. Bude tě mít za chvíli plné zuby. Dej jí pokoj. Ale já vím, že by mi to pomohlo... Ne Lexi. Zvládneš spát sama jako velká holka.

Miranda si najednou sedla vedle mě, otočila si mě směrem k ní a chytla mi ruce. „Zlatíčko, víš, že mi můžeš říct všechno. Poslouchám." Její hlas zněl lehce vystrašeně. Vážně jsem se chtěla zeptat. Ale nemohla jsem. Nuceně jsem se usmála a zeptala se: „Já jen... budou na tom zítřejším grilování i bezmasé věci?" Zeptala jsem se na první věc, která mě v hlavě napadla. Neptejte se proč zrovna toto.

„Vyděsila jsi mě Lexi. Myslela jsem, že jde o něco důležitého." Oddychla si a usmála se. „Hej. Bezmasé věci jsou důležité. Nedělej z nich méně důležité jen proto, že miluješ maso." Ohradila jsem se a zkřížila ruce.

„Dobře, omlouvám se. Tvoje otázka byla stejně důležitá jako všechny ostatní. Ale ohledně odpovědi... nemám tušení" Pokrčila rameny a pokračovala. „Jídlo zajišťoval pan školník, budeš muset počkat do zítra, aby ses dočkala odpovědi. Tak si teď pěkně lehni, abychom mohly jít obě spát a těšit se tak na zítřejší grilování." Dokončila Miranda a jemně mi zatlačila na rameno, abych si lehla. Poslušně jsem ji poslechla.