Učitelčina holčička

50

*Lexi POV*

Třeba to byl všechno jen zlý sen. Třeba to není pravda. Honilo se mi hlavou chvilku po probuzení. Ale jakmile jsem otevřela oči a můj pohled spatřil stejný výhled jako včera, bylo mi jasné, že je to realita. Naštvaně jsem se protáhla. Tohle nemůže myslet vážně. Fajn, udělala jsem špatnou věc. Zklamala jsem ji. Ale takové řešení? Jsem skoro dospělá holka, a ona se mnou bude zacházet jako s miminem? Dobře, mám ráda, když se mnou takhle jedná, ale jen v momentě, kdy chci sama od sebe. Ne, když mě takhle nutí. Ale počkat! Je pátek, což znamená, že obě musíme do školy. Nemůže tuhle hru hrát věčně.

Na další přemýšlení jsem neměla čas, protože se otevřely dveře a v nich stála Miranda. Byla už oblečená. Její černé šaty dokonale pasovaly na její postavu. Ugh... Chci jednou chodit oblečená stejně elegantně jako ona. „Dobré ráno holčičko." Řekla s úsměvem a v ruce držela flašku s mlékem. Jen jsem protočila oči a otočila se na druhý bok. Slyšela jsem známý zvuk otevírání bočnic, a najednou jsem měla hlavu na jejím klíně. „Dneska se nám někdo neprobudil do růžova." Poznamenala tiše. Neměla jsem náladu s ní mluvit. Jen jsem zabručela. Miranda na nic nečekala a vyndala mi můj dudlík z pusy. Ani jsem nepostřehla, že jsem ho měla. „No tak Lexi... otevři pusu... maminka má pro tebe něco dobrého." Snažila se mě přesvědčit, ale já se nedala. Po pěti minutách přemlouvání si povzdychla a položila láhev na stolek. „Proč si to děláš ještě těžší..." Utrousila, načež jsem jí chtěla odpovědět něco jako: „Je to tvoje chyba." Ale jakmile jsem otevřela pusu, Miranda využila situace a hned jsem měla v puse dudlík od flašky. Snažila jsem se ho vyplivnout, ale Miranda ho u mé pusy držela dost přesvědčeně a zároveň mi držela ruce, abych se nemohla bránit. Věděla jsem, že tento souboj mám prohraný.

Naštvaně jsem se na ni koukla. Toto kolo vyhrála, ale nikdo neřekl, že to budu pít. Ale to jsem ještě nevěděla, že stačí, aby Miranda tu láhev zmáčkla a mléko začalo téct samo. Rychle jsem začala polykat, abych se neudusila. „Vidíš, že to jde." Řekla mile a začala mě jemně plácat po zadečku. Sakra... až teď jsem si uvědomila, že jsem asi v noci použila moji plínku. Hned jsem zčervenala. „Ale to nic Lexi.. malé holčičky ještě neumí chodit na záchod jako ty velké." Samozřejmě, že Miranda hned poznala, co se mi honí hlavou. Jakpak by ne? Musela slyšet ten zvuk, když mě plácala a zároveň si musela všimnout mého obličeje.

Láhev byla za chvilku prázdná. „Šikovná." Poznamenala a dala mi pusu na čelo. Poté vstala a došla pro moje věci. „Protože jdeme dnes obě do školy, maminka pro tebe vybrala tyhle krásné šaty." Řekla a ukázala mi světle modré šaty, na kterých byly červená lízátka. Ten, kdo by nevěděl o našem vztahu, by si řekl, že to jsou normální šaty, akorát trošku dětinské. Ale mě připadaly jak pro mimina.

„V tomhle do školy nepůjdu." Přece mě nemůže nutit. „Ne? No tak já nevím, ještě můžeš jít v tomhle." Odpověděla mi a ukázala mi druhou variantu. Byl to letní overal s medvídky a na přední straně byl nápis- Hodná holčička. Protočila jsem oči a vzala si od ní ty modré šaty. „Já to věděla."  Zase se divně usmála a poplácala mě po zadečku. Stejně jsem ale musela počkat, až mi Miranda pomůže sundat oblečení, které jsem měla teď. Poté mi přes hlavu oblékla šaty a naznačila mi, abych se položila.

Ač nerada, poslechla jsem ji. Ale to jen z toho důvodu, že jsem na sobě tu mokrou plínku už déle nechtěla mít. Miranda mi rozepla dva pásky na každé straně. Já jsem si preventivně dala polštář přes obličej, aby neviděla, jak moc se červenám. Kdybych byla malá Lexi, tak by mi to nevadilo. Miranda to dělala už několikrát. Ale toto bylo něco jiného. Tohle odkazovalo na náš vztah. Já budu vždy ta dole a Miranda ta nahoře. A ač mě děsilo to přiznat. Vnitřně jsem to milovala.