Učitelčina holčička

46

*Miranda POV*

Neberte to špatně, samozřejmě jsem chtěla, aby si Lexi výlet užila. Ale chtěla jsem ji mít pod kontrolu. Kdyby byla na pokoji jen s Kate, neřekla bych ani slovo, ale pokoje byly po čtyřech a jelikož tu třídu dost dobře znám, vím, že jsou schopni čehokoliv. Proto, když mi Elis o tom problému s pokoji řekla, hned mě napadlo řešení. Včera jsme měly poradu, kde jsme diskutovaly o tom, jak to uděláme a mě napadlo skvělé řešení v podobě náhodného výběru. Samozřejmě jsem se přihlásila o to, že to klidně vylosuji. Elis s tím neměla žádný problém, a tak jsme společně napsaly jména všech studentů, jen teda s tím, že papírek, kde bylo napsané jméno Lexi jsem nenápadně označila, abych se v autobuse nepřehmátla. Věděla jsem, že o tom Lexi nemůžu říct, protože by pak byla akorát naštvaná a zbytečně bych se musela vypořádávat s jejím výbuchem. Bohužel si ale myslím, že Lexi v autobuse došlo, že to nebyla tak úplná náhoda, protože mě celou cestu nenápadně bouchala do sedačky. Snažila jsem se to ignorovat, protože jsem věděla, že je naštvaná na celý svět.

Po hodině a půl nekonformní jízdy jsme konečně dojeli na místo. Elis teď zažívá nějaké problémy jejími dětmi, takže mi o tom celou cestu vyprávěla. Samozřejmě mi to nevadilo, aspoň cesta rychleji uběhla, ale už jen z té jízdy mě z ní bolí hlava. Vystoupila jsem z autobusu první, protáhla si záda a pak čekala na ostatní, než si vytáhnou věci z kufru. Já jsem se naštěstí sbalila do kabelky, kterou jsem měla celou cestu u sebe. Konečně vylezla i Lexi, naštvaně se na mě podívala a poodešla o kousek dál. Občas se musím v duchu zasmát, jak moc dětinská je, a přitom si to nechce přiznat.

Přepočítali jsme se a konečně jsme vyrazili do našeho útočiště. „Dobrá! Vytvořte čtveřice a počkejte u vchodu!" zavelela Elis a šla dovnitř vyřešit rezervaci. Já jsem stála úplně vzadu a povídala si s jedním studentem o jeho dobrém umístění na olympiádě. Lexi na nás občas pokukovala a snažila se odposlouchávat o čem se bavíme. I když byla naštvaná, viděla jsem v jejích očích tu žárlivost. Chudinka. Měla by vědět, že jen ona je mým středobodem.

Najednou se Elis vrátila a v ruce držela svazek klíčů. Všichni, až na Lexi, vytvořili zástup, vzali si klíče a rychle si běželi zamluvit nejlepší postel. Nakonec jsme před budovou zůstaly jen my tři. Já, Elis a Lexi, která se dívala do země. "Elis, klidně můžeš jít najít náš pokoj, já Lexi ukážu její a pak hned přijdu." Řekla jsem mile. Elis jen přikývla a odešla. "Lexi, jdeme!" Oznámila jsem jí a už měla nakročeno ke dveřím, ale Lexi stála přibitá na místě, jako socha. "Lexi, změň okamžitě svoje chování prosím, nemám problém tě ohnout přes koleno a přede všemi ti naplácat." Chápu, že mohla být naštvaná, ale šlo jen o maličkost a mě pomalu začala docházet trpělivost. Samozřejmě, že bych jí přede všemi nenaplácala, ale to jsem jí nemohla přiznat. Přísně jsem se na ni podívala a dala ruce v bok. Lexi stále nic neřekla, ale tentokrát se rozešla směrem ke dveřím. Vítězný bod pro mě. Rozhlédla jsem se, jestli je někdo na chodbě, ale všichni byli zalezlí u sebe a pomalu si vybalovali, proto jsem využila příležitosti, chytla Lexi za ruku a odtáhla ji do jejího pokoje, který úplnou náhodou byl hned vedle našeho.

"Vybal si prosím a potkáme se potom na svačině, dobře?" Řekla jsem jí tentokrát něžně, když jsme obě byly uvnitř. Pokoj byl vybavený decentně. Válenda, noční stolek, skříň a dvě křesla s malým konferenčním stolkem. Na můj vkus moc staromódní, ale na jednu noc to bohatě stačilo. Rozloučila jsem se s Lexi a vyrazila se podívat na náš pokoj. Elis byla uvnitř a chystala hry na večer. Náš pokoj vypadal podobně. Dvě postele naproti sobě, dvě skříně, dvě křesla a velký stůl, ale obrovská výhoda byla ta, že náš pokoj obsahoval také jednu neprůchozí koupelnu a záchod. Protože už ze začátku jsem odmítala chodit na záchod na chodbu s ostatními. Mám ráda určitý komfort, a proto jsem byla ráda, že nám vyhověly. Vyndala jsem si věci z kabelky a vše si řádně uspořádala. Pak jsme se s Elis rozhodly, že dáme studentům ještě chvíli času na pokojích a šly si objednat kávu.

Sraz se všemi byl naplánovaný na deset hodin. Slečna Lexi nás poctila také svojí návštěvou, a dokonce to vypadalo, že má konečně lepší náladu. Vím, že to teď bere jako křivdu, ale až bude starší, poděkuje mi. Bylo krásné počasí. Naplánovaná procházka měla být dlouhá 15 kilometrů, a tak jsem zvolila černou sportovní sukni a tílko. Pravidlo číslo jedna zní: Buď dáma za každou cenu. Nebojte, místo bot na podpatku jsem zvolila elegantní černé tenisky. Vytvořili jsme zástup, spočítali se, Elis našla kudy jít a pomalu jsme vyrazili. Jelikož kluci chtěli být aktivní, šli vepředu a hledali modré šipky na stromech, které nás měly vést po celou cestu. Naštěstí celá procházka byla v přírodě, a tak jsme umožnili klukům jít první a ukazovat nám cestu. Lexi šla vedle Kate tentokrát se už obě usmívaly a o něčem se bavily. My s Elis jsme šly vzadu, aby se nám náhodou někdo nezatoulal, a tak jsem měla šanci několikrát vidět Lexi, jak se s obavou otáčí, jestli jdu s nimi. Vždy jsem se musela v duchu zasmát.

Kolem dvanácté jsme našli příjemnou hospodu, kde jsme se rozhodli, že se najíme. Věděla jsem, že Lexi si určitě něco vybere, proto jsem si sedla s Elis ke stolu a počkala na číšníka. "A co ty? Já pořád mluvím jen o sobě, ale jak se máš ty?" Zeptala se najednou Elis. Upřímně. Není to ten typ člověka, se kterým bych chtěla rozebírat tvůj život. Na to tady byla Michelle. Na tento výlet jsem kývla jen skrz Lexi. "Jde to, víš co, mohlo by být lépe a už se nemůžu dočkat na prázdniny. Co máš vlastně v plánu ty?" Rychle jsem zkusila odvést pozornost jinam. Naštěstí můj plán zabral, protože mi celou dobu, co jsme byli v hospodě, vyprávěla o tom, jak se nemůže dočkat prázdnin v Itálii, kam s celou rodinou každý rok jezdí.