Učitelčina holčička

68

*Lexi POV*

Nechce se mi stávat. Fakt nechce. Ale je poslední den. Počkat co? Jo... je poslední den. Dneska si jdu pro vysvědčení a pak mě čekají dva měsíce prázdnin. Pořádně jsem se protáhla a otevřela oči. Místo vedle mě bylo prázdné. Podívala jsem se na hodiny na nočním stolku. Bylo půl sedmé. Proč Miranda vstává tak brzy? Koukla jsem se do rtu. Neměla jsi Lexi něco udělat? Ale co? Nemůžu si vzpomenout. Třeba to nebylo nic důležitého.

Konečně jsem vstala a podívala se, co mám na sobě. Lehce jsem zčervenala. Je něco jiného nosit plínku a noční košilku jako malá Lexi... ale když se probudím jako velká, je to zvláštní pocit.

Došla jsem do mého pokoje a vzala to rovnou do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla a usmála se. Dneska bude skvělý den. Opatrně jsem si odlepila dva proužky a plínku hodila do koše. Byla suchá. Pyšně jsem se na sebe usmála. Vidíš Mirando? Nepotřebuji plínku. Zvedla jsem ruce a sundala si i růžovou noční košilku, poslední aspekt mě, jakožto malé Lexi.

Vstoupila jsem do sprchy a nechala se unášet příjemným pocitem proudu vody, který dopadal na mé tělo. Cítila jsem se znovuzrozena. Voda nebyla ani moc teplá ani moc studená. Tak akorát, aby mě dokázala probrat a já se mohla nastartovat na nový den.

Podala jsem si černý ručník, osušila se a oblékla si můj hedvábný župan. Vyčistila si zuby, a ještě s mokrými vlasy došla k mému kosmetickému stolu. Významný den si žádá lehkou úpravu. Moc se nemaluji, ale jednou za čas si to dovolit můžu. Navíc jsem si nenápadně od Mirandy vypůjčila její rtěnku. Dneska budu za hvězdu.

Když jsem byla konečně se vším spokojená, došla jsem k mé skříni. S Mirandou jsme na dnešní den vybraly červené šaty, které mi podle ní moc sluší. Já se v tom nevyznám. Ale když to říká ta nejvíc elegantně oblečená žena ve škole, musím jí věřit. Hotovo.

Podívala jsem se do zrcadla a nevěřila svým očím. Ty šaty mi vážně moc slušely. Hned jsem jí to musela jít ukázat. S úsměvem na rtech jsem otevřela dveře a pomalu šla do kuchyně. Bylo mi jasné, že bude tam, protože vůně kávy se šířila rychlostí blesku.

„Mirando! Mirando koukej!" Zavolala jsem celá nadšená, když jsem vstupovala do kuchyně. Můj úsměv rychle zmizel, když se naše pohledy setkaly. Miranda se vůbec neusmívala. Vražedně se na mě koukala, a přitom ťukala prsty o stůl.  „Sedni si..." Bylo jediné, co řekla. Její tón hlasu byl chladný. Hlasitě jsem polkla a hned se posadila.

„Co? Co se stalo?" Zeptala jsem se nechápavě... „Nechceš mi něco říct?" Stále bez emocí. „Měla bych?" Svraštila jsem obočí a snažila se vzpomenout... „Tak já ti to teda řeknu... můžeš mi vysvětlit, proč jsou moje nové šaty, které jsem si chtěla vzít, celé od nějakých bílých kousků?" Sakra... to bylo ono...to jsem měla ráno udělat... ta blbá plínka... úplně jsem na ni zapomněla.

„Já ... já..." snažila jsem najít vhodnou omluvu. Miranda jen odsekla rukou. „Mlč.. já ti řeknu, co se tady stalo.. včera jsi použila svoji plínku, a protože máš svoji pravdu, že jsi velká holka, tak jsi se nenápadně vytratila do koupelny a hodila ji do pračky, abych jí nenašla... mám pravdu?" Její hlas byl úplně klidný. Možná bych byla raději, kdyby křičela... dala najevo nějaké emoce... ale tohle mě děsilo ještě víc. Hrnuly se mi slzy do očí. Sklopila jsem hlavu a přikývla.

„Ne Lexi... tohle mi nestačí... bylo to tak nebo ne?" Nechtěla jsem to řešit zrovna teď. Měla pravdu. „Ano... máš..." Vysoukala jsem ze sebe. Miranda se zhluboka nadechla. 

„Lexi Lexi... co s tebou mám dělat? To máš vážně takový problém s plenkou nebo v čem je problém?" Nebylo to tak, že bych plínku nechtěla. Někde skrytě jsem si ten příjemný materiál užívala. Jen jsem prostě chtěla dokázat, že jsem velká holka... „Já nevím.. prostě jsem ti jen chtěla dokázat, že plínku nepotřebuji.. ale včera jsem se tak zabrala do povídání s Roro, že jsem na to prostě zapomněla, jen jsem nechtěla, abys na to přišla, protože nemám ráda, když máš pravdu. Ale ano, je to moje chyba..chyba malé Lexi..omlouvám se." Nemělo cenu lhát, akorát bych si tím přitížila. Pořád jsem měla sklopenou hlavu. Slyšela jsem povzdychnutí.