Učitelčina holčička

56

*Lexi POV*

„Mami?" Ozvala jsem se tichým hláskem. Maminka se na mě divně podívala a otevřela svoji náruč. Na nic jsem nečekala a rozběhla se za ní. Okamžitě jsem jí skočila na klín a přitulila se k ní.

„Neplakej..." Snažila jsem se jí uklidnit. Zvedla jsem hlavu a naše pohledy se střetly. „To nic... maminka je v pořádku broučku." Snažila se mě uklidnit, ale stále ji po tvářích stékaly slzy. Natáhla jsem ruku a dotkla se její tváře. Opatrně jsem se jí snažila utřít slzu, která pomalu zasychala pod jejím okem.

Chvilku jsme tam takhle seděly. Maminka nás obě pomalu kolíbala ze strany na stranu a snažila se uklidnit. „Jsi smutná?" Zeptala jsem se po chvíli. „Trošku, ale teď už je mi líp, když tě mám u sebe." Řekla a dala mi pusu na tvář.

„Já jsem taky smutná..." Zašeptala jsem. „Proč jsi smutná?" Zeptala se mě udiveně. „Protože když je moje maminka smutná... jsem smutná taky." Pokrčila jsem rameny. Konečně jsem uslyšela tichý smích. Smích, který mi chyběl. „Neboj, maminka už nebude nikdy smutná, a víš proč?" Rychle jsem zatřásla hlavou. „Protože má jednu hodně statečnou holčičku, která jí nedovolí být nikdy smutná, mám pravdu?" Bez váhání jsem začala přikyvovat a dala jí pusu na tvář. „A to bylo za co?" Zeptala se překvapeně. „Protože tě mám moooc ráda." Dořekla jsem a trošku cítila, jak mi rudnou tváře. „To je dobře, protože já tě mám ráda ještě víc." Řekla a polechtala mě.

Začala jsem se zběsile smát, protože jsem odmalička dost lechtivá. „Stop prosím..." Žadonila jsem po chvíli, kdy jsem se nemohla přestat smát a nemohla popadnout dech.

„Dobrá dobrá... propouštím tě." Načež jsem se konečně dostala z jejího sevření a mohla se konečně nadechnout. „Tak co? Půjdeme se nachystat do postele?" Zeptala se. „Ne... je ještě brzo!" Protestně jsem odmítla. „Je skoro jedenáct slečno. Myslím, že je nejvyšší čas jít na kutě. Nechci mít ráno protivnou malou holčičku." Maminka na nic nečekala, zvedla se a mě si posadila na svůj bok.

„Já nikdy nejsem protivná." Oznámila jsem ji, ale místo odpovědi se mi dostalo pouze přikývnutí a tichý smích. Budu jí muset zítra vysvětlit, že nevím, kde přišla k tomu, že jsem někdy protivná. Jen mám někdy náladu jí odporovat, to je celý. Ale dneska ji nechám při téhle myšlence. Opravdu se těším do postele.

Došly jsme do koupelny a maminka mě posadila na záchodové prkýnko. „Co kdybys zkusila jít čůrat jako velká holčička?" Tento nápad se mi líbil, a tak jsem přikývla.

Maminka se na mě usmála, dřepla si přede mě a sundala mi moje kalhoty. Naštěstí jsem měla šaty, které jen nadzvedla. Chvilku jsem tam tak seděla, ale nic se nestalo. Bezradně jsem se koukla na maminku. „To nic kočičko. Maminka možná zná kouzlo." Poodstoupila trošku dál a pustila vodu v umyvadle. „Tak a teď jen trošku zatlač." Zkusila jsem udělat to, co jsem slyšela a po chvilce jsem slyšela známý zvuk. Koukla jsem se před sebe.

Maminka se na mě hrdě dívala a dávala mi palec nahoru. Potom vzala vlhčený ubrousek a pomohla mi se utřít. „Maminka je na tebe moc pyšná." Řekla a dala mi pusu na čelo. „Zkusíš si sama sundat ty šaty?" Zeptala se zcela vážně, zatímco začala napouštět vanu.
Samozřejmě jsem přikývla. To nemůže být přece žádný problém.

„Mami!! Pomoc!!" Celá zoufalá jsem zavolala, když jsem se asi už tři minuty snažila převléknout šaty z mé hlavy. „Ježiš kočičko!" Zavolala maminka celá pobavená a přišla ke mně. „To není sranda..." zakňourala jsem se. „Promiň." Odpověděla pobaveně.

Najednou jsem cítila její ruce kolem mé hlavy a ani ne za vteřinu jsem zase viděla světlo. „Lepší?" Zeptala se s úsměvem na rtech. Jen jsem přikývla. „Chci jednou být stejně šikovná jako ty." Zamumlala jsem a objala ji kolem pasu. Upřímně. Tyhle naše chvíle mi chyběly.

„Jednou budeš ještě šikovnější než maminka." Odpověděla mi. „Vážně?" Nevěřícně jsem se na ni podívala. „Přísahám. Ale teď už šup do vany." Řekla a odepnula mi podprsenku, která byla posledním symbolem, který reprezentoval velkou Lexi.

Poslušně jsem si vlezla do vany. Maminka si klekla vedle mě. Vzala žínku a začala mě jemně omývat. Vana bez mých hraček nebyla vůbec zábavná. Po chvilce jsem se začala nudit, ale jelikož jsem věděla, že dnes musím být pro maminku statečná holčička a poslouchat ji, zůstala jsem sedět na místě. „A čím jsi chtěla být, když jsi byla tak malá jako já?" Zeptala jsem se po chvíli, aby mi čas lépe uběhl. Maminka se na chvíli zamyslela.

„Vždy jsem chtěla být učitelkou, abych mohla ostatním dětem pomáhat." Odpověděla mi po chvilce. „A proč?" Snažila jsem se to pochopit. „Aby byli chytří a mohli mít jednou dobrou práci." Proč musí být člověk chytrý, aby měl dobrou práci? „A proč?" Zeptala jsem se znova. „Aby pak mohli mít spokojenou rodinu a mít kde bydlet. A teď konec otázek a stoupni si." Ukončila maminka tuhle debatu. To nebylo fér. V mé hlavě bylo ještě spoustu otázek.

Opatrně jsem si stoupla a ucítila hebkost mého oblíbeného ručníku. Byl růžový a byly na něm kočičky. Maminka mě utřela a pak mě přemístila na její postel.

„Budeš dneska spinkat se mnou?" Zeptala se. Okamžitě jsem přikývla. „Dobře, tak tady chvilenku vydrž. Maminka ti donese pyžámko." Už už byla na odchodu, ale já jsem nechtěla zůstat sama. „S tebou" Vykřikla jsem a držela ruce před sebou. Maminka si povzdechla a došla ke mně.

„Dneska mi budeš dělat můj stín?" Zeptala se pobaveně. Vůbec nevím, co mi tím chtěla říct, ale prostě jsem přikývla. Maminka si mě zase posadila na svůj bok a šly jsme do mého malého pokojíčku. Dobře, nebudeme zmiňovat, že je hned vedle maminčiny ložnice. Nechtěla jsem ji opustit ani na minutu. Rychle jsme vzaly moji oblíbenou noční košilku s kočičkou a vrátily se zpátky.

Znovu jsem byla posazena na postel. „Ruce nahoru." Okamžitě jsem je zvedla a maminka mi přes hlavu oblékla pyžamo. Pak mě nasměrovala, abych si lehla. Věděla jsem, co přijde a vůbec jsem nebyla nadšená. Nepotřebuji plínku. Tu nosí jen mimina.

Snažila jsem se kroutit, ale bylo mi jasné, že je to marné. To bude další bod naší diskuse. Velké holky přece nosí kalhotky a maminka řekla, že já jsem velká holka. Když už jsem si konečně lehla, maminka mi zvedla nohy a dala pode mě jednu. Pak mě zase vrátila zpátky. Zatvářila jsem se naštvaně, aby věděla, že z toho vůbec nejsem nadšená, ale myslím, že si toho vůbec nevšimla, protože byla celá zabraná do toho, jak mě opatrně pudrovala. Potom jenom zalepila dva pásky a bylo to.

„Hotovo." Prohlásila vesele a koukla na mě. V jejích očích jsem viděla čistou lásku. Vzala mě a obě jsme si vyčistily zuby. Pak jsme se obě vrátily do postele. Maminka se rychle převlékla do její noční košilky, která vypadala oproti té mé tak smutně. Byla celá černá a taková lesklá. Nebyla vůbec tak veselá jak ta moje. Třeba jednou pochopí, že kočičky na pyžámku jsou mnohem lepší. Konečně si lehla vedle mě. Rychle jsem se k ní přitulila a instinktivně zatahala za vršek košilky.

„Ano?" Zeptala se maminka zmateně. Nechápu, že hned nepochopila, co chci, proto jsem zatahala trošku silněji a hlasitě zakňourala. „Dobře. Chápu, jen chvilinku vydrž." Řekla pobaveně a začala si sundávat ramínko. Nevím, co na tom bylo vtipného. Chtěla jsem být uražená za to, že se mi směje, ale jakmile jsem uviděla její bradavku, hned jsem se na ni vrhla a vesele sála.

Maminka si mezitím hrála s mými vlásky a potichu mi zpívala. Bylo to tak uklidňující. Tohle jsme obě potřebovaly. Po nějaké chvíli jsem ale cítila, jak se moje oči postupně zavírají. Snažila jsem se tomu bránit, ale nešlo to. Poslední, co si pamatuji bylo, jak mi maminka dává do pusy dudlík, pusinkuje mi čelo. Potom jsem uslyšela cvaknutí lampičky a úplně to poslední, než jsem upadla do říše spánku bylo to, jak mě pevně objala, abych jí nikam neutekla.

*Jen dávám vědět, že příští týden kapitola nebude, jelikož letím pryč. Ale další týden by měla být zase kapitola normálně. Mějte se hezky! L*