Učitelčina holčička

29

*Lexi POV*

Nic. Seděla jsem tam a cítila se pořád stejně. Zkoušela jsem se uvolnit a doufat, že to přijde samo. Ale film byl už skoro u konce a já se stále do svého littlespace nedostala. „Mami?" Z mého usilovného snažení mě vytrhnul hlas Emily. Otočila jsem hlavu na stranu a viděla, jak Emily natahuje ruce k Rose. „Proč jí se to povedlo a mě ne?" Otázala jsem se sama sebe v duchu. „Pššš lásko, pojď k mamince dokoukat pohádku." Pošeptala Rose Emily, zatímco jí pomáhala se zvednout a posadila si ji na svůj klín. Teď jsem se cítila na nic, ale pořád jsem to nevzdávala. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla, počítala do 20 a pak je zase otevřela. Tohle jsem zkusila asi pětkrát. Bez žádného výsledku. Zkusila jsem pevněji cumlat dudlík a hladit u toho plyšáka. Zase nic. Miranda si mého snažení všimla. „Lexi, to nic, najdeme jinou cestu..." Pošeptala mi, stiskla mi ruku a soucitně se na mě podívala. Ale já jsem už žádné další pokusy zkoušet nechtěla. Byla jsem naštvaná. Naštvaná na Emily, že jí se to povedlo. Naštvaná na Rose, že se k Emily tak láskyplně chová. Naštvaná na Mirandu, že mě takhle lituje, ale hlavně naštvaná na sebe, že nejsem schopná dostat se do svého littlespace, nejraději bych z toho kina odešla, zalezla do postele, a tak měsíc bych z ní nevylezla.

„Lexi, jdeme?" Zeptala se Miranda. Najednou jsem si uvědomila, že na plátně běží závěrečné titulky a pomalu se zase rozsvěcují světla. Rychle jsem si vyndala dudlík, schovala ho zase do kapsy a plyšáka jsem naštvaně strčila do batohu. „Jo..." Odpověděla jsem a zvedla jsem se. Ostatní lidé se už také pomalu začínali zvedat, proto jsem se otočila za sebe, abych zjistila, co bude dělat Emily. Ta už dudlík v puse také neměla, ale svého plyšového hrocha stále držela v ruce, zatímco druhou rukou držela Rose. Jen jsem si smutně povzdechla a pomalu odcházela s Mirandou ven. „Holky, počkáte tady na nás? My si potřebujeme s Emily jít na záchod něco zařídit." Zeptala se nás Rose, když jsme už všechny čtyři stály venku před kinem. Jen jsme obě současně přikývly.

Zůstaly jsme tam samy. Neměla jsem chuť si povídat, proto jsem si z batohu vyndala telefon a snažila se dělat, že jsem v pohodě. I když jsem nebyla. Miranda si vzala telefon také a když zjistila, že má asi tři nepřijaté hovory, omluvila se, popošla kousek dál a začala je vyřizovat. Najednou se otevřely dveře od záchodů a jen jsem viděla, jak Emily radostně poskakuje vedle Rose a vypráví jí něco o princeznách. „A ten dlak ji pak zachlánil." Dopověděla Emily s nadšením, když došly až ke mně. „Takže se ti to líbilo?" Zeptala se jí Rose. „Moc!" Odpověděla jí Emily a obejmula ji. To nebylo fér, takhle jsem měla já objímat Mirandu. To já jsem jí měla říkat, jak moc se mi to líbilo. Jak bych jednou chtěla být taky takovou princeznou. To já, ne Emily... „A co tobě Lexi?" Zeptala se mě Rose. „Nebylo to špatný..." Zamumlala jsem. Rose asi chtěla něco dodat, ale zrovna se vrátila Miranda zpět za námi a zeptala se, jestli nepůjdeme na zmrzlinu. Samozřejmě, že Emily okamžitě souhlasila a obě se na ni mile podívaly a usmály se na ni. „Co ty Lexi?" Obrátila najednou Miranda pozornost ke mně. „Když chcete..." Odpověděla jsem jí a pokrčila jsem rameny. A tak Rose chytla Emily za ruku a začala povídat něco Mirandě, zatímco já šla otráveně za nimi.

Kavárna, kterou vybrala Rose byla sice malinká, ale zato útulná. A kupodivu jsme tam byly takřka samy. Usadily jsme se úplně dozadu na měkké růžové sedačky a čekaly, až nás někdo přijde obsloužit. Samozřejmě Rose seděla vedle Emily a my s Mirandou naproti nim. „Mamí, můžu tu obláčkovou?" Zeptala se Emily Rose. „Zlatíčko, víš, že v kavárnách se nekřičí, že ano?" Podívala se na ni Rose a pozdvihla obočí. Tenhle pohled jsem znala. „Ano.. promin.. můžu plosím?" Omluvila se jí Emily a Rose jen přikývla. „Co si dáš ty?" Zeptala se mě Miranda. „Já nevím... třeba horkou čokoládu?" Ukázala jsem do jídelního lístku na první věc, na kterou jsem narazila a nějak moc to dál neřešila. „Dobře." Odpověděla mi Miranda a pohladila mě po vlasech. Poté přišla mladá sympatická servírka a my jsme si objednaly. Respektive Rose objednala sobě a Emily a Miranda objednala nám. „Emily, koukej, co ti maminka koupila!" Řekla Rose chvilku po tom, co jsme měly všechny na stole to, co jsme si objednaly a vytáhla z kabelky omalovánky. „Plincezny?" Zeptala se Emily a úplně se jí rozzářily oči. „Ano, princezny, chceš si jednu teď vymalovat?" Emily samozřejmě hned nadšeně přikývla. Rose jí proto z tašky podala i pastelky a Emily se pustila do vymalovávání. Rose se zeptala i mě, jestli nechci Emily pomoct, ale já jsem jen zavrtěla hlavou. Obě se na mě jen smutně usmály a začaly si povídat, že bychom příští týden mohly do Zoo. Já jsem tam seděla sama. Připadala jsem si jak páté kolo u vozu, proto jsem si zase vytáhla telefon a byla na něm.

„Mami! Koukej!" Řekla Emily, když šla Miranda zrovna platit a ukázala na svůj obrázek. Byla na něm princezna a žabák. A Emily si dala asi fakt záležet, protože přetáhla jen párkrát. „Moc krásné Emily!" Pochválila ji a dala pusu na tvář. „Tohle si dáme na ledničku, jako nový obrázek!" Dodala. Emily jen radostně přikývla a bylo vidět, že je na svou práci pyšná. „Tak co, jdeme?" Zeptala se nás Miranda, když pomalu přicházela zase k našemu stolu. Všechny jsme přikývly. „Emily, než půjdeme, myslím, že půjdeme ještě na záchod." Prohlásila jen Rose, když nenápadně poplácala Emily po zadečku. V ten moment mi došlo, proč šly předtím obě na záchod. Miranda říkala, že Emily je ve skoro stejně starém littlespace jako já. Tím pádem, když Emily sklouzla v kině, musela jí Rose dát nějakou ochranu. Teď to dávalo smysl. „Mamii..." Zakňourala jen Emily a schovala svoji tvář do dlaní. Miranda rychle zasáhla. „To přece nevadí, malé holčičky mívají nehody." Řekla mile a pohladila Emily po vlasech. Tak to ne. Přece má hladit po vlasech jen mě, ne nikoho jiného. Nenápadně jsem protočila oči. Emily tato slova ale asi pomohla, protože pomalu sundávala dlaně pryč z obličeje a podávala ruku Rose. „Hned jsme zpátky." Oznámila nám Rose a pomalu šly směrem k záchodům. „Počkáme na vás venku." Volala za nimi Miranda. „Jsi v pořádku?" Zeptala se mě poté, co holky byly v nedohlednu. Jen jsem přikývla a raději rychle šla z kavárny pryč. Miranda mi byla v patách.

„Lexi, půjdeš se mnou na kolotoč?" Zeptala se mě Emily, když se s námi potkaly venku. Nechtěla jsem. Podívala jsem se na Mirandu, jestli mi z té situace pomůže, ale ta jen řekla, že je to skvělý nápad, že chvilka na čerstvém vzduchu nám všech prospěje. Jen jsem potichu zabručela. Neměla jsem náladu, ale zároveň jsem nechtěla Mirandě zkazit den. Vypadalo to, že nápad s hřištěm se jí zamlouval. „Jo..." Zamumlala jsem na Emily a ta mě hned běžela obejmout. Jen jsem znovu protočila oči a doufala, že se brzo ode mě odlepí, naštěstí jsem stála zády k Rose a Mirandě, které se určitě usmívaly štěstím.

Hřiště naštěstí stálo hned vedle, takže jsem si jen dala batoh do auta a šly jsme. Miranda s Rose si sedly na lavičku vedle kolotoče, zatímco Emily mě táhla k houpačkám. Otráveně jsem ji následovala. „A máš doma nějaké panenky?" Zeptala se mě, když jsem ji pomalu houpala. „Nevím..." Odpověděla jsem jí s nezájmem. „A plyšového koně?" Pokračovala dál. „Asi jo..." Zamumlala jsem. „A proč jsi dnes taková smutná?" Zase jsem odpověděla, že nevím. I když jsem věděla moc dobře. Nebyla jsem smutná. Byla jsem jen naštvaná. Byla jsem na nějakém blbém hřišti a houpala Emily, místo toho, abych byla doma. Navíc mi Emily připomínala můj neúspěch. „A... a... Bude ti vadit, když tvojí mamince začnu říkat této?" To už bylo příliš. Miranda byla moje a tečka. „To teda bude!" Zařvala jsem trochu hlasitěji, než jsem chtěla a zhoupla Emily víc než předtím. Ta to ale bohužel nečekala a sletěla z houpačky dolů. Jasně, že okamžitě začala brečet a Miranda s Rose se rozeběhly k nám. 

*Děkuji za minulou zpětnou vazbu. Jste úžasní! Bohužel hvězdičky a komentáře jsou jedinou zpětnou vazbou, kterou od vás mám. A když si třeba jeden díl přečte 100 lidí a mám odezvu jen od 12 z vás, tak nevím, jestli vás příběh baví, nebo ne. Každopádně další část je venku. Pro některé to možná bude zklamání. Za to se omlouvám, ale pojďme ten příběh udělat ještě trošku zajímavější! 😄 Krásný večer. L*