Učitelčina holčička

63

*Miranda POV*

Dochystala jsem dva obložené chleby a spokojeně je naservírovala na stůl. Rozhlédla jsem se po místnosti. Ticho. Člověk by snad slyšel spadnout i špendlíkovou hlavičku. Moje myšlenky se ubíraly pouze jedním směrem. Rychle jsem si umyla ruce a vyrazila zkontrolovat, co ta moje kočička zase vyvadí. Potichounku jsem zamířila k jejímu pokojíčku. Nenápadně jsem otevřela dveře a nevěřila svým očím. „Teď vypadáš stejně krásně jako maminka!" zašeptala Lexi Roro. Seděla vesele na zemi a povídala si se svojí kočičkou. Mirando dýchej. To zvládneš. Tvoje nejnovější rtěnka. Tvoje milovaná rtěnka je teď na půlce plyšového zvířátka. Napočítala jsem si v duchu do tří a zhluboka se nadechla. Poté jsem vešla dovnitř. Lexi se na mě podívala a radostně se usmála.

„Mami koukej!" vykřikla. „Roro je teď stejně krásná jako ty!" Jen jsem se chytla za čelo a snažila se celou situaci vyřešit v klidu. Její dětská nevinnost byla roztomilá. Vlastně celé tohle gesto by mě normálně chytlo u srdce. Kdyby to ale nebyla moje milovaná rtěnka.

„Lexi, můžeš jít prosím ke mně?" Zeptala jsem se klidným tónem a zavřela za sebou dveře. Lexi nic neříkala, posadila Roro na postel a zamířila ke mně. Stály jsme naproti sobě. Lehce jsem se snížila, abych byla na stejné úrovni jako ona a chytla ji za rameno. „Lexi, Roro vypadá krásně, ale máš snad dovoleno brát maminčiny věci bez dovolení?" Najednou se jí sklopil zrak. „Tak ano, nebo ne?" Zopakovala jsem znovu svoji otázku. Lexi jen zatřásla hlavou. „Tak jak mi vysvětlíš, že moje nová rtěnka leží na podlaze, když ji mám celou dobu schovanou v šuplíku?"

„Když já jsem jen chtěla, aby Roro byla tak stejně hezká jako ty!" Odpověděla mi Lexi, načež jsem slyšela, jak pomalu začíná natahovat. Nic jsem neříkala. Ani ne během sekundy se z natahování stal hysterický pláč. Lexi ležela na zemi a brečela. Stále dokola opakovala „Roro hezká!" Nevím, co se stalo. Nikdy předtím se Lexi takhle nechovala. Ač jsem ji předtím chtěla potrestat, najednou jsem na to neměla srdce.

Sedla jsem si na zem a vzala Lexi na svůj klín. Ta se jen schoulila do klubíčka a nepřestávala brečet. „Pššš Lexi.. maminka je tady... maminka se už nezlobí..." začala jsem ji rychle utěšovat. Lexi však nepřestávala plakat. Jemně jsem ji začala plácat po její plínce. Chudák Lexi ji asi v tom všem zděšení musela použít. Ale nepřestávala jsem plácat dál a šeptat jí do ouška, že se nezlobím.

Po nějaké době se Lexi trošku uklidnila, ale ne o moc. Ale za to mě začaly bolet nohy. Opatrně jsem si Lexi nasměrovala na svůj bok a poté pomalu vstala. Došla jsem s ní k mé posteli a podala z mého nočního stolku dudlík. „Lexi, dívej, co maminka má!" řekla jsem potichounku. Lexi byla hlavou zabořena do mého ramene, ale přesto jí to nedalo a naklonila svoji hlavu lehce doleva. Využila jsem situace a rychle jí dala dudlík do pusy. Nejprve se ho snažila vyplivnout, ale chvilku jsem jí ho podržela a konečně ho přijala. Poté zase schovala svoji hlavu zpátky do svého úkrytu.

Sedla jsem si s ní na postel a snažila se najít něco, čím bych Lexi uklidnila. Růžový králíček. Její nová hračka, kterou mi pro ni dala Michelle. Chmátla jsem po něm. „Ahoj Lexi..." nyní jsem propůjčila svůj lehce pozměněný hlas malému králíčkovi. Lexi se nenápadně podívala. „Já nechci, abys plakala, protože pak budu plakat i já..." řekla jsem smutným hlasem. To už chytlo její plnou pozornost. „Nuh..." bylo jediné, co jsem přes dudlík rozuměla. „Neplakej Lexi... tvoje maminka bude pak hodně smutná. Chceš, aby maminka byla smutná?" Lexi jen zavrtěla hlavou. „Víš co? Co kdybych ti teď pověděl pohádku?" Čas jsme měly a já nejvíc ze všeho potřebovala, aby se Lexi uklidnila. Ta jen lehce přikývla a začala si třít oči.

A tak jsem si ji položila vedle sebe. Králíčka jsem posadila před ni. A musím říct, že asi umím skvěle vyprávět pohádky, protože po chvilce se Lexi úplně uklidnila. A já si mohla aspoň trošku oddychnout „A to je konec!" Prohlásila jsem spokojeně. Ale Lexi nereagovala. Nenápadně jsem se předklonila a podívala se jí do tváře. Lexi měla zavřené oči a spokojeně oddychovala.

Kouknula jsem se na hodiny. Trošku jsem se bála, že když ji teď nechám spát, tak nebude spát v noci, ale neměla jsem to srdce ji budit. Opatrně jsem vstala. Naklonila se nad ní a odlepila dva proužky na její plínce. Tu jsem jí s největší opatrností sundala a pak jsem jí utřela její princeznovské partie. Naštěstí se neprobudila. Novou jsem jí dávat nechtěla, aby její pipinka měla trošku volnosti a čerstvého vzduchu. Zakryla jsem jí dekou, dala pusu na čelo a pomalu odcházela.

Cestou jsem vešla do jejího pokoje. Roro byla fakt chudák kočka. Tu rtěnku měla všude. Vzala jsem ji a hodila ji celou rovnou do pračky, zatímco moji rtěnku jsem uklidila na bezpečnější místo. Čas navíc jsem se rozhodla strávit úklidem.

Asi za hodinku jsem se šla na Lexi povídat. Opatrně jsem pootevřela dveře a nakoukla dovnitř. Lexi se zrovna protahovala. „Je ti líp?" Zeptala jsem se, když jsem usedla na postel. Lexi jen pokývala hlavou a vrhla se na můj klín. Chvíli jsme tam jen tak seděly. Nebylo potřeba slov. Lexi potřebovala komfort.

„Papu?" Zeptala se po nějaké době. „Pojď se mnou." Odpověděla jsem jí s úsměvem a napřáhla ruku. Lexi ji s úsměvem schovaný za dudlík přijala. Vůbec jí nevadilo, že má na sobě pouze tričko. Venku bylo stejně teplo, takže jsem ji takhle nechala.  Sice jsme se nasnídaly až kolem jedenácté. Ale to nevadilo. Hlavně, že Lexi nebyla hladová. Jen mě trošku trápilo, že stále neprohodila moc slov. Jsem zvyklá, že když je ve svém littlespace, není moc upovídaná. Ale nebyla jsem si jistá, jestli za tím není něco víc.

Když dojedla, odnesla jsem nádobí a klekla si vedle ní. „Lexi, maminka se na tebe nezlobí. Jen Roro je ještě malá kočička. Stejně jako ty. A ty se taky nemaluješ maminčinýma malovátkama. Nebo snad jo?" Lexi jen hrdě zakroutila hlavou. „Vidíš, takže pro příště. Roro a ani žádné další plyšáky nebudeme malovat maminčinými věcmi, dobře?" „Dobře..." ozvalo se tichým hláskem. Usmála jsem se a dala Lexi pusu na čelo. „To je moje šikovná holčička." Půjdeme se teď nachystat, aby Emily mohla brzo přijít?" Navrhla jsem a vlastně jsem ani nečekala na odpověď. Chytla jsem Lexi za ruku a vzala ji do jejího dětského pokojíčku.

Posadila jsem Lexi na koberec a došla pro potřebné věci. Vím, že se jí to asi nebude líbit, ale rozhodla jsem se, že ji dneska nechám v plínce, abychom nemusely řešit nějaké nepříjemnosti. Podala jsem si z poličky ubrousky, mastičku a plínku, poté jsem zamířila do její skříně a vytáhla růžové tričko s kytičkami.

Když jsem se vrátila zpět, Lexi ležela na bříšku a hrála si s její panenkou. „Otočka." Prohlásila jsem a pomohla jí, aby se otočila na záda. Když Lexi viděla, co mám v ruce, začala se ošívat. „Pšš.. bude to rychlovka. Maminka jen chce, aby sis mohla hrát celou dobu s Emily a nemusely jsme nic řešit" Řekla jsem, zatímco jsem jí lehce přidržela, aby zůstala na místě. Rychle jsem jí dala novou plínku a přetáhla přes hlavu její tričko. Nebylo zase tak krátké, takže část plínky schovalo, ale zase nebylo tak dlouhé, takže jsem mohla vidět změnu barvy proužku, kdyby došlo k nehodě. Poté jsem ji pomohla kleknout a upletla jí dva francouzské copy. Nakonec jsem s Lexi došla do koupelny a pomohla jí vyčistit zuby.

Když bylo vše hotovo, měly jsme dobré dvě hodiny k dobru. „Zlatíčko, chceš si hrát?" Zeptala jsem se mile. Lexi přikývla. Tak jsem jí podala její box s hračkami a posadila se na křeslo, abych ji mohla sledovat. Lexi se začala přehrabovat v krabici až nakonec vytáhla svoji další oblíbenou panenku. Otočila se ke mně zády a začala si potichu hrát. Naštěstí jsem si v knížkách přečetla, že to je normální chování dětí, že si hrají otočené zády k rodičům, proto jsem to nebrala nějak osobně. Stejně jsem stále viděla, jak se po chvilce otáčí a kontroluje, jestli tam stále jsem. Já jsem došla pro telefon a hledala recept na dort, který bych chtěla upéct Lexi k oslavě konce roku.

„Crrr..." Najednou jsme obě uslyšely zvonek. Vždyť Rose s Emily mají přijít až za dvě hodiny? Pomyslela jsem si. 

*Po velké pauze je tu nová kapitola. Já jsem úspěšně zvládla všechny zkoušky i měsíc brigády v Itálii. Jen tedy můj čas je stále takový rozlítaný, takže kapitoly nebudou vycházet pravidelně každý týden.  Ale doufám, že i přesto tuto knihu stále budete mít rádi a budete se těšit na nové kapitoly :) Užijte si prázdniny! L*