Učitelčina holčička

30

*Miranda POV*

„Emily, co se stalo?" Zeptala se Rose, jakmile jsme doběhly k houpačkám. Emily však nebyla schopná slova, slzy ji stékaly po tváři, lapala po dechu a držela si koleno. Rose si jen povzdychla a rychle vzala Emily ze země a mířila s ní na nejbližší lavičku. „Lexi, co se stalo?" Otočila jsem se k Lexi, když jsem viděla, že Rose dosedá s Emily na klíně a snaží se jí utišit. „Nic..." Odpověděla mi. „Lexi, zeptám se ještě jednou a být tebou mluvím pravdu, co se stalo?" Řekla jsem přísněji a nadzvedla obočí. Lexi se dívala do země a mlčela. „Lexi? Čekám na odpověď!" Teď už mi vážně docházela trpělivost, za svými zády jsem pořád slyšela hysterický řev. „Já za to nemůžu, to Emily!" Odpověděla mi po chvilce mlčení, ale stále se dívala dolů. Ze své praxe vím, že kdyby za to skutečně nemohla, byla by schopná podívat se mi do očí. Moje domněnka, že Lexi v tom není úplně nevinně, byla stále silnější. Vzala jsem ji pevně za ruku a dotáhla k lavičce. „Emily, jsi v pořádku?" Zeptala jsem starostlivě a pohladila jí po rameni. Byla celá schoulená u Rose a pořád trochu popotahovala. Chudinka byla podle všeho vystrašená, protože když jsem se jí dotkla, celá se otřásla. Na moji otázku pouze lehce přikývla hlavou. Periferním viděním jsem jen viděla, jak Lexi protočila panenky. „Emily, zlatíčko, řekneš mi konečně, co se stalo?" Pošeptala Rose Emily do ouška. „Lexi je zlá a stlčila mě." Vysoukala ze sebe Emily. Rose se na mě jen bezradně podívala. „Je to pravda Lexi?" Otočila jsem se čelem k ní a pořád ji držela za ruku, aby nikam neutekla. „Může si za to sama..." Zamumlala jen potichu Lexi. Řekla bych, že moje domněnka se jen potvrdila. Nechtěla jsem dělat scény na veřejnosti, tohle jsem si s Lexi chtěla vyřešit mezi čtyřma očima, až budeme doma. Snažila jsem hrát uklidněnou, ale uvnitř mě to vřelo. „Co se to s tou holkou děje?" Pomyslela jsem si v duchu. „Lexi, chci, aby ses teď Emily omluvila a my dvě si to vyříkáme doma." Řekla jsem pomalu každé slovo, abych se ujistila, že mi rozumí a dala ruce v bok. To byla ovšem chyba, protože jakmile jsem ten pohyb udělala, přestala jsem mít Lexi pod kontrolou. „Ne!" Vykřikla Lexi a rozběhla se směrem k našemu autu. „Běž za ní! My to tady nějak zvládneme a večer si zavoláme." Řekla mi rychle Rose, když viděla, jak se tvářím. Tížil mě pocit vinny a chtěla jsem zůstat u Emily, abych zjistila, jestli je v pořádku. Na druhou stranu mi ale utíkala Lexi neznámo-kam a já věděla, že ji musím chytit. Okamžitě jsem přikývla, omluvným pohledem jsem se na ni podívala a rychle zamířila směrem, kterým Lexi běžela. Příště mi prosím řekněte, že si nemám brát podpatky, protože se v nich vážně nedá moc dobře utíkat.

Lexi jsem zastihla až u auta, stála o něho opřená a bylo vidět, že trošku popotahuje. Nejraději bych za ní šla a obejmula ji, ale to by si myslela, že je vše zapomenuto, což opravdu nebylo. Porušila hned několik pravidel a hlavně, nikdy bych do ní neřekla, že by naschvál někoho strčila, muselo za tím být něco víc a já musela přijít na to, co se skutečně stalo. Pomalu jsem přicházela k jediné možné cestě jejího dalšího útěku, protože zezadu i z boku stála další auta. Podle všeho slyšela klapání mých podpatků, protože když jsem se objevila před ní, už couvala a snažila se najít, kudy by mohla utéct. Věděla jsem, že se pře ze mě nedostane, proto jsem poklidně vytáhla klíče z kabelky, odemknula auto a otevřela zadní dveře. „Běž dovnitř." Byla moje jediná slova, která jsem řekla. Měla jsem ledově chladný tón hlasu. Ten tón, který Lexi doufala, že už nikdy neuslyší. Začala popotahovat ještě víc než předtím, ale protože asi pochopila, že já jsem toto kolo vyhrála, nic neříkala a s odporem si sedala na sedačku.  Teprve až jsem viděla, že si zapíná pás, zabouchla jsem dveře, přesunula jsem se na své místo a dala klíčky do zapalování.

Cesta probíhala v napjatém duchu. Lexi se schoulila do klubíčka a stále fňukala a já se snažila utřídit si své myšlenky. Takovou jsem ji ještě nikdy nezažila. Hodně mě to překvapilo a měla jsem co dělat, abych nevybouchla už v autě. V tichosti jsem dojela na příjezdovou cestu a zaparkovala auto do garáže. „Počkej na mě v jídelně." Podívala jsem se na Lexi zpětným zrcátkem a použila stejný tón hlasu jako předtím. Lexi si jen mlčky odepnula pás a se zkříženýma rukama a naštvaným výrazem odpochodovala dovnitř. Já jsem se jen zhluboka nadechla, vzala si z vedlejšího sedadla kabelku, zamknula auto a vyrazila za ní.