Učitelčina holčička

35

*Lexi POV*

„Lexi běž!" Slyšela jsem Mirandu říkat, ale neposlechla jsem ji. „Nepůjdu." Řekla jsem a na důkaz toho, že to myslím vážně jsem jemně dupla nohou. Při zpáteční cestě mi totiž došla jedna věc. Co když za vším tím stojí Miranda? Co když se nemůžu dostat do svého littlespace kvůli ní? Dřív mi to šlo bez problémů... a najednou mi to nejde. Co když se jí chci prostě tak moc zavděčit za to všechno, až mi něco bliklo v hlavě a teď tam mám přepážku. V hlavě mi hrálo strašně moc otázek.

"Lexi, říkám to naposledy v klidu, běž do té koupelny umýt si ty ruce prosím!" Řekla Miranda, zatímco dala ruce v bok a nadzvedla obočí. „Nejdu..." Odpověděla jsem v klidu a sedla si na židli, jako důkaz, že vážně nikam jít nehodlám. „Lexi, nezkoušej moji trpělivost. Mám počítat do tří?" Zeptala se přísným tónem. „Nemusíš, já nikam nepůjdu..." Řekla jsem s úsměvem. Proč bych ji měla ve všem poslouchat? Můžu si snad dělat věci po svém. Navíc za moji náladu mohla ona.  Miranda si jen povzdechla „Lexi, proč jdeš vždy tou horší cestou..." Zamumlala Miranda a vydala se mým směrem.

Rychle jsem se zvedla ze židle a začala utíkat pryč. Za sebou jsem jen slyšela zvuk odhození podpatků a o pár desítek vteřin později kroky. Které mi byly v patách. Trošku jsem zrychlila. Nevěděla jsem, kam mám utéct, nikam bych se tak rychle neschovala, a tak jsem utíkala dokola okolo kuchyně, jídelny a obýváku, protože všechny tři místnosti jsou navzájem průchozí. Byla jsem tam soustředěná na to, kam se schovám, že jsem jen prostě běžela dokola, jak křeček v kolečku. Nedívala jsem se nalevo ani napravo. Což byla chyba, protože zrovna když jsem zatáčela do obýváku, objevila se přede mnou Miranda, která to chytře určitě vzala z druhé strany a chytla mě. Začala jsem sebou šít, kopat a snažit se dostat z jejího sevření, ale nic mi nebylo platné. Miranda si mě jen zase posadila na svůj bok, pevně mě držela a snažila se mě uklidnit.

*Miranda POV*

Ta holka vážně zkouší moje nervy. Poté, co jsem ji chytla a trochu zpacifikovala jsem ji vzala do koupelny, pro jistotu zamknula dveře a postavila ji na zem. Jakmile její nohy ucítily podlahu, snažila se hned utéct, ale měla smůlu, stoupla jsem si za ni, chytla jí ruce a dala na ně mýdlo. Byla nahraná, bylo jasné, že tento souboj nevyhraje, protože neměla únikovou cestu. „Já nechči.." Zakňourala, jakmile se její ruce dotkly proudu vody. Že by to tady bylo zase? Rychle jsem jí umyla ruce, dokud poslušně stála. Potom jsem podala ručník a osušila jí je. Potřebovala jsem jistotu, že jsem se nepřeslechla, proto jsem pak Lexi postavila naproti sobě a podívala se jí do očí. „Lexi, víš, jakou barvu má tento kartáček?" Zeptala jsem se jemně a ukázala na zubní kartáček, který stál na umyvadle. „Modlou." Odpověděla Lexi po chvilce přemýšlení. Vážně se to asi zase stalo, ale neměla jsem nejmenší tušení jak. „Ano správně, co kdybys byla maminčina šikovná holčička a pomohla mamince s přípravou večeře?" Lexi hned radostně přikyvovala. Ta holka byla něco. Ještě před minutou jsem se vypořádávala z Lexi, která se mě rozhodla neposlouchat a o minutu později tady mám Lexi, ale je nevinná jak slovo Boží.

Trošku jsem se sklonila a vyzvedla Lexi zpátky na můj bok. Tentokrát neprotestovala a hned se zabořila hlavou do mého krku. Zase jsem ji jemně plácala po zadečku a druhou rukou ji tentokrát hladila po zádech. Chvilku jsem tedy musela vynechat, protože jsem potřebovala odemknout ty dveře a dojít do kuchyně. Tam jsem až nerada posadila Lexi na kuchyňský stůl a pustila se do práce.
Zkusila jsem ji zabavit tím, že mi podávala suroviny. Naštěstí jsem zvolila jen jednoduchý chleba se sýrem a šunkou. Po chvilce bylo hotovo. Otevřela jsem skříňku a vytáhla dva talíře. „Lexi, chceš Elsu nebo Olafa?" Zeptala jsem se zvědavě. „Elsu, plotoze je to plincezna, jako já!" Řekla radostně a zatleskala. Jen jsem se zasmála a přikývla. Poté jsem se vrátila zpět k lince a nakrájela Lexiin chleba na čtverečky, aby ho mohla zkusit sníst sama, a také jí pomohla slézt dolů. Posadila jsem ji na židli, podala dva talíře s jídlem a posadila se naproti ní. „Dobrou chuť!" Řekla jsem mile, když jsem už měla připraveno jít na první sousto. „Taky." Řekla Lexi nesměle.

Najednou se dívala do země a z obličeje jí zmizel ten její úsměv. „Lexi, co se stalo?" Zeptala jsem se zmateně. Lexi najednou stoupla, došla ke mně a snažila se posadit na můj klín. Když jsem konečně pochopila, co chce, pomohla jsem jí. Pohodlně se uvelebila na mém klíně, otočila hlavu ke mně a usmála se. „To jsi chtěla? Musíš mamince příště říct, co chceš, maminka to ještě nepozná."  Řekla jsem sladce a dala jí pusu na tvář. Lexi jen přikývla, ale stále nejedla a já už měla v sobě půlku. „Lexi, má ti maminka dát do pusy?" Zeptala jsem se, protože nic jiného mě nenapadalo. Lexi stydlivě přikývla a otevřela pusu. „Ty jsi moje roztomilá princezna." Pochválila jsem ji a dala jí kousek chleba do pusy.

„Lexi, máš tady ještě dva kousky, otevři pusu, ať to máme brzy v bříšku." Řekla jsem asi po 10 minutách, kdy já jsem měla svůj chleba dávno snězený a Lexi zbývaly právě ony dva kousky. „Nuh nuh..." Zavrtěla hlavou. „Lexi, od oběda jsi nic neměla, musíš být hladová. Dívej, udělej Á." Zkusila jsem novou taktiku. Ale Lexi jen zavrtěla hlavou. „Ne!" Vykřikla a snažila se dostat z mého klína. „Lexi, bohužel nikam nepůjdeš dokud..." Chtěla jsem říct, dokud to nedojíš, ale bohužel jsem to nestihla doříct, protože Lexi máchla rukou a talíř spadl na zem, pak se na mě otočila a vyplázla na mě jazyk. To, jak jsem před chvíli mluvila o rychlé změně nálad platilo i v tomto případě. Věděla jsem, že jí musím nějak vysvětlit, že to, co udělala nebylo správné. Myslela jsem, že to byla pouze nehoda. Teda měla jsem to v plánu, ale poté, co na mě vyplázla jazyk a já pochopila, že to žádná nehoda nebyla, věděla jsem, že jí musím nějak potrestat, protože to udělala úmyslně.

Rychle jsem jí chytla a přehnula přes mé koleno. Lexi sebou cukala, ale nastavila jsem si ji tak dobře, že neměla šanci utéct. „Lexi, dělám to nerada, ale za to, co jsi teď udělala ti dám 5 plácnutí přes šaty a 5 plácnutí na holý zadek." Oznámila jsem jí a Lexi sebou začala šít ještě víc. Nadechla jsem se a rychle jsem se pustila do práce, aby to bylo co nejdříve za námi. Nejprve jsem začala jemně a postupně jsem trošku přidávala. Na konci Lexi popotahovala a prosila, ať už přestanu, že už bude hodná.

Když už bylo po všem. Oblékla jsem jí zpátky její kalhotky a vrátila na původní místo její šaty a poté si jí posadila zase zpátky na klín. Okamžitě se schovala hlavou do mé hrudi a potichu popotahovala. Já jsem jí mezitím hladila a šeptala, že všechno bude v pořádku, že svůj trest zvládla jako velká holka. „Plomin mami..." Ozvalo se najednou tlumeně od Lexi. Teď jsem se zarazila. Mami mi řekla jenom jednou, a to, když byla unavená. Náhle mě zachvátil příjemný pocit u srdce. „To nic zlatíčko, maminka ti vše odpustila!" Řekla jsem sladce a dala jí pusu na její vlásky. „Co kdybychom šly nahoru a hrály si chvilku s tvými hračkami? Roro se určitě stýská." Zeptala jsem se jí. Lexi okamžitě souhlasila. Stoupla jsem si, předělala Lexi zpět na svůj bok a vyrazila do své ložnice, do tajné místnosti, která má být konečně zítra vybavená. 

„Lexi, myslíš, že můžeš být moje statečná holčička a donést si Roro ze svého pokojíčku?" Zeptala jsem se, zatímco jsem Lexi posadila na zem a sundávala jí vlásky z obličeje. „Ehmm" Přikývla Lexi a čekala jsem, že si stoupne, ale Lexi se jen otočila a pomalu se kolíbala po kolenou do svého pokoje. Já jsem se zatím rychle převlékla do něčeho pohodlnějšího. Lexi se vrátila za chvilku, stále byla na kolenou a Roro držela ve svých zubech. „Já mám snad doma místo Lexi nějakého pejska." Zavtipkovala jsem, když jsem došla k ní a Roro jí vzala. Jen se zasmála a šla dál. Posadily jsme se na zem a Lexi si začala hrát s Roro, zatímco já jsem je sledovala a občas se přidávala k ní.

*Krásný večer, zítra mi začíná škola a upřímně nevím, kdy bude další část :( Každopádně se stále budu snažit psát co nejvíce! Tak si užijte tuhle kapitolu a mějte se hezky!❤️ L*