Učitelčina holčička

77

*Michelle POV*

Seděla jsem na křesle a četla si nějaký časopis, který ležel na stole, když jsem najednou uslyšela spadnutí polštáře na zem. Podívala jsem se za zvukem. Lexi se pomalu začínala probouzet. Vstala jsem a opatrně si sedla na okraj gauče. „Krásné odpoledne Lexi." Řekla jsem něžně a pohladila ji po tváři. Lexi si nejprve třela obličej o polštář položený vedle ní a v pravidelném rytmu dudlala svůj dudlík. Usmála jsem se. Vypadala rozkošně. „budeme ještě spinkat?" Konečně se na mě Lexi pořádně podívala, nejprve vytřeštila oči a pak zavrtěla hlavou. „dobře, beru to, jakože je čas vstávat." Zamumlala jsem.  Koukla jsem se na hodiny, uběhla teprve hodina od toho, co Miranda odjela. A to mi Miranda říkala, že než se Lexi vzbudí, bude zpátky. Ale asi nečekala, že bude spát jen chvilku.

Vzala jsem Lexi za ruku a pomohla jí se posadit. „Kde je maminka?" zeptala se svým ještě stále rozespalým hlasem. „Maminka si musela něco vyřídit, ale brzy se vrátí..." moje odpověď se Lexi nelíbila. Šlo vidět, jak jí to nejprve šrotuje v hlavě. „Já chci maminku..." špitla po chvilce a stiskla vedlejší polštář do svého pevného objetí. „Maminka za chvilku přijede... zatím to tady zvládneme spolu...mám pravdu?" řekla jsem opatrně. Lexi nic neříkala.

Rychle jsem došla do kuchyně a podala nachystanou flašku s vodou. „Máš žízeň?" pomalu jsem se blížila k jejím ústům. „chci maminku..." bylo jediné co mi řekla a zabořila hlavu do polštáře. Povzdychla jsem si. Sedla jsem si vedle ní a jemně ji začala hladit po zádech. „Zlatíčko, já vím, že chceš maminku, ale maminka musela něco důležitého vyřídit a budeme to tu muset zvládnout my dvě." Stále jsem jí sympaticky hladila po zádech.

Místo toho, abych jí uklidnila, jsem však po chvilce slyšela tlumené brečení. „Nenene zlatíčko, žádné slzičky..." řekla jsem rychle a strhla Lexi do svého objetí. „A... ale... já... já ...chci... ma... maminku..." snažila se Lexi říct přes její brekot. Tohle mi trhalo srdce.

Přesunula jsem ji na můj klín a jemně s námi houpala. Vše, co bych řekla, by stejně jejímu stavu momentálně nepomohlo. Jediné, co chtěla, byla její maminka, která tu bohužel s námi teď nebyla. Jednou rukou jsem stále hladila Lexi na zádech a druhou se natáhla pro svůj telefon. Rychle jsem našla Mirandu v kontaktech a napsala jí, aby si pospíšila. Pak jsem pozornosti zase obrátila k Lexi. Ta stále ještě brečela v mém objetí. Potichounku jsem začala broukat ukolébavku s tím, že se mi ji ještě na chvilku podaří uspat. Po dvaceti minutách marného snažení jsem svůj pokus vzdala. Lexi sice brečela tlumeněji než předtím, ale pořád brečela. Jakákoliv snaha ji uklidnit byla zbytečná.

Klíče v zámku. Konečně. Lexi okamžitě zbystřila a snažila se vyskočit z mého klína, aby běžela za Mirandou, naštěstí se mi ji podařilo chytnout kolem pasu a zachytit ji tak na místě, protože nikdo z nás nevěděl, s jakou náladou Miranda přijde. „Ahoj Kočičko..." bylo první, co řekla Miranda, když vešla do pokoje. Měla ubrečené oči. Za ty roky, co ji znám vím, že to dokáže dokonale maskovat, ale kdo ji dobře zná, pozná to na ni. Miranda si okamžitě klekla před gauč a otevřela svoji náruč. Teď jsem konečně Lexi mohla pustit. Ta okamžitě seskočila a zabořila se Mirandě do náruče. „Mamiii.." bylo jediné, co ze sebe Lexi mohla vydat, ještě stále ubrečeným hlasem. „Maminka už je tady." Špitla Miranda, pevně Lexi objala a dala jí pusu na čelo. Pak svůj zrak obrátila ke mně. „Byla hodná?" Špitla. „Jen chtěla svoji maminku." Odpověděla jsem nazpátek. Miranda přikývla. „Teď je nejdůležitější Lexi uklidnit... zavoláš mi pak?" Zeptala jsem se a brala si své věci. Je dobré vědět, kdy má člověk odejít. „Zavolám... a moc moc ti děkuji.. miluji tě!" Poslala jsem jí pusu na zpět a zadním vchodem odešla domů.

*Miranda POV*

„Tak co beruško, jak bylo s tetou Michelle?" Obrátila jsem svoji pozornost zcela k Lexi. Ta mě stále pevně objímala, jak kdybych měla odejít a už se nikdy nevrátit. Myslela jsem, že separační úzkost je už za námi, ale celý měsíc jsme byly spolu každý den, asi to bylo pro její malé já trošku děsivé, ale upřímně jsem si myslela, že se opravdu zvládnu vrátit, než se Lexi probudí. Ale David.. ne..to je na jindy.. teď jde o Lexi.