Učitelčina holčička

36

*Miranda POV*

Včerejší večer byl svým způsobem kouzelný. Lexi byla ve svém littlespace až do chvíle, než jsem jí navrhla, že se půjdeme okoupat. Pak jako kdyby někdo luskl prsty, Lexi se podívala do země a když se zase podívala na mě, věděla jsem, že je něco jinak. Rychle jsem k ní došla, sedla si za ní na zem a pevně ji objala. „Promin.." Podívala se a snažila se zadržet slzy. „Za co se omlouváš kočičko?" Zeptala jsem se nechápavě a přitulila ji k sobě „Začala jsi mluvit o vaně a já jsem si vzpomněla na to, co se stalo minule. A najednou jsem se necítila jako malá Lexi..." Dořekla a koukla se jinam. Objala jsem ji ještě pevněji. „Lexi, to přece vůbec nevadí. Pro mě tohle byl další slibný krok. Obě na to musíme pomalu." A dala jí pusu na čelo. Lexi si jen povzdechla a zabořila hlavu do mé hrudi. Chvilku jsem ji hladila. Obě jsme mlčely. Slova byla zbytečná. Pak se Lexi zvedla a zeptala se, jestli může jít do svého pokoje. Smutně jsem se na ni podívala a přikývla. Zbytek noci jsme poté každá trávily odděleně. Já jsem si chystala materiál na každoměsíční poradu, zatímco Lexi byla ve svém pokoji a podle vycházejících zvuků jsem odhadla, že se koukala na nějaký film. Do postele jsem se dostala kolem půlnoci.

Ráno jsem vstala ještě před budíkem. Byl pátek, což znamenalo, že musím přežít tento den a mám před sebou zasloužený víkend. S úsměvem jsem došla do koupelny, kde jsem se osprchovala a poté se vrhla na každodenní líčení. Teprve až když jsem byla se svým vzhledem spokojená, vydala jsem se do své šatny. Při mém výběru, co si obléknu mi dost pomohl pohled z okna. Sluníčko krásně svítilo a na nebi žádný mráček. Proto jsem se rozhodla pro krátké upnuté červené šaty. „Dobré ráno..." Slyšela jsem najednou. Obrátila jsem svůj zrak od zrcadla a koukla ke dveřím. „Krásné ráno Lexi." Řekla jsem s úsměvem. Lexi stála opřená o dveře. Na sobě měla dlouhé tričko a kalhotky. V jedné ruce držela Roro a druhou rukou si oddělávala vlasy, které měla po celém obličeji. Vsadila bych se, že za mnou přišla hned na to, jak vstala, protože ještě zívala. „Vypadáš krásně." Vysoukala ze sebe a bylo vidět, jak se jí začínají červenat tváře. Byla tak rozkošná. „Děkuji moc kočičko moje. Co kdybychom tě šly nachystat, abys vypadala ještě lépe než já?" Dořekla jsem, zatímco jsem přicházela k ní a dala jí pusu na čelo. Lexi jen radostně přikývla a chytla mě za ruku. Jen jsem se na ni podívala a usmála se.

V jejím pokoji jsem jí hned poslala se osprchovat a vyčistit si zuby, zatímco já jsem šla do šatny a vybrala Lexi roztomilé fialovo bílé šaty. Byly to normální šaty pro dívky, jako byla ona, akorát na přední straně byl medvídek. Viděla jsem je minulý týden ve výloze a je vám jasné, že jsem je tam nemohla nechat. „Vážně chceš, abych si vzala tohle?" Otočila jsem se a viděla Lexi, jak stojí s ručníkem kolem těla u dveří a v ruce drží kartáček. „Nelíbí se ti?" Zeptala jsem se. „To ne... jsou nádherný, ale nebudou se mi lidi smát?" Zeptala se nervózně. „Lexi, tyhle šaty jsem koupila normálně v obchodě, nikdo se ti smát nebude. A kdyby se to stalo, tak mu hned něco řeknu, jasný?" Koukla jsem se přímo do jejích očí. „Dobře." Odpověděla Lexi a zmizela zpátky v koupelně. Já jsem si mezitím sedla na postel a čekala.

Asi po pěti minutách se Lexi vrátila zpět do pokoje a pomalu přicházela ke mně. „Zvedni ruce!" Navigovala jsem jí, když stála vedle mě. Vstala jsem a pomohla jsem jí ty šaty přehodit přes hlavu. Poté jsem jí otočila. Obě jsme koukaly do zrcadla, které stálo naproti nám. „Vypadáš roztomile." Řekla jsem potěšeně, obejmula ji a položila hlavu na její rameno. „Myslíš? Fakt se mi nebudou smát?" Zeptala se stejně nervózním hlasem, jako předtím. „Nebude, to ti slibuji." Řekla jsem vážně a na důkaz jsem si položila ruku na srdce. „Když... ty vypadáš tak elegantně... a já tak dětsky..." Zakuňkala. Musela jsem se zasmát. „Nezapomeň, že každá královna potřebuje svoji malou roztomilou princeznu, a to ty jsi, ne?" Zeptala jsem se a cvrnkla ji do nosu. Lexi jen zčervenala ještě víc a přikývla. „Tak se mi to líbí, tak co kdyby mi moje malá princezna pomohla se snídaní?"

Došly jsme do kuchyně a jelikož už nebyl úplně čas a věděla jsem, že kdybych zvolila něco složitého, Lexi by byla akorát tak naštvaná, že jí k tomu nechci pustit. Zvolila jsem jen obyčejný jogurt s ovocem. „Lexi, máš dnes po škole něco v plánu?" Zeptala jsem se, když jsme obě seděly u stolu a potichu jedly. „Asi ne... proč?" Tázala se Lexi zvědavě. „Tak si nic neplánuj, mám pro tebe překvapení." Řekla jsem tajuplně. „Překvapení? Jaké překvapení?" Najednou se v Lexi probral život. „To uvidíš až odpoledne." Řekla jsem s úsměvem. „To není fér." Oponovala mi Lexi a zkřížila ruce. Chtěla jsem ji brát vážně. Ale v těch šatech a s tím výrazem, co měla na tváři to nešlo. „Život není fér." Mrkla jsem na ni, zatímco jsem odnášela nádobí do dřezu. Poté jsem si už jen vzala klíče od auta a naše cesta do školy mohla začít.

Na parkoviště jsme přijely chvilku před začátkem vyučování. Mě to nevadilo, protože jsem dnes učila až od druhé hodiny. A to rovnou Lexi. Ale to, že jsem byla ve škole dřív mi dávalo možnost si připravit ještě materiály, které jsem nestihla ráno, a také jsem musela dát dohromady podklady pro školní výlet, který nás během 14 dnů čekal. A tak jsem se před autem rozloučila s Lexi a každá se vydala svou cestou.

*Lexi POV*

Do třídy jsem přišla chvilku před zvoněním. Když jsem vešla, připadalo mi, že se na mě všichni dívají, tedy přesněji řečeno na ty šaty. Proto jsem byla ráda, když jsem dosedla na svoji židli, vzala si do ruky telefon a snažila se ostatní co nejvíce ignorovat. „Ahoj Lexi!" Náhle se mi ulevilo. Koukla jsem vedle sebe a viděla Kate. „Ahoj." Řekla jsem mile. „Máš moc hezké šaty!" Řekla Kate a lehce se usmála. „Je ti tak 10?" Dodala. Neměla jsem Mirandě věřit, že vypadají normálně. Teď jsem se cítila fakt trapně. „To mi koupila Miranda, tak jsem si je vzala, abych jí udělala radost." Řekla jsem, nuceně se usmála a převrátila oči. Nemohla jsem jí říct, že se mi vážně líbí, nepochopila by to. „Chápu." Řekla Kate soucitně a posadila se vedle mě. Najednou jsem lehce naklonila hlavu a viděla, jak Kate stékají slzy po tváři. „Co se stalo?" Zeptala jsem se obejmula ji. „Nechci to řešit tady, nechceš jít na záchod?" Vykoktala ze sebe. Koukla jsem se na hodiny. Za chvilku mělo začít zvonit. Ale nemohla jsem Kate nechat samotnou. Sebrala jsem všechnu odvahu, kterou jsem měla a přikývla. Obě jsme se rychle zvedly a utíkaly na záchod.

„Už mi to řekneš?" Celá netrpělivá, že nestihnu hodinu jsem přešlapovala na studené podlaze. Kate se jen podívala, jestli jsme v místnosti samy, a když zjistila, že ano, sedla na parapet, otevřela okno a zapálila si cigaretu. „Co to děláš?" Zakřičela jsem na ni a byla připravená jí tu cigaretu vzít. „Klid... nikdo nepřijde... zkus to!" A nabídla mi cigaretu k ústům. „Ne... děkuji..." Odpověděla jsem naštvaně. „Jo já zapomněla, ty jsi teď ta naše princezna, neporušuji žádná pravidla...slečna, kterou zachránila učitelka, takže teď bude stejně nudná, jako ona... beztak je pravda to, o těch písemkách." Nebyla to pravda, nejsem žádná princezna... a na důkaz toho, že nejsem nudná jsem přistoupila k ní a trošku si potáhla. Samozřejmě jsem se hned rozkašlala a uhnula na stranu. Ale zrovna v ten moment se otevřely dveře. „No děvčata, okamžitě to vyhoďte a mazejte do ředitelny, myslím, že máte velký problém." Slyšela jsem jednu profesorku, která zrovna přicházela na záchod. Tohle nevěstilo nic dobrého.

*Konečně jsem se dokopala a napsala další část! Fakt to vypadá, že budu ráda, když zvládnu jednu kapitolu týdně, tak se mnou mějte prosím trpělivost!! Přeji vám krásný večer! L*