Učitelčina holčička

74

*Miranda POV*

„Lexi? Co to děláš?" Zeptala jsem se, když jsem se ohlédla na pravou stranu a viděla Lexi, jak se přehrabuje v plážové tašce. Po dostavění hradu jsme se obě přesunuly na deku. Lexi stále byla ve svém littlespace a já cítila, že takhle to má být.

„Pití..." Špitla Lexi a podívala se na mě. V duchu jsem se zasmála, tak dlouho nebyla malá a já skoro zapomněla, jak stydlivá může být. „Nech maminku, ať ti pomůže." Nabídla jsem se a natáhla ruku. Lexi chvilku rozmýšlela, ale nakonec mi tašku podala.

Vytáhla jsem z boční přihrádky malou lahvičku, otevřela a snažila se jí dát Lexi do rukou. Ta ale měla zcela jiný plán. Plácla mě po ruce a otevřela pusu. „Ne sama..." prohlásila. „Maminka?" Zeptala jsem se překvapeně. Nikdy ode mě nechtěla v takových věcech pomoci. Přikývla. Naklonila jsem se k ní a opatrně naklonila láhev. „Děkuji." Poděkovala.

Přikývla jsem a stále ji sledovala. Měla hlavu sklopenou a hrála si se svými prsty. „Zlatíčko? Máš něco na srdci?" Zeptala jsem se mile. „Půjdeš se mnou do vody?" Zašeptala, jak kdyby se bála zeptat. „Jasně, pojď." Usmála jsem se, vstala a podala jí ruku. Najednou se na mě podívala a její oči se rozzářily jako sto malých hvězdiček. „Opravdu?" Pro jistotu se chtěla ujistit. „No samozřejmě, na takové otázky se přece nemusíš bát zeptat" Dodala jsem, když jsem jí pomáhala vstát. Lexi přikývla a chytla mě za ruku. Já ji instinktivně dala pusu na čelo a vyrazily jsme do vody.

Řeknu vám, že občas zapomínám na to, jaký věkový rozdíl nás s Lexi dělí. Zatímco já asi po půl hodině v moři byla zralá lehnout si na deku a odpočívat, na Lexi nebyl znát jediný náznak unavení. Stály jsme sice skoro na břehu, protože jsem si nebyla jistá, jak daleko v jejím littlespace můžeme jít. Ale jí to vůbec nevadilo. Byla naprosto spokojená. Pořád pobíhala tam a zpátky, protože se mi snažila dokázat, že může běžet rychleji než vlna. Samozřejmě, že vždy byla pomalejší. Ale moje srdce jí v tom nemohlo zastavit a říct jí pravdu. A tak jsem jen s hrůzou sledovala, jak se rozbíhá, ale protože písek v moři jí nedovolil běžet, tak se rozplácla do vody. A to jí vždy rozesmálo. A slyšet její nevinný smích, který byl z opravdové čisté radosti je pro mě nejvíc.

Pozitivní byla i ta věc, že jsme ten úsek moře měly jen samy pro sebe. Mohly jsme si tedy dělat cokoliv, co nás zrovna napadlo. A tak jsem odhodila i můj skrytý strach z předsudků a párkrát si s Lexi dala závod, kdo bude na břehu rychleji. „Mami! Vyhrála jsem! Jsi pomalá!" Křikla Lexi celá rozzářená z břehu a vyplázla na mě jazyk. Kdyby jen ta holka věděla... „Musíš maminku šetřit." Poznamenala jsem, když jsem došla k ní. „A proč?" Zeptala se Lexi a podívala se na mě těma svýma očima. „Protože kvůli jedné malé holčičce vynechala hodně lekcí pilates." Poznamenala jsem. Lexi určitě nevěděla, co to je pilates, ale přikývla.

„Co kdybychom si tedy šly odpočinout na břeh?" Navrhla jsem. „Musíme?" Zeptala se smutně Lexi. „Malou přestávečku. Napijeme se a uvidíme." Usmála jsem se a natáhla ruku. Lexi ji okamžitě přijala. Došly jsme spolu na deku a já si konečně mohla sednout. Podala jsem Lexi pití, ze kterého se tentokrát napila sama. Lexi si nenápadně začala třít oči. Nedivím se. Prvně stavení hradu a teď tohle. Ale bylo mi jasné, že když řeknu, že jdeme na pokoj, tak sice na pokoj půjdeme, ale bude to s brečením, naštváním, přemlouváním a smlouváním.

„Zlatíčko? Pojď na chvíli za mnou, něco ti ukážu." Zvedla jsem prst a nasměrovala ho k obloze. Mezitím, co já spřádala plán, Lexi si dala palec do pusy a druhou rukou si stále třela oči. Víte co? Nechala jsem ji. Potřebovala jsem ji jen na své straně. A Lexi, když je unavená, dělá věci naschvál.

Lexi se po kolenech dostala až ke mně. „Podívej se!" Tím pádem si Lexi musela dát hlavu na můj klín, aby dobře viděla, na co ukazuji. „Vidíš ten mrak? To vypadá jak letadlo!" Vůbec to tak sice nevypadalo, ale hra je hra. „Ne.. jak hloch." S tím prstem v puse jí šlo špatně rozumět. „Jak hroch? Slyšela jsi už ten příběh o tom velkém hrochu?" Zeptala jsem. Lexi zavrtěla hlavou. „Ne? Tak to ti ho musím říct, protože je to hodně zajímavé, chceš?" Samozřejmě hned přikývla. „Dobře, tak poslouchej..." Začala jsem vyprávět, zatímco Lexi ležela hlavou v mém klíně. Já ji hladila po vlasech a vyprávěla, co mě zrovna napadlo.

Za deset minut jsem ji slyšela oddychovat. Byly mraky a docela příjemně, takže jsem se nemusela bát úpalu. Usmála jsem se, lehce jí nadzvedla hlavu, abych jí mohla posunout, a sama si lehla na břicho a vytáhla moji rozečtenou knížku. Tohle byl dobrý tah Mirando. Tohle prospěje vám oběma.

*Lexi POV*

„Mami?" Řekla jsem. Viděla jsem Mirandu otočit hlavu a podívat se na mě. „Ano Zlato?"  „Ne nic..." Špitla jsem a protáhla se. Už jsem nebyla ve svém littlespace, ale byla jsem ráda, že to Miranda se mnou nevzala a zkusila to znovu. Když jsem si vybavila všechny ty situace, které se dnes staly, stavění hradu, užívání si ve vodě, a i ten její trik, jak mě uspat. Usmála jsem se. Fakt to se mnou umí, a to nemyslím ve špatném slova smyslu. Jen ví, co zrovna potřebuji. A možná to ví i lépe než já. Ale Lexi, proč jsi jí zase řekla mami... je to Miranda. Maminka je to pro malou Lexi. Vždyť to víš. Při téhle diskuzi v sobě samé jsem se začervenala.

„Pořád se cítíš malá?" Zeptala se mě Miranda po chvilce ticha. „Ne.. ale děkuji, že jsi to se mnou nevzdala." Usmála jsem se obejmula ji. Miranda mi dala pusu na čelo a obejmula mě zpět. „Pro tebe cokoliv." Věděla jsem, že to myslí vážně.

„Jen... myslíš, že bychom už mohly jít? Potřebuji moc čůrat." Řekla jsem a zkřížila nohy. „Můžeš jít do moře." Mrkla na mě Miranda. „Ale no tak Mirando... řekni, že si děláš srandu." „Jasně, že jo" zasmála se a tentokrát vyplázla jazyk ona na mě. Co to? Jak si to jako může dovolit? To můžu jen já.

Normálně bych s ní o tom začala argumentovat, ale na ten záchod jsem fakt potřebovala, takže jsem mlčela a co nejrychleji se snažila sbalit věci.

Posledních pár metrů na pokoj se zdály jako nemožný cíl. Normálně máme u pláže veřejné záchody, ale v části, kam mě Miranda vzala, žádné nebyly. Otevřela jsem dveře a okamžitě zamířila čůrat. Sladká úleva. Umyla jsem si ruce a rovnou se i osprchovala od slané vody.

Jako znovuzrozená jsem vylezla do ložnice s ručníkem kolem sebe a konečně si sedla na postel. „Lepší?" Zeptala se Miranda, která kvůli mně musela lehce zvýšit své tempo chůze a celá udýchaná si sedla na křeslo v ložnici. „Lepší" Přikývla jsem.

„Lexi? Můžu se tě na něco zeptat?" Ozvala se po pár minutách ticha Miranda. „Jo.." trošku jsem se bála. „Nechci, aby to vyznělo špatně, ale podle mého je dobré mluvit o svých pocitech. Chci jen vědět, že jsi v pořádku, i když jsi byla na pláži ve svém littlespace. Už tě nikdy nechci do tohoto stavu nutit, víme, jak to dopadlo minule, jen potřebuji vědět, jestli jsi s tím v pohodě. Klidně si nech chvilku na rozmyšlení, já se mezitím půjdu také osprchovat. Souhlasíš?" Mám se bát? Ale přikývla jsem. Miranda se usmála a zmizela v koupelně. Já jsem se mezitím opřela o rošt postele a přemýšlela nad tím vším.

Nevím, kolik času uběhlo, ale za nějaký čas se dveře koupelny otevřely znovu. Miranda na sobě měla bílý hotelový župan. Sedla si na postel naproti mně a chytla mě za ruku. „Lexi, snesu všechno, ale mluvit o svých pocitech je důležité." Tu poslední část řekla trošku jiným tónem. Polkla jsem.

„Asi jsem nechtěla být malá, protože jsem se bála. Nikdy jsem nebyla takhle veřejně, když nepočítám tetu Michelle." Ano... tak nějak jsem oslovení teta Michelle řekla automaticky. „Ale nezlobím se na tebe, že jsi mě do mého littlespace dostala. Upřímně si myslím, že náš vztah je teď jiný. Jsme trošku jinak napojené a já pochopila, že pro mě chceš to nejlepší. I když to občas není v souladu s tím, co si zrovna myslím já. Ale dneska jsem se cítila opravdu šťastná." Dořekla jsem a měla slzy v očích.

Miranda si okamžitě sedla vedle mě a já si položila hlavu do jejího klína. Rukou mi začala hladit záda a snažila se utěšit. „Udělala jsem pár chyb, které vím, proto se teď na to snažím jít jinak a jsem ráda, že to vnímáš stejně zlato. Nikdy bych tě nechtěla dostat do situace, ve které by ses cítila nekonformně, ale viděla jsem ti to na očích a chtěla jsem, abys byla šťastná." Dořekla.

Zvedla jsem hlavu a naše pohledy se setkaly. Měla taky slzu v očích. Možná bych se tomu měla poddat. Vím, že Miranda má ráda obě mé části, ale má pravdu, dnešek byl lepší než ostatní dny. „Ale nebyl fér ten trik, abych si dala odpolední siestu." Zakňourala jsem. Miranda si utřela slzu a rozesmála se. Já jsem se jen přitulila k ní a odpočívala za zvuku tlukotu jejího srdce.

*Ahoj, vím, že teď byla velká pauza. Škola mi sebrala veškerý můj volný čas. Ale teď už mám po zkouškách a můžu psát dál. Tak snad tady ještě se mnou někdo zůstal a tuhle kapitolu si užije. L*