Učitelčina holčička

18

*Miranda POV*

Celý podvečer se poté konal v poklidném duchu. Jelikož se Lexi cítila velká, seděly jsme v obýváku a koukaly na seriál na Netflixu. „Chceš se kouknout ještě na jednu epizodu, zatímco já půjdu nachystat večeři?" Zeptala jsem se po tom, co skončily závěrečné titulky. Lexi odvrátila hlavu od televize a zavrtěla. „Co kdybych ti pomohla?" Navrhla. Překvapeně jsem se na ni podívala a přikývla. „Máš nějaké speciální přání?" Otázala jsem se, zatímco jsem k ní došla a dala jí pusu na čelo. Zachichotala. „Co třeba kuřecí plátky a brambory?" Řekla po chvilce přemýšlení. „Dobrá, tak co kdybys došla do sklepa pro pár brambor, zatímco já nachystám zbytek?" Poté se naše cesty rozdělily. Zatímco Lexi šla do sklepa, já došla do kuchyně a začala s přípravou masa. Po pár minutách se Lexi vrátila s plnou miskou brambor. Nechala jsem jí je oškrábat a nakrájet. A upřímně, myslím, že tohle bylo naposledy, co se mnou Lexi vařila. Celou dobu, co krájela brambory jsem měla smrt v očích. Nůž držela jak prase kost. Každou vteřinu jsem se modlila, aby se nepořezala. Úleva se dostavila až v momentě, kdy Lexi dala poslední brambor do hrnce. „Hotovo, můžu ti ještě s něčím pomoct?" Zeptala se celá natěšená z další pomoci.  „Zlatíčko, jsi moje velká šikula, ale už si odvedla skvělou práci, co kdybys mi pomohla tím, že nachystáš na stůl?" Chtěla jsem, aby si připadala nápomocná, ale na druhou stranu jsem nevěděla, jestli bych další její pomáhání s vařením přežila. Celá radostná přikývla a otevřela skříňku s nádobím. Já jsem se vrátila ke kořenění masa, ale jelikož jsem neslyšela žádné cinkání nádobí, nenápadně jsem pootočila hlavu. Lexi stála u skříňky a upřeně koukala na talíř, který jsme používaly, když byla ve svém littlespace. „Lexi, jestli chceš, tak si ten talířek vezmi. Nikdo tě nebude soudit, když si ho vezmeš i když se cítíš velká." Řekla jsem jí něžně, zatímco jsem došla za ní a chytla ji za rameno. Podívala se na mě. „To je dobrý, vezmu si normální." Odpověděla, zatímco vytahovala dva velké bílé talíře. Jen jsem přikývla a vrátila se zpátky k práci, ale i přes to jsem se občas koukla na Lexi a bylo vidět, že v sobě vede jakýsi vnitřní boj. Chtěla jsem zasáhnout. Chtěla jsem jí ukázat, že může být malou Lexi, ale věděla jsem, že ji k tomu nesmím tlačit. A tak jsem jen vzdychla a dala se do krájení zeleniny.

Asi za 10 minut jsme obě seděly u stolu, jedly a povídaly si. Nálada byla zezačátku dobrá, debatovaly jsme nad jednou knihou, kterou Lexi nedávno četla. Vše se změnilo až v okamžiku, kdy jsem musela Lexi říct, že za 2 dny bude pohřeb a také jsem jí musela připravit na to, že se po víkendu bude muset vrátit zpět do školy. Trhalo mi to srdce, než jsem tohle téma začala, usmívala se, teď bylo vidět, jak jen smutně přikyvuje a snaží se zadržet slzy. Ale tohle byla realita, která musela nastat a obě jsme to věděly.

Po večeři jsem Lexi poslala, aby se osprchovala, zatímco já jsem umyla špinavé nádobí. Poté jsem se vydala do jejího pokoje, abych ji uložila ke spánku. Pro obě to byly, a ještě budou náročné dny a věděla jsem, že spánek je pro Lexi teď nejlepší řešení. Překvapivě neodmlouvala a když jsem otevřela dveře od jejího pokoje, skutečně seděla na posteli v pyžamu, které jsme jí nechala v koupelně. „Tak co, připravená jít spinkat?" Zeptala jsem se s úsměvem. Přikývla a lehla si do postele. Došla jsem k ní a pořádně ji přikryla. „Krásné sny moje zlatá. Zavři svá krásná očka, aby se ti mohlo něco pěkného zdát a zítra mi o tom mohla vyprávět." Pošeptala jsem jí do ouška a dala jí pusu na tvář. Jen zívla. Zasmála jsem se a pomalu byla připravená zhasnout světlo a odejít, když v tom mě náhle Lexi chytla za ruku. „Zůstaneš tu prosím se mnou, nechci tu být sama." Zašeptala ospale. Ani nevíte, jakou mi tahle věta udělala radost. „To víš že zůstanu, když si to moje malá princezna přeje." Odpověděla jsem jí, zatímco se Lexi posunula a naznačovala mi, abych si lehla vedle ní. Jen co jsem si dolehla, okamžitě se ke mně přisunula, chvilku se vrtěla, než našla vhodnou polohu, jak si na mě lehnout a když si ji konečně našla, vítězoslavně se zasmála. „Tak teď jsem tvůj polštářek na spaní?" Zeptala jsem se pobaveně. Jen přikývla. Musela jsem se tomu gestu zasmát. I když nebyla ve svém littlespace, pořád byla tak roztomilá. Zhasla jsem lampičku na jejím nočním stolku a jedou rukou jsem ji začala hladit po zádech a potichounku broukat ukolébavku. Vrněla spokojeně jak koťátko a za chvilku spala jak miminko. Vlastně, ona byla moje miminko, i když si myslela, že ne. Ležela jsem tam takhle do chvíle, než jsem si byla jistá, že tvrdě spí. Poté jsem se nenápadně vytratila. Sama jsem si poté dala sprchu, připravila si materiály do školy a vydala se do říše spánku, protože jsem věděla, že další dny budou náročné.