Učitelčina holčička

49

*Miranda POV*

Jsem ráda, že si Lexi ode mě tu sklenici s práškem na spaní vzala a vypila ji až do dna. S tímto nápadem jsem přišla hned tu noc, co se ten incident stal a nechápejte mě špatně. Možná se to zdá radikální. Ale může nám to oběma prospět. Mám pocit, že malá Lexi mi důvěřuje, ale u velké Lexi si tím nejsem stoprocentně jistá. Toto by mělo snad upevnit její důvěru a já najdu nové způsoby, jak s Lexi pracovat.

Pomalu jsem otevírala bočnice od postýlky a Lexi se už už hnala ven. „Ale kampak?" zeptala jsem se a chytla ji za ruku. „Musím na záchod!" řekla ve spěchu a měla namířeno do mé koupelny. „Ale kočičko... na záchod chodí jen velké holčičky." Zastavila jsem ji s radostí a poplácala jí po zadečku. „Ale ale... to vypadá, jak kdyby Lexi použila její plínečku..." řekla jsem s velkým úsměvem na tvář. Lexi se jen začervenala a něco zakňourala. Úplně jsem si její zoufalství užívala. „Ale to nic.. proto je tady maminka, aby celou situaci napravila." Došla jsem s ní k mé posteli a posadila ji.

„Tohle je šílený!" vykřikla Lexi a pomalu jsem viděla, jak se jí zalévají oči slzami. I na tuto reakci jsem musela být připravená. „Na maminku se nezvyšuje hlas!" odpověděla jsem jí přísně a preventivně ji jednu plácla po zadečku. Ne moc silně, ale Lexi byla momentálně v emočním rozpoložení, proto není divu, že začala brečet. Na nic jsem nečekala a jemně jí zatlačila na rameno. Lexi si lehla a brečela dál. Rychle jsem využila situace a rozepla jí dupačky mezi nohama, abych jí mohla přebalit. Její plínka byla pořádně nasáklá. Odlepila jsem dva popruhy a začala jí utírat ubrousky mezi nohama. Lexi mezitím našla polštář, do kterého si schovala svoji hlavu. Vytáhla jsem z poličky novou plínku a rychle ji vyměnila. Poté jsem jí ji upevnila a znovu zapnula overal.

Pomalu jsem se naklonila k Lexi a sundala jí polštář z obličeje. Stále měla oči plné slz. „Lexi, zkus to nebrat jako trest, ale jako možnost, jak mi zkusit důvěřovat." Řekla jsem mile a pohladila ji po tváři. Lexi ale jen obrátila tvář a zafuněla. „Zkus o tom přemýšlet." Dodala jsem a vzala ji za ruku. „Je čas na svačinu." Oznámila jsem s úsměvem. Vytáhla jsem Lexi z postele a šly jsme pomalu do kuchyně.

„Co to je? To nemyslíš vážně?" Zeptala se Lexi a ukázala na dětskou zábranu, která oddělovala kuchyň od jídelny. „V kuchyni jsou ostré předměty a já přece nechci, aby se mojí holčičce něco stalo." Odpověděla jsem mile a vynechala ten fakt, že na mě zase zvýšila hlas. Musela jsem s tím počítat. „Běž zatím do obýváku, já něco nachystám a přijdu." Lexi na nic nečekala a šla. Škoda, že neuvidím její výraz až najde změnu i v obýváku. Rychle jsem otevřela dětskou pojistku a vešla do kuchyně. Sobě jsem připravila obložený chléb, zatímco Lexi jsem nakrájela chleba na kolečka a namazala ho máslem. Poté jsem ho naservírovala do dětského talířku a do flaštičky jí nalila vodu.

Když jsem přišla s jídlem do pokoje, našla jsem naštvanou Lexi sedět na gauči. Ruce měla zkřížené a vražedně se na mě dívala. Určitě si musela všimnout nové dětské ohrádky uprostřed pokoje a také dřevěné jídelní stoličky, kterou jsem kdysi nechala udělat přesně na míru, akorát jsem stále čekala, až přijde ta vhodná doba. Ignorovala jsem její naštvaný výraz, sedla si vedle ní a na stůl položila chleba.

„Nechceš po mě, abych pila z tohoto, že ne?" Ohradila se Lexi a ukázala na dětskou flaštičku. „Je s tím nějaký problém?" Zeptala jsem se a nadzvedla obočí. „To je pro mimina." Oponovala Lexi. „Ano... a já tady jedno mám." Musíme mě omluvit, ale nahrála mi na smeč. „Já z toho pít nebudu." Řekla Lexi vítězoslavně a rukou ji shodila na zem. Nejraději bych ji v tomto okamžiku přehnula přes koleno, aby viděla, že takhle to nepůjde, ale místo toho jsem si jen povzdechla a flaštičku podala. „V mém domě malé děti pijí z flaštičky. Takže si vyber. Buď toto, nebo nic." Zklamaně jsem se na ni podívala. Lexi jen protočila oči a rychle si ji vzala k sobě. „To je moje šikovná holčička." Pochválila jsem ji.