Magičtí (oba díly ✅)

1. Dvojitá skoro-smrt a něco navíc

Vše bylo ponořeno do neprostupného ticha. Kdysi tak rušná agora, odkud byly za normálních okolností slyšet hlasy halekajících prodavačů, náruživých řečníků a filozofů, byla prázdná a ticho přerušovalo jen lehké křupání kamínků pod něčími sandály. Místní možná milovali poobědové šlofíky, přesto se zde našel někdo, kdo tuto jejich pomyslnou siestu narušoval. Holčička směřovala jistým krokem k jezírku a ve své vyhublé ruce držela voskovou tabulku, do které se chystala vyrýt svůj nejnovější výtvor. Káfsi se snažila pohybovat nenápadně a dařilo se jí to. Na první pohled nepůsobila nijak urozeným dojmem, nebylo na ní nic majestátního. Nic, co by poutalo pozornost. Havraní vlasy měla spletené do nedbalého účesu a zvědavýma dětskýma očima těkala po okolí. Jako by snad chtěla mít jistotu, že poblíž opravdu nikdo není.

Když usedla na travnatý břeh, dala se do rytí. Její jazyk byl vyplazený a soustředěním chvílemi až zapomněla dýchat. Její umělecká snaha po chvíli nesla své první ovoce. Na voskové ploše se brzy začaly objevovat obrysy něčeho, co zdánlivě připomínalo rybu, i když řekněme si to narovinu, spíše to působilo jako rozpadlý koláč.

Takhle to přeci nevypadá, poznamenala Káfsi v duchu. Obrázek v její hlavě byl mnohonásobně krásnější. Věděla, co chce vytvořit, tak jak je možné, že ho její ruce nezvládly alespoň částečně zreprodukovat? Měl to být poklad, umělecký majstrštyk! Káfsi rozčileně zavrtěla hlavou a její neuspořádané pačesy jí zavlály kolem obličeje. Rozhodla se přesunout své snažení do druhého rohu tabulky, kde se pokusila jít na rybu z jiného úhlu. Zase nic. Dala tomu tedy třetí pokus a když se ani po tomto několikaminutovém snažení neobjevil na tabulce kýžený obraz jejího šupinatého přítele z jezírka, ztratila poslední zbytečky klidu. Káfsi se zprudka napřímila a odhodila svou tabulku do vody. Ozvalo se žblunknutí a po jejím výtvoru se slehla zem.

Zatraceně, pomyslela si. Ihned svého bezmyšlenkovitého činu litovala. Sophias mě zabije, až se to dozví, zanaříkala v duchu.

Sophias byl králův rádce a také největší podporovatel jejích uměleckých ambicí. Dalo mu takovou práci to sehnat, pomyslela si sklesle a udělala pár nervózních kroků dopředu. Nejenže právě zaneřádila jezírko, které pro ni nechala maminka postavit (dost možná proto, aby Káfsi konečně překonala svůj mnohaletý strach z vody), ale navíc to byla také její poslední tabulka! A ta jí měla vydržet pár dní, ne minut! Třeba se to dá ještě nějak zachránit, napadlo ji. Káfsi se nahnula blíže k vodě. Natáhla bledou ruku k hladině. V hlavě měla jen onu tabulku a myšlenku na to, jak ji získat zpět, takže vůbec nezaslechla blížící se kroky. Přítomnost někoho dalšího zaregistrovala až teprve s ranou, která dopadla na její záda. Káfsi nestihla ani vykřiknout a už se nad ní hladina jezírka uzavřela. Když se její hlava opět vynořila, spatřila svého bratra.

„Jsi nějaká nešikovná," zazubil se Fóvos.

Blbče, chtěla po něm štěknout, ale znovu se ocitla pod vodou. Její natažené paže dělaly ve vodě kruhy a Káfsi se střídavě vynořovala a ponořovala. Na první pohled to možná vypadalo, že si jen tak plave na místě, pravdou však bylo, že se topila. Káfsi byla dost možná jediným dítětem z celého Řecka, které neumělo plavat. Samozřejmě, že za to mohla její vrozená averze k vodě, jak ona ji nesnášela! K jezírku chodila jen kvůli svým uměleckým experimentům, ne koupání.

Další nádech a pak znovu pod vodu. A jako by to samotné tonutí nebylo už tak dost nepříjemné, Káfsi ze sebe nedokázala vydat ani hlásku. A přitom tak moc chtěla křičet! Jenže i kdyby náhodou mezi lapáním po dechu ze sebe zvládla vydrat volání o pomoc, jediným člověkem v okolí byl jen její mladší bratr a ten nevypadal, že by se v nejbližší době chystal na nějakou akci.

„Tss, tss, tss," zavrtěl hlavou Fóvos a přešel ke travnatému břehu. Jeho oči zle zajiskřily. Byli si s Káfsi tolik podobní. Oba měli dětské obličejíky. Mandlové oči, tmavé uhelné vlasy, vše však končilo právě u vzhledu. Mezi nimi byly rozdíly, které se nedaly přejít.

„Vážně bys měla být opatrnější," dodal škodolibě a jakmile to dořekl, zazněla odněkud série nových kroků. A někdo skočil šipku do vody.

Káfsi ucítila, jak ji cizí ruce chytily za podpaží a vytáhly nad hladinu. Před očima se jí rozhostila modrá obloha a brzy pod zády ucítila pevný povrch.

„Hej, otroku! Co si myslíš, že děláš?" obořil se na něj Fóvos, zatímco Káfsi vykašlávala vodu.

„Nejsem otrok," zavrtěl hlavou zmáčený pan Šipka. Jeho bílá tunika se až na drobnou modrou rybičku, která byla připnuta u chlapcova krku, nijak nelišila od ostatních. Princovu pozornost však upoutala snědá kůže.

„Aha, tak ty pak budeš ten suvenýr," zašklebil se princ. „Ten mazlík, kterého sem nedávno přivezli," dodal a udělal k němu několik rázných kroků, aby si ho mohl důkladněji prohlédnout. I přesto, že byl princ o hlavu menší, než zmíněný „suvenýr", působil velice jistě. Věděl, že mu chlapec neublíží. Nemohl mu ublížit.

„Nech ho být," okřikla ho Káfsi, když konečně nasbírala dostatek síly, aby se postavila na nohy. „Kdo jsi?" otočila se ke svému zachránci. Nikdy předtím ho neviděla.

„Voithó," odpověděl a uklonil se.

„Kloníme se jenom k bohům, barbare," ušklíbl se princ. „A teď přede mnou poklekni," přikázal. I přesto, že byl Fóvos oproti němu klučík, věřil si. „Tak bude to?"

Voithó vykulil oči a přejel pohledem od prince ke Káfsi a poté zase zpět. Byť byl princovou žádostí zaskočený, tak mu nakonec vyhověl.

„Tak se mi to líbí," usmál se Fóvos. „Nastal čas, aby ses naučil, kde je tvé místo," řekl a skopl ho na záda. Voithó se pokusil zvednout, ale princův sandál přistál na jeho hrudníku a strhnul ho zpět na zem. „A to je pod mou botou, jasné?" zasmál se. I když byl princ ze všech přítomných nejmenší, měl díky výcviku v nohách slušnou sílu. Voithó vycenil zuby a pokusil se pohnout princovou botou, to byl však jediný odpor, který provedl. Úder mu nevrátil.

„Copak?" pokračoval princ pobaveně a přemístil nohu na chlapcův krk, takže Voithó nemohl pořádně dýchat. „To se barbaři neučí bojovat?"

„To už by stačilo, ne? Svého jsi už dosáhl," vložila se do jeho řeči Káfsi.

„To je přesně tvůj problém, sestřičko," řekl Fóvos kysele a zesílil svůj tlak. „Jsi tak měkká a tááák hodná."

„Měkká a hodná?" zopakovala zlověstně a podívala se na ležícího chlapce, který ztěžka lapal po dechu. Přes její zatnuté pěsti se začaly pozvolna přelévat plamínky.

„Přesně tak," řekl Fóvos a nespouštěl oči z kořisti, která ležela pod ním. „Nemáš v sobě krvežíznivost bojovníka, chybí ti zápal," dodal s opovržením.

„Chápu," řekla a lusknutím přenesla pár plamenů na princovu tuniku. „Zato tobě zápal nechybí, bratříčku."

„Co to-ííí!" vypískl Fóvos vysokým hláskem, když spatřil doutnající konec své tuniky. S dívčím pískotem se zaběhl uhasit do vody. „Tohle ti nedaruju," vyprskl z jezírka. „Ještě jsme neskončili," dodal zlomyslným tónem, pročvachtal se na břeh a rozeběhl se pryč.

„Jsi v pořádku?" zeptala se Káfsi, když měla jistotu, že je bratr pryč.

„A-ano," odpověděl Voithó rozmrzele a přejel si rukou po zarudlém krku. „Nebudete mít ale kvůli mně problém, že ne, princezno?" zaváhal.

„Tak vážný to snad nebude," řekla a na její tváři se objevil úsměv od ucha k uchu. „A říkej mi Káfsi."

-----

Nenechte se zmást náznakem romantiky, byť to může jiskřit, tomuto příběhu nevládne Afrodita!

Kapitoly budou vycházet každý týden, zatím hledám nějaký pěkně antický den, kam je usadím (pokud máte nějaký návrh, sem s ní!).

Akce s bohy začíná 9. částí, koho tedy zajímá problematika Olympu, může začít číst od této (1.-8. jsou takové "prequely", hehe).