Magičtí (oba díly ✅)

27. Poslední kroky a díky

Když Persefona dorazila do síně, tak již Hádés seděl na svém ebenově černém trůnu a na tváři mu hrál upřímný úsměv od ucha k uchu.

„Smím vědět, co tě tak rozveselilo?" oslovila ho a s nedůvěřivým pohledem k němu přešla.

„Co by, mám zkrátka jen dobrý den," sdělil jí nevinně.

„Aha, jistě, dobrý den," nadhodila s jistou kousavostí. „Strávil jsi nějaký čas jako hračka samotného Chaosu, málem jsi zabil několik smrtelníků, ale ano, jinak to byl vážně skvělý den."

„Tak skvělý bych ho nenazval, pravda," pousmál se Hádés. „Ale dobrý ano. Dobrý den to vskutku byl."

„Háde, drahoušku," povzdychla si. „Nepraštil tě ten Chaos něčím do hlavy?"

„Nikdy jsem se necítil líp!"

„To ale není odpověď na moji otázku," ušklíbla se. „Zdá se, že na tobě zanechal větší následky, než jsem si myslela," dodala a sedla si k němu na opěrku trůnu.

Hádés jí na to nic neodpovídal, jen si podepřel bradu a mlčky na ni zíral.

„No, jistěže," povzdychla si, když jí došlo, co za jeho rozjuchaným chováním stálo. „Ty to víš, že ano?"

„Co přesně?" řekl a opět jí věnoval ten nevinný úsměv, který však mluvil za vše.

„Fantastické, takže to víš," zamumlala. „Přesně to jsem potřebovala. Achich, ale tys u toho nebyl a kdybys ji jenom slyšel!" zanaříkala. „Ona... Chtěla mu dělat průvodce podsvětím, chápeš? Průvodce!" zopakovala dotčeně. „A něco takového... Já vím, že do životů smrtelných zasahovat nechceš a plně to podporuji. Obvykle to prodlužování života stejně nedopadne dobře, jenže tady–"

„Díky," pousmál se Hádés.

„Díky?" zaváhala a překvapeně zamrkala. „Počkat, jaké díky? A co ta naše nevměšující se politika? To, že nebudeme vracet duše zpět mezi živé? Že budeme pouze dohlížet na chod podsvětí?"

„Eh," odpověděl jí neurčitě a pokrčil přitom rameny. „Co já vím, tak jeho duše ještě nevešla do podsvětí."

„To je vlastně pravda," zamumlala.

„A Káfsi, ta je vážně dobrá léčitelka," zazubil se na ni. „Tvrdohlavá, a také vážně šikovná léčitelka."

„To jistě," pousmála se Persefona. „Neuvěřitelné, ty máš vážně pravdu."

„A kdy jsem ji neměl?!" zeptal se jí naoko dotčeně.

„Pak je tedy všechno v pořádku," řekla nakonec a spokojeně si položila hlavu na jeho rameno.

Vždyť co pro bohy znamená život smrtelníka? V jejich očích se jedná jen o linku seskládanou ze spousty a spousty okamžiků. Některé jsou krásné a kouzelné, na jiné by se raději zapomnělo, ale stále jsou to části, bez kterých by to nikdy nefungovalo. A ať již jsou ty kousky okem nepostřehnutelných vteřin sebekrásnější, či sebesmutnější, nakonec se stejně každá z těchto linek i se svým obsahem dostane do svého konce a Hádovi s Persefonou bylo jasné, že se s nimi Káfsi i Voithó opět setkají. V tu chvíli jen doufali, že až se tak stane, nebudou zde již žádné výčitky, slzy ani obavy. Znovu se uvidí, tehdy jejich duše projdou bránou do podsvětí a zůstanou tam s nimi. Zůstanou a poví jim o svých okamžicích.

A jejich příběhy, ty budou nádherné.

---

Toto je konec příběhu Magičtí, nicméně nezoufejte. Následuje volné pokračování Bohové prachu, příběh vypravovaný bohy Olympu (hlavní role bohyně Artemis a "lidské dítě"). 

Jako obvykle v dalších částínásleduje několik "funfactů" doplněných o část s animacemi a ilustracemi (ta se pravidelně aktualizuje, doporučuji nechat si příběh v knihovně).

Doufám, že jste z příběhu měli alespoň z poloviny takovou radost jako já, když jsem ho psala. Děkuji za vaši přízeň, ať již patříte ke komentátorům, hvězdičkářům, nebo čtenářským ninjům, o kterých člověk neví. Děkuji vám a pokud můžete, jste jen vítaní nasdílet dojmy ze čtení! :3